Historické konstrukce a prvky

Každá stavba se skládá z konstrukcí a prvků, jako jsou nosné zdi, stropy, klenby, krovy a další, zhotovených z různých materiálů. Dříve se nejčastěji používal kámen, cihly, dřevo či hlína, v moderní architektuře přibyl beton, kov nebo sklo – často v různých kombinacích.

Historické konstrukce i prvky mají pro toho, kdo v nich umí „číst“, nesmírnou vypovídací hodnotu. Zásah do konstrukcí proto vždy znamená zničení alespoň části informace, kterou nesou. Změna konstrukce nebo dokonce typu konstrukce, třeba krovu, má navíc často nečekaně významný dopad na celkovou podobu stavby či na vyznění její architektury. Konstrukce jsou sice často pohledově skryté, přesto jsou památkově chráněné. Památkáři se proto snaží spolu s vlastníky najít při stavebních úpravách takové řešení, které umožní do konstrukcí nezasahovat – vůbec, nebo pokud možno co nejméně.

Na historických konstrukcích a prvcích si předkové dávali záležet, a tak jsou například záklenky oken, dveří, kleneb i nosné zdi provedeny s velkou precizností i v případě, že nebyly pohledové. Dříve bývaly nejčastěji omazané hlínou či omítané, až mladší architektura je typická tím, že využívá konstrukce bez povrchových úprav – například kamenné či režné cihelné zdivo.

Průzkum napoví, jak je třeba postupovat

Oprava konstrukcí a prvků by měla být provedena stejným materiálem, technologiemi a ve stejné kvalitě – i přesto, že budou skryty. Jednak jsou důležitým dokladem historického vývoje, jednak každý materiál má jiné fyzikální vlastnosti, takže při použití různých typů se na finálním povrchu mohou projevovat trhliny, fleky apod.

Pokud by při stavebních úpravách historického domu chtěl majitel do konstrukcí zasáhnout, je nutné poradit se s odborníkem památkářem. Případný stavebněhistorický průzkum určí, které konstrukce jsou novodobé, takže zásahy do nich nejsou problematické, a které jsou naopak cenné, tudíž je třeba je zachovat. Průzkum odhalí i to, kde jsou zazděné původní otvory, které je pak možné využít pro nové účely, a řadu dalších zajímavostí.

Povrchové úpravy konstrukcí

V některých obdobích, a platí to hlavně pro starší architektonické slohy, se veškeré konstrukce i kamenné prvky (ostění či portály, sokly, nároží a římsy) skrývaly – nejčastěji pod omítkou. Dnes je lidé chtějí odhalovat a chlubit se jejich krásou. Je to však nejen historicky nesprávné, ale často to může památce uškodit i technicky.

Omítky a další povrchové úpravy kromě toho, že stavby „zdobí“, také konstrukce chrání před působením deště, mrazu apod. nebo před mechanickým opotřebením. Jsou navíc zdrojem informací o stavebním vývoji domu a o dobové módě či vkusu. Jejich odstranění – nejčastěji otlučením omítek – znamená ztrátu této výpovědi.

Proto si i omítky, omazávky, nátěry i nejrůznější obklady, jejichž hodnota se rovná hodnotě konstrukcí samých, zaslouží památkovou ochranu. Co přesně je třeba zachovat a proč opět nejlépe odhalí průzkum. Jak při tom postupovat, pomůže zase určit odborník z Národního památkového ústavu.