Šitboř, kostel sv. Mikuláše

Nynější podoba hodnotného kostela sv. Mikuláše v Šitboři (okres Domažlice) je výsledkem úprav původní gotické stavby podniknutých v barokním období, při kterých byla prodloužena dřívější loď středověkého kostela z 2. poloviny 13. století. Barokně byla upravována i věž. Roku 1979 došlo k destrukci krovu a stropu lodi kostela.

  • Šitboř, kostel sv. Mikuláše, 2020.

    Šitboř, kostel sv. Mikuláše, 2020.

Šitboř, kostel sv. Mikuláše v roce 1967. Šitboř, kostel sv. Mikuláše v roce 2020.

Ve druhé polovině 20. století se kostel měnil ve zříceninu a bezprostředně hrozil jeho zánik. Ke zřícení střechy a stropu lodi došlo v závěru sedmdesátých let 20. století. Z důvodu havarijního stavu krovu věže bylo v devadesátých letech provedeno jeho snesení (zvony byly již dříve odvezeny) a nahrazení provizorním nízkým stanovým zastřešením. Nová střecha včetně konstrukce krovu byla provedena také u presbytáře. Bezprostřední okolí stavby včetně prostoru bývalého hřbitova pohltila náletová vegetace. V roce 2015 byl založen spolek Mikuláš, z. s., který ve spolupráci s městem Poběžovice zahájil přípravu záchrany kostela a hřbitova. Střechy na věži a presbytáři se nacházely ve velmi špatném technickém stavu. V letech 2016-2020 byla provedena jejich kompletní rekonstrukce (krov, krytina) a opravena fasáda věže. Souběžně postupovala rehabilitace   poničeného hřbitova včetně náhrobků.

Havarijní stav zdiva lodi a nevyhovující stav zdiva presbytáře včetně zaklenutí, uměleckořemeslných prvků a omítek i nadále trvá, ale je v plánu pokračovat v opravách i na těchto částech stavby. Fasádní omítky lodi a presbytáře jsou ve velkém rozsahu opadané až na zdivo. Koruna stěn lodi a štítu je lokálně uvolněná a rozrušená od kořenů stromů, které v ní rostou (severní strana). Záklenky většiny oken lodi jsou zřícené včetně zdiva nad nimi a hrozí nebezpečí lokální destrukce obvodového zdiva. Při patách zdiva se nachází suť a náletová zeleň (severní strana lodi). Dochované kamenické prvky (gotický vstupní portál a okénka presbytáře) jsou poškozeny erozí. V interiérech jsou ve velkém rozsahu opadané omítky až na zdivo (loď, klenba presbytáře), dochované fragmenty historických omítek jsou silně zavlhlé a v lícní vrstvě oloupané, místy jsou v konstrukcích trhliny (presbytář). Samotná klenba presbytáře je staticky narušena, má značně degradované jednotlivé zdící prvky, místy je zdivo vypadané. Oltářní menzy jsou dochované ve fragmentech.  Vítězný oblouk je rovněž staticky narušený. Rovněž podlaha (cihelná) je z větší zčásti destruovaná. V lodi rostou náletové dřeviny a zeleň. Kruchta se zcela zřítila, chybí výplně oken a dveří a nezabezpečený objekt je volně přístupný.