Zámek, Miroslav

Zámek v Miroslavi je objektem s bohatým stavebním vývojem, odrážejícím nejen společenské a ekonomické postavení samotných majitelů, ale v širším kontextu i historické dění a sociální vztahy feudální společnosti jihomoravského regionu.

Nejstarším objektem v místě byla vodní tvrz s mohutnou obytnou věží, jmenovaná poprvé v  pramenech roku 1386. Postavena byla však zcela jistě již dříve, neboť vladykové z Miroslavi drželi ves Miroslav již od 20. let 13. století. V rukou nižší šlechty byla tvrz i v následujících staletích, z jejich stavebních počinů zůstaly zachovány v dnešních objektech části obvodových zdí budov s pozůstatky původních otvorů a věž se vstupní brankou, včleněná do východního úseku hrazení. Tvrz byla přestavěna na konci 20. let 16. století Zikmundem Valeckým z Mírova. Byla vybudována palácová stavení po obvodu areálu, z nich pak jihovýchodní křídlo reprezentativně vybaveno vstupním portálem, sálem se sklípkovou klenbou a výrazným nárožním arkýřem. Interiérovými malbami byla vyzdobena rovněž obytná věž. Dnešní hmotové skladby dosáhla obvodová křídla v 80. letech 16. století za Hynka Hodického hraběte z Hodic. Budovy byly nadstavěny o horní patro a fasády vyzdobeny sgrafitovou výzdobou. Významným držitelem statku a zámku byl premonstrátský klášter v Louce u Znojma (období 1665-1784), který objekty využíval k hospodářským účelům (přebudování horních pater obytné věže na sýpku) v návaznosti na sousední hospodářský dvůr, jako sídlo správy panství a v 2. polovině 18. století rovněž k obývání (zřízení nových pokojů v jihovýchodním křídle a vstupní haly v 1. podlaží obytné věže). K posledním významnějším úpravám došlo v 19. století z iniciativy šlechticů z Hopfenu.

V havarijním stavu je především krov zámku. Z celkového počtu krokví je cca 40% nahnilých, což má spojitost s uhnilou pozednicí. Vazné trámy v plných vazbách krovu jsou poškozené hnilobou, neplní svou funkci a způsobují nevratné poškození svislých zděných konstrukcí. Toto kritické poškození způsobilo redistribuci vnitřních sil v konstrukci a způsobuje poškození svislých konstrukcí objektu. Svislá ztužidla ve stěnách mansardové střechy jsou z větší části poškozená hnilobou, nebo předchozími neodbornými zásahy. Místy chybí úplně. Většina prvků krovu vykazuje poškození dřevokazným hmyzem a dřevokaznými houbami. Na římse v horní části střechy byl pozorovnám pokles dřevěného obložení, které svým pádem může způsobit úraz. Toto poškození musí být urychleně sanováno, nebo zabezpečeno.

Statické posudky konstatovaly havarijní stav věže (statické trhliny ve zdivu a rozvolněné zdivo záklenků oken). Renesanční výmalba ve špaletách oken věže není zafixovaná. Hrozí její zánik.


Související ohrožené památky

Areál s dvěma barokními zámeckými budovami, sýpkou a parkem je dokladem skromnějšího venkovského feudálního sídla.

Renesanční zámek byl postaven koncem 16. století pány z Vlašimi pravděpodobně na místě starší gotické tvrze na terénní hraně nad říčkou Olešnou.

Dnešní rozsáhlý renesanční zámek byl postaven na místě raně gotického hradu doloženého již roku 1289 v majetku pánů z Obřan.

Na návrší nad obcí se tyčí monumentální jednopatrová zámecká budova o čtyřech křídlech soustředěných kolem obdélného rozlehlého dvora.