Památky s mezinárodním statusem

Památky s mezinárodním statusem (nebo také s nadnárodním významem) jsou na základě různých mezinárodních smluv a dohod označeny za obzvláště cenné nikoli pro jeden národ či zemi, ale pro celé lidstvo. Figurují v různých mezinárodních seznamech, z nichž nejznámější je Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Vybrané památky významné pro Evropu jsou označovány značkou Evropské dědictví. Druhý protokol k Haagské úmluvě na ochranu kulturního dědictví při ozbrojeném konfliktu poskytuje nejvýznamnějším památkám zvláštní ochranu v případě válek.

Památky UNESCO

Hodnotovou kategorií nadnárodního významu, která v našem památkovém fondu zaujímá výjimečné místo, jsou statky (properties) zapsané na Seznam světového dědictví UNESCO. Tento seznam vychází z Úmluvy o ochraně světového přírodního a kulturního dědictví z roku 1972 a jsou do něho zapisovány památky, sídla a přírodní útvary či lokality mající mimořádnou celosvětovou hodnotu (OUV, outstanding universal value). Úmluva vychází z ušlechtilých principů úcty k dědictví všech kultur, sdílení hodnot tohoto dědictví a vzájemné solidarity a pomoci všech zemí a národů při jejich uchování. Je důsledkem poznání, že nejen válečné konflikty, ale i neusměrněný, někdy až překotný ekonomický vývoj mohou zděděné památky a přírodní lokality zničit či vážně ohrozit. Je proto nezbytné včas vymezit ty nejcennější a soustředit celosvětové úsilí k jejich uchování pro budoucnost.

Od 90. let 20. století přibývají na tento seznam nejhodnotnější památky České republiky – ty mimořádně cenné, jedinečné a celistvě zachované, které mají díky právním nástrojům a systému památkové péče zajištěnou budoucnost.

České památky na Seznamu světového dědictví UNESCO

Historické jádro Prahy (1992) představuje unikátní urbanistický celek, který zahrnuje historické pražské Staré Město, Josefov, Nové Město, Malou Stranu, Vyšehrad a Hradčany. Mezi městy České republiky má Praha výsostné postavení jako metropole, jíž je už od středověku. V celé své historii plní reprezentační roli, přitom si však uchovává obraz jednoho z nejkrásnějších měst světa. O uměleckém, společenském, kulturním i politickém významu Prahy svědčí jak její velkorysé středověké založení, tak mimořádné architektonické bohatství. Množství světově proslulých dominant, jakými jsou Pražský hrad, Karlův most s věžemi, Národní divadlo, Rudolfinum, kubistické stavby a bezpočet slohově různých kostelů a klášterů, doplňují mladší obytné, obchodní a administrativní stavby budované během staletí na obou březích Vltavy. Součástí této světové památky je Průhonický park a zámek, unikátní dílo zahradního a krajinářského umění.

Historické jádro města Český Krumlov (1992) s početným souborem významných architektonických památek představuje mimořádně hodnotný, intaktně dochovaný celek středověkého rezidenčního města, které se podél meandrů Vltavy rozvíjelo od 13. století ve vazbě na Rožmberky, nejmocnější český panský rod. Město si uchovalo původní urbanistickou strukturu a je pozoruhodné množstvím dochovaných pozdně gotických, renesančních a barokních měšťanských domů s různorodou výzdobou průčelí. Hodnotu města podtrhuje dramatická terénní situace, skladba architektonických dominant a nenarušená vazba na okolní krajinu. Gotický hrad byl velkoryse renesančně přestavěn na zámeckou rezidenci, jež byla dotvořena v barokním období. Od městské části Latrán se směrem vzhůru po skalním hřbetu rozkládá pět nádvoří s 41 budovami a celý areál uzavírá rozlehlá zámecká zahrada.

Historické jádro Telče (1992) každého osloví velkolepou skladbou zámku, církevních staveb a měšťanských domů. Jedinečný obraz historického jádra se po staletí vyvíjel uvnitř neměnné dispozice vymezené systémem opevnění, které tvoří soustava rybníků, vodních příkopů, hradeb a bran. Urbanistická struktura odráží gotický základ. Vnější podobu staveb určil zejména renesanční sloh ve spojení s nejvýznamnější osobností města, Zachariášem z Hradce, který nechal ve druhé polovině 16. století přestavět rodové sídlo na reprezentační rezidenci. Zámek je půdorysně složitým celkem s arkádovým nádvořím, renesanční zahradou a mladším krajinářským parkem s empírovým skleníkem. Protáhlé náměstí je obklopeno měšťanskými domy se štíty a podloubím, v řadě případů s bohatou výzdobou průčelí z doby renesance, baroka i rokoka. V 17. století byla zbudována velká jezuitská rezidence s kostelem Jména Ježíšova, v 18. století obohatily město četné plastiky včetně mariánského sloupu.

Bývalé královské horní město Kutná Hora (1995) bylo ve středověku druhým nejvýznamnějším sídlem po Praze. Velké bohatství nalezišť stříbra v okolí a královská mincovna ve Vlašském dvoře daly středověké Kutné Hoře přízvisko „pokladnice Českého království“. Rozvoj města dosáhl vrcholu koncem 15. století, kdy byl mj. založen zdejší architektonicky nejvýznamnější kostel, zasvěcený patronce horníků – sv. Barboře. Od poloviny 16. století se začíná projevovat stagnace, která se naplno projevila v 17. století. Oživit starou hornickou slávu se již nepodařilo, ale jedinečný architektonický výraz a atmosféra města nám ji dodnes připomínají. Seznam místních skvostů rozšiřuje cisterciácký klášter v Sedlci založený v polovině 12. století, jehož novou klenbu navrhl při obnově v 18. století Jan Blažej Santini. Symbolickými stavbami Kutné Hory jsou především oba hlavní kostely (Svatá Barbora a chrám Nanebevzetí Panny Marie), dále kostel sv. Jakuba, Vlašský dvůr, jezuitské koleje. Obraz města dotvářejí kvalitně upravená veřejná prostranství včetně náměstí s jedinečnou pozdně gotickou kamennou kašnou. Status památky světového dědictví napomohl Kutné Hoře k obnově většiny významných památek.

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou (1994), mimořádné dílo architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla, je zároveň nejoriginálnějším příkladem takzvané barokní gotiky. Byl vybudován v letech 1719–1722 a je zasvěcen Janu Nepomuckému, významnému církevnímu hodnostáři 2. poloviny 14. století, jenž byl pro neshody s panovníkem umučen a později se stal jedním z českých zemských patronů. Nevelký centrální kostel má unikátní půdorysné i prostorové řešení, založené na symbolice pěti hvězd ve svatozáři sv. Jana Nepomuckého. Tvar kostela určují průniky kružnic ve tvaru pěticípé hvězdy, kostel má pět vchodů, pět oltářních výklenků, dvakrát pět kaplí kolem centrálního prostoru, pět hvězd a pět andělů na hlavním oltáři. Ve vrcholu kupole je osazen symbol světcova jazyka jako atribut nevyzrazení zpovědního tajemství. Kostel je obklopen ambitem složitého půdorysu, který je s centrální stavbou kompozičně propojen.

Lednicko-valtický areál (1996) je unikátní rozsáhlá kulturní krajina vybudovaná především v 18. a 19. století za vlády rodu Liechtensteinů. Hlavními architektonickými celky jsou zámky Lednice a Valtice s rozlehlými parky. Původně barokní lednický zámek získal romantickou novogotickou podobu přestavbou provedenou v letech 1846–1858 podle návrhu architekta Georga Wingelmüllera. Jeho významnými součástmi jsou palmový skleník (Georg Wingelmüller, 1843–1845) a monumentální barokní jízdárny (Johann Bernhard Fischer z Erlachu, 1688–1699). Valtický zámek získal současnou barokní podobu postupnými stavebními úpravami v průběhu 17. století. Celý Lednicko-valtický areál je protkán rybníky a alejemi, jsou zde masivy lesa i velké plochy zemědělské (zejména viniční) krajiny. Areál dotváří řada architektonicky významných, i když drobných romantických staveb, tzv. saletů, které jsou do krajiny důmyslně zakomponovány.

Jihočeské Holašovice (1998) reprezentují početný soubor uceleně dochovaných vesnic v České republice. V odborné literatuře byly Holašovice vysoce ceněny již dlouho, takže zápis na seznam světového dědictví lze pokládat i za završení mnohaleté systematické působnosti památkové péče a odpovědného přístupu vlastníků. Uspořádání vesnice dokládá vyspělost lokačních počinů ve venkovském prostoru v období vrcholné fáze středověké kolonizace českých zemí. Soubor usedlostí je soustředěn kolem rozlehlé obdélníkové návsi s kaplí sv. Jana Nepomuckého. Obytné domy a sýpky jsou převážně štítově orientované do návsi, dvory usedlostí jsou přístupné vjezdovými zděnými branami. Zástavba se dochovala v podobě úprav provedených v 19. století, kdy získala specifické formy tzv. selského baroka. Tento zajímavý výtvarný styl odráží inspirace venkovských stavitelů městskou architekturou, zejména barokními a klasicistními prvky; typická jsou průčelí zdobená jemným štukovým dekorem.

Zahrady a zámek v Kroměříži (1998) jsou skvělým příkladem formování barokního rezidenčního komplexu. Zámecké sídlo olomouckých biskupů (později arcibiskupů) s velmi cennou vnitřní uměleckou výzdobou a sbírkovými fondy doplňují velké zahrady jako nedílná součást reprezentace i zázemí zámku. K zámecké budově přiléhá rozsáhlá Podzámecká zahrada, která se dochovala v krajinářské úpravě z poloviny 19. století. Obsahuje radu romantických staveb a cenných dřevin i působivé části s upravenými květinovými záhony. Formálně řešená Květná zahrada („libosad“), založená ve druhé polovině 17. století za branami města podle projektu císařského architekta Giovanniho Pietra Tencally, představuje v mezinárodním kontextu jedinečný, autenticky dochovaný příklad raně barokního zahradního umění. Vegetaci doplňují četné architektonické i umělecké objekty. V areálu nyní sídlí i Metodické centrum zahradní kultury v Kroměříži, zaměřující se na informační, vzdělávací a prezentační aktivity spojené s tímto dědictvím.

Renesanční zámek v Litomyšli (1999) stojí na místě biskupského hradu ze 14. století. Pro Vratislava z Pernštejna jej v letech 1568–1581 postavili Italové Giovanni Battista a Ulrico Aostalli, kteří mu vtiskli podobu reprezentativní monumentální rezidence inspirované italskými paláci. Jde o hmotově kompaktní areál se třemi nádvořími; siluetu hlavní hmoty člení štíty a komíny. Bohatá sgrafitová výzdoba všech průčelí zámku s motivy tradičních psaníček i figurálními motivy, jimž dominují dvě velké bitevní scény, je rovněž dílem italských mistrů. Jedinečné jsou třípatrové arkády hlavního nádvoří, z nichž jedna je iluzivní kulisou umožňující krásné průhledy. V barokně upravených interiérech se dochovalo zámecké divadlo z konce 18. století, včetně souboru malovaných kulis a dekorací od Josefa Platzera. K hlavní budově přiléhá park a areál je uzavřen budovami bývalé kočárovny, konírny, jízdárny a renesančního pivovaru, který byl v 1. třetině 18. století barokně přestavěn Františkem Maxmiliánem Kaňkou.

Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci (2000) je nejpozoruhodnějším příkladem barokní památky specifické pro střední Evropu. Vynikajícím způsobem podtrhuje hlavní náměstí jednoho z nejvýznamnějších moravských měst. Stavěl se několik desetiletí a vysvěcen byl roku 1754. Tato okázalá oslava církve a víry a vyjádření vděčnosti za ukončení dvou morových vln na Moravě z počátku 18. století je dílem kamenického mistra Václava Rendera, kamenné sochy s náboženskou tematikou jsou od sochaře Ondřeje Zahnera a dalších moravských umělců. Vrcholové sousoší z tepaného pozlaceného měděného plechu je prací zlatníka Šimona Forstnera. Sloup je mimořádný nejen svými rozměry (měří více než 32 metrů a kruhová základna má průměr 17 metrů) a bohatou sochařskou výzdobou, ale i vysokou kvalitou uměleckého provedení a kombinací užitých materiálů. Výjimečné je rovněž umístění malé centrální kaple s reliéfy do těla sloupu.

Vila Tugendhat v Brně (2001) je jednou z nejvýznamnějších staveb světové architektury 20. století a je to nejlepší předválečné dílo Miese van der Rohe, který ji v letech 1929–1930 postavil pro Gretu a Fritze Tugendhatovy. Ve své době byla zcela jedinečná jak skeletovou kovovou nosnou konstrukcí a technickým vybavením, tak konceptem volného prostoru. Zejména reprezentativní části byly koncipovány jako umělecké dílo, včetně důrazu na detail a pozici jednotlivých kusu nábytku a uměleckých doplňků. V letech 2010-2012 probíhala pečlivá rekonstrukce formou restaurování s přizváním zahraničních expertů, při níž byla vila i s přilehlou zahradou obnovena do podoby, jakou měla v době dokončení v roce 1930. Restaurována byla i unikátní technická zařízení jako strojovna vzduchotechniky, spouštěcí okna, výtahy a kotelna, interiéry byly vybaveny replikami původního mobiliáře.

Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči (2003), tedy významné památky židovské a křesťanské kultury, leží na levém břehu řeky Jihlavy. V bývalé židovské čtvrti se dochovala mimořádně hustá zástavba. Jádra a dispozice domů jsou zejména renesanční a barokní a obsahují četné slohové detaily. Mnohé domy jsou navzájem propojené, strukturu čtvrti doplňují tmavé průchody, úzké uličky či soutky. Nejcennější budovou židovského města je Zadní synagoga v Blahoslavově ulici, jejíž komplexní obnova probíhala v letech 1988–1997. Součástí čtvrti je židovský hřbitov na severním úbočí kopce Hrádek s téměř třemi tisíci kamenných náhrobků a obřadní síní z roku 1903. Hmotovou dominantu v obraze Třebíče tvoří areál bývalého benediktinského kláštera (založen 1101) s architektonicky výjimečnou pozdně románskou bazilikou sv. Prokopa. Nezaměnitelný interiér s unikátními klenbami, velká klenutá krypta, bohatě profilovaný vstupní portál krytý sloupovou předsíní, početné kamenické detaily nebo nástěnné malby v sakristii, to vše řadí baziliku mezi nejpozoruhodnější památky středověkého stavitelství.


Další vytipované památky se o zápis na seznam ucházejí; jejich soupis je na takzvaném indikativním seznamu:

 - Betlém v Novém lese u Kuksu
 - Hornická kulturní krajina Erzgebirge/ Krušnohoří
 - horský hotel a vysílač na Ještědu
 - hrad Karlštejn
 - industriální soubory v Ostravě
 - kulturní krajina hřebčína v Kladrubech nad Labem
 - nadčasová humanistická architektura Jože Plečnika v Lublani a Praze (kostel Nejsvětějšího Srdce Páně)
 - slavné lázně Evropy
 - Lázně Luhačovice
 - západočeský lázeňský trojúhelník (Karlovy Vary, Františkovy Lázně, Mariánské Lázně)
 - památky Velké Moravy: slovanské hradiště v Mikulčicích a kostel sv. Margity Antiochijské v Kopčanech
 - pevnost Terezín
 - renesanční domy ve Slavonicích
 - rozšíření světové památky Historické jádro Prahy o další významné stavby v jeho okolí (Müllerova vila, kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech)
 - ruční papírna ve Velkých Losinách
 - třeboňské rybníkářské dědictví
 - Žatec – město chmele

Výběr památek na Seznam světového dědictví

Základním principem výběru památek do Seznamu světového dědictví UNESCO je jejich mimořádná hodnota, jedinečnost, autenticita a celistvost. Neméně důležité je zformulování vize jejich budoucnosti – popis existujících právních nástrojů a konkrétních podmínek k odpovědné péči o takovou památku nebo území na národní úrovni. Z toho vyplývá, že v seznamu světového dědictví nemohou být všechny hodnotné památky. Seznam je velmi výběrový a zapsané památky částečně symbolicky zastupují určitý stavební typ daného období v širším regionu. Výběr podléhá i určitým geopolitickým hlediskům, protože Výbor pro světové dědictví usiluje kromě tematické pestrosti a hledání nejvýznamnějších památek i o vyvážené zastoupení jednotlivých členských států a regionů jako celků.

Pro zápis na Seznam světového dědictví UNESCO je nezbytné v nominační dokumentaci a v průběhu expertního posuzování prokázat, že nominovaná památka (lokalita) splňuje jedno či několik kritérií uvedených v následujícím výčtu, dále splňuje požadavek maximální autenticity a prokazatelně je zajištěno její uchování pro budoucnost.

Kritéria pro kulturní a přírodní památky jsou uvedena v prováděcích směrnicích k naplňování Úmluvy o ochraně světového přírodního a kulturního dědictví. Je jich celkem deset, přičemž pro kulturní dědictví se využívá prvních šest, pro přírodní dědictví další čtyři. Pro památky tzv. smíšené povahy lze kombinovat nominace obou skupin kritérií společně.

Kritéria pro výběr památek k zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO

Navrhované památce je přiznává mimořádná celosvětová hodnota, pokud splňuje alespoň jedno z následujících deseti kritérií. Navrhované statky musejí:

  1. představovat mistrovské dílo lidské tvořivosti, nebo
  2. svědčit o výrazné výměně vlivů po dané období nebo v určité kulturní oblasti ve vývoji architektury nebo technologie, monumentálního umění, urbanismu nebo krajinné tvorby, nebo
  3. přinášet jedinečné nebo alespoň mimořádné svědectví o kulturní tradici nebo o živé či již zaniklé civilizaci, nebo
  4. představovat výjimečný příklad určitého typu stavby nebo stavebního či technologického souboru anebo krajiny, který je dokladem jednoho či více význačných období lidských dějin, nebo
  5. být významným příkladem tradičního lidského sídla, tradičního využití území nebo moře, které je reprezentativní pro určitou kulturu (nebo kultury) či pro vzájemné působení člověka a životního prostředí, zejména pokud se toto prostředí stalo zranitelným pod dopadem nezvratné změny, nebo
  6. být přímo nebo hmotně spojen s událostmi nebo živými tradicemi, myšlenkovými proudy, způsoby víry s uměleckými a literárními díly, která mají mimořádný světový význam (výbor se domnívá, že toto kritérium má být pokud možno použito společně s dalšími kritérii), nebo
  7. představovat mimořádné přírodní jevy nebo oblasti s přírodní krásou a mající mimořádný estetický význam, nebo
  8. být mimořádně reprezentativními příklady hlavních stadií v dějinách Země, včetně svědectví o vývoji života, geologických procesech probíhajících při vývoji zemských útvarů nebo geomorfologických či fyziografických prvků majících vysoký význam, nebo
  9. být mimořádně reprezentativními příklady ekologických a biologických procesů v průběhu evoluce a vývoje ekosystémů a společenství suchozemských, sladkovodních, přímořských a mořských rostlin a živočichů, nebo
  10. obsahovat přirozená stanoviště nejreprezentativnější a nejdůležitější pro zachování biologické rozmanitosti in situ, včetně těch, kde přežívají ohrožené druhy mimořádné světové hodnoty z hlediska vědy nebo zachování.

Pokud má být navržené památce přiznána výjimečná světová hodnota, musí také splňovat podmínky integrity nebo autenticity a musí požívat vhodného systému ochrany a správy zaručující její uchování.

Kulturní statky pod zvláštní ochranou za ozbrojeného konfliktu (podle Haagské úmluvy)

Zkušenosti s ničením památek během válek vedly ke vzniku seznamu nejvýznamnějších kulturních statků, jimž je třeba v případě ozbrojeného konfliktu zajistit příslušnou ochranu. Do mezinárodního rejstříku kulturních statků pod zvláštní ochranou jsou generálním ředitelem organizace UNESCO zapisovány pod samostatným pořadovým číslem, a to na základě oficiální žádosti smluvního státu. V době ozbrojeného konfliktu mají být opatřeny poznávacím znakem a zpřístupněny mezinárodní kontrole. Úmluvou je poznávací znak vymezen jako štít, dole zahrocený a úhlopříčně rozdělený na čtyři pole barvy královské modři a barvy bílé. Žádná památka z České republiky v současnosti na tomto seznamu nefiguruje, probíhají však přípravy na jejich navržení.