Experimentální část obnovy věže Jakobínka v Rožmberku nad Vltavou končí, replika středověkého jeřábu se rozebírá

Téměř dva roky stála na vrcholu věže Jakobínka v Rožmberku nad Vltavou replika středověkého jeřábu postaveného podle skic Leonadra da Vinci. S jeho pomocí se do výšky téměř čtyřiceti metrů dopravoval stavební materiál na obnovu střechy a stavbu nového vyhlídkového ochozu. Tyto práce skončily a replika jeřábu se v těchto dnech rozebírá. Hotovo bude do 18. srpna.

Od podzimu 2017 do 5. srpna tohoto roku, kdy se začalo s demontáží, jeřáb přepravil v úhrnu 25 tun materiálu. S jeho pomocí byly z vrcholku věže nejprve sneseny poškozené stavební prvky a suť a následně vyzdvižen nový stavební materiál. „Za léta chátrání se na tělese věže nahromadilo množství cizorodých prvků a stačily vzrůst i stromy. Jeřáb na vrchol dopravil množství nové malty, kamenů a cihel, které chyběly. Vyzvedal devět replik kamenných krakorců, šest kusů replik římsových desek, hranoly a latě na nový krov, několik palet modřínových šindelů pro novou krytinu a konečně dubové trámky a fošny pro obnovený ochoz,” vyjmenovává autor projektu Petr Pavelec, ředitel Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích.

Poté, co čtrnáct metrů dlouhý a sedm metrů vysoký jeřáb na lidský pohon odvedl svou práci, se památkáři rozhodli stroj rozebrat na jednotlivé prvky tak, aby šel znovu složit. „Je pravděpodobné, že tuto činnost naši předci obvykle neprováděli a stroj tohoto typu odstranili destrukčním způsobem. S ohledem na náročnost transportu v pozdním středověku, nízké ceny lidské práce a hojnost materiálu bylo výhodnější postavit na další stavbě stroj nový,” vysvětluje stavební technik David Říha z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích. Jeřáb se rozebírá tak, jak byl stavěn - pomocí ručních nástrojů a kladek, prvek po prvku. Práce probíhají ve výšce téměř čtyřicet metrů nad zemí za složitých povětrnostních podmínek. „Ukazuje se, že je demontáž náročnější než sestavení. Spoje jsou takřka srostlé a povolují jen při maximálním úsilí,” popisuje David Říha. Rozebraný jeřáb památkáři uskladní na suchém místě do doby, než pro něj v rámci rožmberského areálu vybudují důstojné prostory, kde bude znovu sestaven a na zemi předváděn veřejnosti.

Data získaná během tohoto mimořádného experimentu se teprve vyhodnocují. Prozatímní výsledky David Říha shrnul následovně: „Ověřili jsme si, že středověcí stavitelé uměli dosáhnout vysoké přesnosti, jakou dnes ovládáme díky moderním přístrojům s pokročilou optikou a mikroprocesory. K zaměření stavby postačila krokvice namísto nivelačního přístroje anebo totální stanice a to se stejným výsledkem. Rovněž při transportu objemných břemen, který dnes zvládáme obvykle jen s použitím těžké mechanizace, si uměli poradit chytrým využitím geometrie, kladky a lidské síly. Dále jsme ověřili, že dřevo lze krátkodobě konzervovat i bez použití moderní chemie. To samé platí o promazávání pohyblivých součástí sádlem, namísto ropných produktů. Vyzkoušeli jsme, že dřevo výborně funguje, i když je z něj vyroben namáhaný konstrukční prvek. Důležitý je přitom pečlivý výběr stromů k pokácení, zpracování pouze výběrového profilu řeziva a citlivé ruční opracování, kdy zůstává množství nepřerušených vláken. Přirozeně platí, že starý způsob práce je náročný na časový fond a kapacitu lidských zdrojů.”

Završením stavebního experimentu obnova věže nekončí. V nadcházejících týdnech bude finalizována montáž ochozu, budou doplněny podlahy v jednotlivých podlažích věže, zrestaurována středověká schodiště v interiéru spolu se zábradlím a nově osazeny dobové repliky dveří, oken a mříží. Celou rekonstrukci věže završí osazení plechové makovice na samý vrchol.

Experimentální část obnovy věže Jakobínka, zahrnující také stavbu dřevěného vřetenovitého lešení, vyšla na 5, 5 mil. Kč. Věž bude veřejnosti zpřístupněna na začátku návštěvnické sezóny 2020.