Mnoho podob Národního památkového ústavu: Náš člověk v oddělení restaurování

Anežka Mikulcová z oddělení restaurování NPÚ s kolegy

Kdo čeká rozhovor s restaurátorem, toho následující řádky možná trochu zaskočí. Vydejte se s námi na druhou návštěvu Národního památkového ústavu, která by vám záhy měla vše osvětlit. Tentokrát za Anežkou Mikulcovou, která se stará o správný průběh obnov na našich památkách.

Přibliž nám svoji práci. Jak vypadá tvůj typický den?

Můj typický den má vlastně dvě podoby. V prvním případě jde o práci v kanceláři, u počítače, kde jsou náplní práce tzv. odborná vyjádření. Prostřednictvím spisové služby obdržíme z krajského úřadu nebo z magistrátu žádost o odborné vyjádření spolu s restaurátorským záměrem. Restaurátorský záměr je navrhovaný plán restaurátorských prací včetně použitých technologií a materiálů. Mým úkolem je zvážit vhodnost a přiměřenost těchto prací se snahou o co největší respektování výtvarných, historických a dalších hodnot památky. V druhém případě jde o práci v terénu, která je samozřejmě mnohem akčnější. Při ní dohlížíme na průběh restaurování. Během restaurátorského zásahu se běžně objeví řada nových skutečností, které je třeba řešit za chodu. Snažíme se nabídnout restaurátorům, kteří jsou přirozeně zaměřeni na detail, širší uměleckohistorický pohled na danou věc. Nejčastěji řešíme restaurování nástěnných maleb, sochařské výzdoby, štuků, architektonických prvků atd., které jsou součástí národních kulturních památek.

Co tě na této práci baví?

Cením si možnosti seznámit se do detailu s restaurovanými díly, ke kterým se jinak člověk nemá šanci dostat tak blízko (například u nástropních maleb). Je to samozřejmě mnohem větší zážitek než si prohlížet reprodukce v knihách. Také mám možnost nahlédnout do „restaurátorské kuchyně“ a lépe porozumět materiální podstatě uměleckých děl. Díky tomu, že máme na starost národní kulturní památky v rámci celé republiky, nejsem pracovně fixovaná na jeden region, ale získávám širší přehled. Nemluvě o skutečnosti, že člověk není jenom v kanceláři. Práce v terénu je nepochybně nejzábavnější částí. V kanceláři se pak o zábavu „starají“ moji kolegové, kteří mají skvělý smysl pro humor. :-)

Co je na tvé práci nejtěžší?

Jako v každé jiné práci je nejtěžší se správně rozhodnout. Při restaurování vždy existuje několik možných cest, jak lze k restaurovanému dílu přistupovat. Člověk musí mít stále na paměti, že se jedná o cenné historické památky, které neslouží nám, ale my sloužíme jim a snažíme se, aby se zachovaly v co nejvíce intaktní formě i dalším generacím. Chceme prosazovat co nejméně invazivní a naopak co nejvíce reversibilní zásahy do památky. V některých havarijních případech je pak těžké najít střední cestu mezi snahou o maximální zachování matérie a nutností výraznějšího nevratného zásahu.

Co na tvé práci ostatní možná překvapí?

Vzhledem k názvu našeho oddělení si nás lidé zvenčí, a dokonce i někteří naši kolegové pletou s restaurátory. Naše oddělení ale netvoří restaurátoři, nýbrž historici umění. Restaurování je komplexní obor, ve kterém v ideálním případě probíhá spolupráce mezi restaurátory, technology a historiky umění.  Proto je naše oddělení v kontaktu také s technologickou laboratoří Národního památkového ústavu. Snažíme se z naší pozice nahlížet na restaurování konkrétních děl v jeho kulturně-historickém a umělecko-historickém kontextu a brát v potaz estetický ráz i původní obsah památky. Sami restaurátoři nás často seznámí s konkrétním problémem, navrhnou několik variant řešení a chtějí s námi vést dialog a najít pokud možno ideální řešení.

Při jaké příležitosti tě můžeme potkat?

Buď na naší „základně“ v Liliové ulici při konzultaci a pak samozřejmě někde v terénu na lešení. Pravidelně jezdím na kontrolní dny na zámek Veltrusy, dále třeba na zámek v Náchodě, Kratochvíli, nebo Třeboni. Aktuálně na mě můžete narazit u Rudolfina.

Dočtěte se víc na stránkách Národního památkového ústavu v sekci věnované restaurování.

 

  • 25. 6. 2019