O provázení na Kuksu s Alešem Otavou: Naučit se vystupovat před lidmi, to se v životě hodí každému

Aleš Otava, průvodce hospitálu Kuks

Zaujala vás práce průvodce na hradě nebo zámku, ale nevíte, co od ní očekávat a na co se připravit? Přečtěte si o zkušenostech toho nejpovolanějšího – průvodce. Aleš Otava je student a také provází na Kuksu. Aby se o radost, kterou mu tato práce přináší, podělil s ostatními, založil si blog. Dnes má svůj web, kde píše i o studiích na vysoké škole, focení nebo výletech za českými památkami. Nám pověděl o tom, jak se k provázení dostal, co mu přináší a pro koho je vhodné.

Co tě na práci průvodce baví?

Líbí se mi na ní, že není stereotypní a každá prohlídka může přinést úplně něco jiného. Díky provázení jsem získal spoustu zážitků a zároveň jsem poznal mnoho nových lidí, mezi kterými jsem si našel i dobré přátelé.

Co ti provázení dalo? Naučil ses díky němu něco?

Především jsem se naučil lépe mluvit a vystupovat i před větší skupinou lidí. To je věc, se kterou jsem míval problémy. Vždycky jsem se bál zkoušení ve škole před tabulí, protože se mi příčilo mluvit před spolužáky. Hodně lidí se proto divilo, že jsem se nakonec rozhodl vyzkoušet právě provázení na památkách. Byli dokonce i tací, kteří mi to okamžitě rozmlouvali. Chtěl jsem ale zlepšit svou komunikaci a vystupování, což se mi nakonec povedlo. Je skvělé, že tyto schopnosti využije člověk v životě i do budoucna. Je úplně jedno, zda budete jednou mít proslov na firemním večírku, svatbě nejlepšího kamaráda nebo se dáte na dráhu přednášejícího. Naučil jsem se vystupovat před lidmi, komunikovat s nimi, zvládat nervozitu. Tohle všechno se v životě hodí každému.

Má tato práce také nějaké nevýhody? Jsou chvíle, kdy už nechceš návštěvníky ani vidět?

Myslím si, že i v průvodcovské činnosti platí pravidlo „čeho je moc, toho je příliš“. Vzpomínám si, že po první sezóně (tehdy ještě na soukromé památce) jsem provázel prakticky dva měsíce v kuse. To už se na člověku musí nějakým způsobem podepsat. Tehdy jsem se doslova vyhýbal místům, kde by mohl být větší počet lidí. Naštěstí jsem tuto situaci během posledních tří let, co jsem na Kuksu, nezažil. Pokud bych se náhodou dostával dnes do podobného stavu, dal bych si od provázení na nějaký čas pauzu.

Samozřejmě ale pracujeme s lidmi, což znamená, že ne každý návštěvník bude úplně příjemný. Je to realita, ale tuto zkušenost zažijete u tohoto typu práce prakticky všude. Je potřeba se proti těmto návštěvníkům obrnit a zároveň se umět ponaučit, pokud dostanete zaslouženou výtku. 

Co musí průvodce umět? Pro koho je tato práce podle tebe ideální?

Když vynechám učení se průvodcovského textu, tak k provázení je určitě potřeba mít vztah. Tohle slýchám od svých návštěvníků, ale zároveň to v poslední době sám vidím a vnímám. Myslím si, že by provázet měli skutečně lidi, které tato práce baví, protože jinak váš výklad nebude bavit ani návštěvníky, kteří jsou a vždycky budou ti nejdůležitější.

Je ale také potřeba umět dobře (a dostatečně nahlas) mluvit. Dále si průvodce musí chtít hledat další a další informace, jelikož pak přijde otázka, na kterou musí nějak odpovědět.

Dostáváš často zpětnou vazbu od návštěvníků?Jaké ohlasy jsou nejčastější?

Po prohlídce skoro vždy nějakou zpětnou vazbu dostanu. Je to něco, co je mým hnacím motorem, protože když mi na konci prohlídky někdo řekne, jak moc se mu můj výklad líbil, je to něco úžasného. Také je tu návštěvnická kniha, kam může kdokoli napsat svůj názor na expozici či výkon průvodce. Stává se mi ale také, že si někteří návštěvníci najdou můj profil na sociálních sítích a svůj názor na prohlídku mi napíší do zpráv. Podle toho, co čtu a slýchám, tak mohu být zatím spokojený, byť je určitě pořád na čem pracovat.

Stalo se ti někdy, že sis odpověď na nějakou záludnou otázku vymyslel?

Myslím si, že lhát návštěvníkům je nejhorší věc, kterou můžete udělat. Vůbec zde nehraje roli, že to návštěvník nemusí poznat.  Nejlepší způsob, jak tomu předcházet, je neustále se vzdělávat, hledat si informace a vždycky se snažit zlepšovat. Na druhou stranu je potřeba říct, že jsme lidé, nikoli stroje. Někdy to „nevím“ asi přijít musí…

Jaké zajímavé osobnosti jsi při provázení potkal?

Několik známých osobností jsem během své průvodcovské kariéry skutečně provázel, ale nejlepší vzpomínky mám na současného fotbalistu Zlína (a bývalého českého reprezentanta) Petra Jiráčka. Vzpomínám si, že ještě ráno jsem si o něm četl nějaký článek na internetu a o několik hodin později jsem ho potkal před naší prodejnou suvenýrů. Je to sympaťák a vzpomínám si, že měl zájem i o samotnou prohlídku.

Provázíš jen v létě nebo během celého roku?

Provázet čistě jen v letních měsících by mi asi nestačilo, vzhledem k tomu, jaký k němu mám vztah. Snažím se provázet od zahájení sezony po její ukončení.

Chceš zůstat věrný „svému“ objektu, nebo si naopak vyzkoušet práci někde jinde?

Letos je to již třetí sezóna, kdy budu provázet na hospitálu Kuks. Mám tuto památku hodně rád a beru ji jako „srdcovku“. Věřím, že letošní sezóna nebude poslední a budu se mezi kukské průvodce řadit i v dalších letech. Rád bych sbíral další zkušenosti, ale především mi záleží na památce, kde teď provázím.

Co bys chtěl dělat v budoucnu? Plánuješ se v prostředí památek pohybovat i ve svém stálém zaměstnání?

Pravdou je, že jsem se ve světě památek dost pravděpodobně našel. Navíc si často pohrávám s myšlenkou, že bych rád poznal i jiné oblasti práce na památkách, než je provázení. To už ale vychází z mé zvědavosti a určité touhy poznávat nové věci v oblasti, která je mi blízká. Pokud o mě bude zájem, nevylučuji ani stálé zaměstnání v blízkosti českých hradů a zámků. Bylo by to hezké pokračování. Uvidíme tedy, co čas přinese. :)

Podívejte se na webové stránky Aleše Otavy a zjistěte o něm víc.

  • 26. 3. 2019

Související zprávy

Tak trochu jiná brigáda: pojďte provádět na hradech a zámcích

1. 2. 2019 (aktualizováno 28. 3. 2019)

Pořiďte si vzpomínku z provázení na některém z českých hradů či zámků. Historie, rétorika, zkušenosti, skvělá parta a ještě mnohem víc. Takové bonusy získáte, pokud se...