Pátrání po kradených památkách

Experti Národního památkového ústavu pomáhají vracet ukradené starožitnosti ze zahraničí. Jsou totiž důležitou součástí systému, jehož smyslem je pátrat po ukradených cenných historických předmětech a navracet je jejich majitelům.

Od otevření hranic na počátku 90. let 20. století bylo z České republiky nelegálně vyvezeno ohromující množství soch, obrazů a dalších movitých památek, které byly často odcizeny z nezabezpečených kostelů. Pátrání po nich bylo zpočátku téměř nemožné, protože z předchozí doby neexistovala žádná dokumentace a málokdo je dokázal alespoň přesně popsat.

Ve snaze zabránit další devastaci kulturního dědictví vznikl tzv. Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví (ISO), v jehož čele stojí Policie České republiky a do kterého je zapojena řada institucí a orgánů – včetně ministerstva kultury a Národního památkového ústavu.

Národnímu památkovému ústavu připadl úkol plošně mapovat, dokumentovat a evidovat památkově a uměleckohistoricky cenné předměty sakrální povahy. Vznikla rozsáhlá databáze fotografií, popisů a dalších údajů, které dnes slouží jako podklad pro pátrání po kradených předmětech.

Vedle evidence je úkolem NPÚ takzvané ztotožnění předmětu ve chvíli, kdy je vypátrán – tedy doložení, že jde skutečně o onen ukradený předmět, nikoli o jeho kopii nebo dílo, jež se mu jen na první pohled podobá. Experti Národního památkového ústavu takový předmět identifikují a vypracují posudky, v nichž tvrzení doloží konkrétními fakty a přesnými detaily. Policie se následně svými prostředky snaží o návrat předmětu do republiky a jeho předání vlastníkovi.