Restaurování

Umělecká a uměleckořemeslná díla, která jsou kulturní památkou, jsou artefakty vysoce hodnotné, a přitom často mimořádně náchylné k poškození. Škodí jim nejen nedbalost či nedostatek péče, ale stejně nevhodné jsou naopak příliš razantní nebo neodborné opravy. Stát proto tyto cennosti před poškozením chrání a jejich opravu svěřuje výhradně do rukou odborníků.

Restaurování a konzervaci (ale i další součásti restaurátorského procesu, např. rekonstrukci, zhotovení kopií a podobně) uměleckých a uměleckořemeslných kulturních památek může provádět pouze restaurátor s povolením Ministerstva kultury ČR; k jeho práci se pak vyjadřují specialisté na restaurování Národního památkového ústavu. Oddělení restaurování nebo alespoň jeden pracovník, který se této agendě věnuje, je na každém územním odborném pracovišti Národního památkového ústavu. Oddělení restaurování na generálním ředitelství NPÚ plní hlavně roli metodickou a koordinační, stará se o vybrané národní kulturní památky a spravuje evidenci realizovaných restaurátorských akcí.

Odborníci NPÚ na restaurování připravují analýzy a další odborné podklady pro řadu institucí i pro právnické a fyzické osoby. Vypracovávají vyjádření pro výkonné orgány státní památkové péče (tj. úřady v obcích s rozšířenou působností nebo krajské a magistrární úřady), jež jim slouží jako podklad k vydání závazného rozhodnutí o restaurování, přidělení dotací na restaurování a podobně. Důležitou součástí činnosti NPÚ je zveřejňování seznamu restaurátorů. Pracovníci NPÚ rovněž poskytují veřejnosti konzultace v terénu či v ateliéru u konkrétní památky, spolupracují při formulaci restaurátorských koncepcí a v průběhu restaurování zajišťují odbornou pomoc. Jsou odbornými partnery pro majitele památek, restaurátory a další zainteresované. Pracují také na vědeckovýzkumných projektech a publikují práce umožňující hlubší poznání památkového fondu.

V České republice je restaurování kulturních památek ošetřeno § 14 odst. 6 zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči. Dalšími základními dokumenty pro konzervátorsko-restaurátorskou praxi v památkové péči jsou Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel (tzv. Benátská charta, ICOMOS, 1964) a Dokument o autenticitě z Nara (ICOMOS, 1994).