Výstava Poklady zbrojnic

Výstava

  • Východočeské muzeum v Pardubicích ()
  • 1. 11. 2017–4. 3. 2018

Za majestátními hradbami renesančního zámku v Pardubicích se bude od listopadu konat unikátní a historicky asi jedna z největších výstav zaměřených na oblast starých zbraní v České republice. Výstavní prostory zde totiž naplní poklady zámeckých zbrojnic z celkem 35 objektů Národního památkového ústavu a vytvoří tak na čtyři měsíce jedinečnou reprezentativní kolekci. V ní bude ve třech sálech představeno na čtyři sta militarií z oblasti vojenství, lovectví a sběratelství. První část bude věnována reprezentativním renesančním sbírkám vysoké aristokracie. Další bude zaměřena na výzbroj a výstroj prostých vojáků a důstojníků včetně vysoké šlechty od 17. po 19. století. Samostatný prostor se zaměří také na lovectví a zbraně Orientu a Dálného východu. Celkové zaměření, uspořádání a rozsah výstavy se vedle představení historické řemeslné a umělecké produkce pokusí rovněž zodpovědět otázku vlastního smyslu existence a variability funkcí těchto předmětů.

Koncepci výstavy tvoří dvě základní linie, které se do velké míry vzájemně doplňují a prostupují. První je rovina historického vývoje zbraní a zbroje. V ní se představí vzájemné souvislosti či afinity různých stylových, konstrukčních a uživatelských hledisek a vazeb. Další pak odkazuje na sociologickou a filozofickou rovinu tématu. Ta se zabývá vymezením jednotlivých užitných funkcí těchto předmětů a následného způsobu jejich uložení, směřujícího až k novodobé tvorbě a správě sbírek vázaných na reálie konkrétních památkových objektů. Ve výsledku tak výstava seznamuje návštěvníky s tím, jak se během času měnil úhel pohledu na zbraně a militaria a jak jednotlivá historická období ovlivnila toto odvětví sběratelství.

Od 16. století dochází v rámci vytváření konvolutů zbraní a militarií k postupnému rozdělení skladů běžných zbraní určených pro válečné účely od reprezentačních souborů velké umělecké a historické hodnoty. Přední evropské šlechtické rody začínaly vytvářet na svých sídlech jejich soubory coby nedílnou součást svých reprezentačních a rezidenčních prostor. Ze společenských a prestižních důvodů si také pro vlastní potřebu nechávaly vyrábět zbraně a zbroj ve stejných dílnách v Itálii a Německu jako panovnické dvory. Technologicky vyspělé, umělecky ušlechtilé a cenově nákladné honosné kusy, byly navíc často vytvářeny podle návrhů předních dobových umělců a opatřeny výzdobou, využívající ušlechtilé kovy a drahé kameny. Dochází rovněž k prvním pokusům o cílené sběratelství, včetně snah o přímé personální ztotožnění s důležitými historickými osobnostmi. Mezi významné exponáty na výstavě tak bezpochyby patří jezdecká turnajová zbroj vyrobená kolem roku 1540 v italské Brescii pro vévodu z Ferrary Alfonsa II. d´Este, půlzbroj pro pěší turnaj, vyrobená kolem roku 1580 patrně v italském Miláně nebo půlzbroj, jíž vyrobil v 1. třetině 16. století v německém Augsburgu Hieronymus Ringler. Exkluzivitu především renesanční produkce dále podtrhují skvostné součásti výzbroje a výstroje gardy saského kurfiřta Christiana I. nebo Christiana II. z doby kolem rok 1600. Původně černo-zlatá přilba morion, zdobená leptanými pásy s rozvilinovým dekorem a heraldickými symboly saských kurfiřtů a gardová halapartna.

Historické zbraně a militaria patří obecně mezi nejstarší sbírkové předměty a jsou přinejmenším vždy dokladem své doby. Jejich sbírání se dříve věnovali převážně příslušníci šlechty a největší soubory proto dominují zejména zámeckým sbírkám. Od různých typů zbrojí a chladných zbraní se postupem doby rozšiřovaly až po palné zbraně ruční i lafetované, různých systémů a provenience. Důraz na rozmanitost prezentovaných vojenských zbraní je proto zohledněn také na výstavě. Z pobočních chladných zbraní je zde k vidění řada šavlí a palašů, nebo poprvé zkompletovaný soubor schiavon – mečů s kovanými koši všech typů – včetně porovnání se skotským mečem „broadsword“. Palné zbraně jsou široce zastoupeny v oblasti krátkých i dlouhých. Poprvé u nás budou prezentovány pistole i pušky s křesadlovými zámky manufaktur v Duchcově a Vernéřově (Wernsdorf), ale i muškety s doutnákovými zámky a další pušky s kolečkovými a křesadlovými zámky. Řada typů vojenských přileb, čepic a čák je doplněna ukázkami různých druhů kyrysů a uniforem významných osobností. Ojedinělou příležitostí bude zhlédnutí děla z období vlády Napoleona III. nebo jednoho z prvních mechanických kulometů – francouzské mitrailleusy z 60. let 19. století.

V úseku lovectví je vystaveno kolem stovky předmětů z období 16.-19. století.  V 16. století ještě jako hlavní lovecké zbraně převládaly kuše, brzy však ale ustoupily zbraním palným. Na výstavě lze proto sledovat jejich konstrukční vývoj. Vystaveny jsou i technicky zajímavé exempláře (opakovačky, zadovky) či některé kuriozity (kulovnice se „skleněnou“ hlavní, puška zhotovená Georgem Keiserem ve věku 91 let). Většina prezentovaných zbraní je bohatě zdobena a u mnoha exemplářů se podařilo zjistit původního vlastníka (otec Františka Ferdinanda d´Este arcivévoda Karel Ludvík, kníže Richard Metternich a jeho manželka Pavlína, kněžna Eleonora Schwarzenbergová, kníže Eduard Lichnovský a mnozí další příslušníci české a moravské aristokracie). Vystavené zbraně navíc vyrobili mnozí proslulí puškaři zahraničního i českého původu, počínaje puškařem císaře Rudolfa II. Maxmiliánem Wengerem až po vynikajícího Antonína Vincence Lebedu z 19. století. Zastoupeny jsou rovněž lovecké chladné zbraně (oštěpy, tesáky aj.) a lovecké příslušenství (brašny, prachovnice aj.)

Záliba ve shromažďování a uchovávání předmětů z exotických zemí souvisí s postupnou expanzí Turecka do střední Evropy v 15.-17. století. Do šlechtických sbírek se tyto exponáty ze Středního a Blízkého východu dostávaly právě v souvislosti s přímou vojenskou účastí jednotlivých příslušníků šlechty. Je to nejspíše také případ čepele šavle chorvatského vojevůdce Mikuláše Zrinského, jehož zbrojnice kdysi tvořila součást starobylého konvolutu zbraní na hradě Bítov. Pod pojmem Orient je na výstavě chápáno území Osmanské říše a jejího okolí, tedy zemí Přední a Střední Asie, ale i oblast od Kaspického, Černého a Rudého moře až po Perský záliv, včetně části severní Afriky. Impulsem pro sběratelství těchto předmětů bylo často objevování zdejších exotických „cizokrajných“ území jednotlivými osobnostmi z řad šlechty. V 19. století se pak jejich cílem stala kromě Indie, indonéských ostrovů také Čína a Japonsko. V této souvislosti můžeme zmínit dovozy samurajských zbrojí, souborů japonských mečů i samostatných mečových záštit, které na této výstavě pocházejí se zámků Lysice a Hrubý Rohozec.

Romantismus navazuje na tradiční hodnoty a ideály rytířství. Exponáty romantizujících zbrojí a zbraní zhotovených středoevropskými dílnami na sklonku 19. století často dotváří a doplňují starší dochované předměty. Jedním z ústředních exponátů období romantismu je tak i dobové aranžmá domnělé zbroje generalissima Karla Bonaventury Buqoye, představující snahu o reminiscenci apoteózy raně barokního válečníka – vojevůdce.

Pořadatelem výstavy je Národní památkový ústav ve spolupráci s Východočeským muzeem v Pardubicích. Výstava je odborným výstupem výzkumného projektu NAKI DF13P01OVV020.