Původně gotický kostel sv. Vavřince byl jednolodní stavbou s pravoúhlým presbytářem. V 16. století prošel stavebními úpravami, při nichž byly zřízeny některé nové otvory a presbyterium bylo zaklenuto křížovou klenbou. V roce 1686 byl prodloužen, pravděpodobně došlo také ke zvětšení vítězného oblouku. K vývojově poslední fázi stavby patří  vestavba dřevěné tribuny a vztyčení stávajícího krovu.

Kostel patří k vrstvě cenných středověkých církevních staveb dochovaných na území okresu Louny. Obsahuje řadu historických konstrukcí a detailů, k nimž mimo jiné náleží velmi cenný soubor omítkových vrstev a maleb (pozdněgotické omítkové vrstvy, interiérová, lokálně dochovaná renesanční malovaná výzdoba, atd.) . Kostel je důležitým pramenem pro poznání vývoje středověké sakrální architektury na tomto území. 

Na historických fotografiích z přelomu 19. a 20. století je zobrazen ještě v původní podobě se sakristií navazující na jihovýchodě na presbytář a se vstupní předsíní v místě dnešního hlavního vstupu. Kostel a přilehlý hřbitov obíhala plná omítaná ohradní zeď. Sakristie, předsíň ani ohradní zeď dnes již neexistují. Dramatickým vývojem prošel kostel společně s celou vsí ve druhé polovině 20. století - z Hořetic nejdříve odešla většina německých obyvatel, následně bylo rozhodnuto o jejich zániku a to včetně kostela (na katastru mělo být zřízeno úložiště elektrárenského popílku). Ještě v roce 2011 byl objekt v havarijním stavu a patřil k nejohroženějším stavbám Ústeckého kraje. Obvodové zdivo bylo popraskané, omítky a nátěry destruované, do střechy dožilým střešním pláštěm zatékalo, krov byl napaden dřevokaznými škůdci, propadlý byl strop lodi a poškozená byla klenba presbytáře. V roce 2012 byla zahájena celková obnova vnějšího pláště. Došlo ke statickému zajištění stavby, opravě krovu, výměně krytiny a opravě fasád.

Cena Patrimonium pro futuro