Mníšek pod Brdy - zámek

Podle písemnými zprávami nepodložených předpokladů starší literatury je vznik Mníšku kladen do průběhu 11. a 12. století, kdy se tato lokalita nacházela v držbě nedalekého benediktinského kláštera v Ostrově u Davle.

První zmínka v písemných pramenech po polovině 14. století dokládá Mníšek již jako královský majetek.

O existenci tvrze v této lokalitě se zmiňují písemné prameny kolem roku 1355. Karel IV. v Majestas Carolina uvádí Mníšek jako královské zboží s možností zástavy, v rámci manského systému, spojeného s povinnostmi ke královskému zboží a službě.

V rozmezí let 1369 až 1372 byl Mníšek s celým panstvím zastaven litevskému knížeti Jindřichovi, příbuznému císařově manželce Elišce.

V přímém královském držení byl Mníšek ještě za vlády Václava IV., který jej po roce 1409 svěřil s celým panstvím do správy Janovi z Lestkova, královskému purkrabímu na hradě Žebráku. Jan z Leskova držel Mníšek v počátečních letech husitských válek a někdy po roce 1426 prodal panství Janu Tluksovi z Vrábí. V roce 1437 potvrdil císař Zikmund držbu majetku Předporovi z Řepnice, v držení tohoto panského rodu zůstalo mníšecké panství až do roku 1487, kdy po rozdělení panství prodal díl s městem Mníšek Petr z Řepnice Janu Vratislavovi z Mitrovic, který po roce 1503 získal na králi Vladislavovi Jagellonském osvobození panství od manských povinností a potvrzení dědičné držby.

Mníšek se tak stal na téměř 200 let rodovým sídlem Mitroviců, kteří přestavovali a upravovali nejen vlastní tvrz, ale také poddanské městečko.

Podobu mníšecké tvrze, přestavěné v renesančním duchu, dokládají již jen písemné prameny z let 1558, 1563 a ikonografie z roku 1623, která zobrazuje patrovou budovu se stupňovitými štíty. Třicetiletá válka těžce poznamenala celý kraj, mníšecká tvrz i celé město s kostelem byly vypáleny švédským generálem Banérem, nedočkaly se opravy a ležely v troskách.

V roce 1655 bratři Vratislav Fridrich a Václav Eusebius z Mitrovic prodali Mníšek i s panstvím za relativně nízkou částku měšťanovi Starého města Pražského, Serváci Engelovi z Engelflussu. V jeho relaci je Mníšek popisován jako město plné ruin a tvrz jako rozvalina.

Servác Engel, koželuh z Brabantu, zbohatl na válečných dodávkách podešví a jako hrdinný obránce Pražského mostu před Švédy v roce 1648, byl v roce 1651 císařem Ferdinandem III. povýšen do šlechtického stavu s erbem a predikátem "z Engelflussu".

Tento podnikatel a válečný zbohatlík obnovil prosperitu panství a na troskách tvrze vystavěl reprezentativní šlechtické sídlo - stávající zámecký objekt.

Základní kámen byl položen v roce 1656, stavbu, která se protáhla do roku 1672, řídil pražský stavitel a měšťan Martin Ringer se svým polírem Linhartem Uhrem.

Páni z Engelflussu drželi Mníšek s panstvím až do roku 1743, kdy vymřeli po meči.

Přes ženského dědice se sňatkem mníšecký zámek s panstvím dostal do majetku hrabat z Unwertu, kteří realizovali kolem roku 1800 částečné úpravy zámeckého objektu v klasicistním duchu. Smrtí Ignáce hraběte z Unwertu v roce 1827 také tento rod vymřel.

Soudní spor o majetek se vlekl od roku 1827 až do roku 1838, v tomto dvanáctiletém období bylo panství pod přímou správou zemského soudu.

V roce 1838 bylo mníšecké panství přiřčeno Marii Anně, hraběnce Pachtové z Rájova, rozené Kagerové ze Štampachu.

Pachtové z Rajova drželi Mníšek do roku 1847, kdy majetek přešel na pány ze Širndingu (1847 – 1909).

Po nich získali dědictvím a sňatkem mníšecké panství Kastové, kteří realizovali stavební úpravy a rekonstrukci zámeckého areálu dle návrhu a vedení stavitele M. Blechy v letech 1910 – 1911.

V roce 1945 byl Kastům zámek s celým panství konfiskován a pod správou ministerstva vnitra sloužil až do roku 1999 jako depozitář Státního ústředního archívu.

V roce 2000 byl objekt převeden do správy Státního památkového ústavu středních Čech v Praze, jehož cílem je, po provedení nezbytných stavebních oprav, zpřístupnit mníšecký zámek v roce 2004 veřejnosti.