Konopiště - zámek

Státní zámek Konopiště patří k nejnavštěvovanějším památkám v České republice. Návštěvníky přitahuje zejména jeho romantická podoba , kterou mu na přelomu 19. a 20. století vtiskl poslední aristokratický majitel, arcivévoda František Ferdinand d´Este.

Ale počátky tohoto objektu sahají až do 13. století. Pražský biskup Tobiáš z Benešova založil kolem roku 1294 nedaleko svého rodného sídla hrad Konopiště podle vzoru francouzských kastelů, jako pevnost s válcovými věžemi na všech čtyřech nárožích a uprostřed obvodových hradebních zdí.

Po vymření Benešoviců v roce 1327 se Konopiště dostalo do držení Šternberků a v majetků tohoto významného rodu zůstalo plných 275 let. V průběhu 17. až 19. století se na Konopišti vystřídala řada majitelů z vlivných šlechtických rodů: Hodějovští z Hodějova, po bitvě na Bílé Hoře vlastnil Konopiště krátce Albrecht z Valdštejna, dále Michnové z Vacínova, Sitzendorfové, Přehořovští z Kvasejovic, Vrbtové z Vrtby a Lobkovicové. Během doby se také změnil vzhled Konopiště a z původního gotického hradu se postupnými přestavbami stával honosný zámek.

První podstatnější zásahy na cestě proměny středověkého hradu Konopiště v pohodlné renesanční sídlo prováděli Hodějovští. Definitivně však Konopiště ztratilo svůj pevnostní charakter v období, kdy panství vlastnili Vrbtové. Hrabě Jan Josef z Vrbty, rytíř Zlatého rouna a nejvyšší purkrabí království českého koupil konopišťské panství v roce 1716. V roce 1725 byla přeorientovaná provozní dispozice zámku. Na východní straně objektu vznikl nový hlavní a reprezentační vstup do zámku. Barokní bránu navrhl architekt František Maxmilián Kaňka, pískovcové sochy antických božstev jsou z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Zmizely valy, přibyla terasa a pod ní oranžérie . Podstatné úpravy vznikly rovněž uvnitř zámku: Velký sál vyzdobil monumentální alegorickou nástropní malbou Julius František Lux, řezbářské práce zde provedl sochař Lazar Widman, stejně jako kompletní vybavení kaple, nad kterou bylo vybudováno zámecké divadlo.

Po smrti Františka Josefa Vrbty zdědil veškeré jeho statky Jan Karel z Lobkovic.Jeho syn František Eugen prodal v roce 1887 konopišťské panství pod tíhou neuspokojivé finanční situace arcivévodovi Františku Ferdinandu I. Rakouskému d´Este.

V důsledku tragické smrti korunního prince Rudolfa se arcivévoda stal v roce 1897 oficiálním následníkem rakouského trůnu a začal budovat Konopiště jako budoucí císařské sídlo. Přestavba probíhala podle plánů architekta Mockera, do kterých arcivévoda aktivně zasahoval. Vnější podoba zámku se stala kombinací dvou charakteristických projevů historické architektury: severní, východní a západní strany zdůrazňují ještě původní středověký pevnostní ráz stavby, jižní trakt však připomíná renesanční severoitalské zámecké rezidence, propojené se soustavou zahradních teras.

Po svém sňatku s hraběnkou Chotkovou v roce 1900 nechal arcivévoda rozsáhlý konopišťský objekt modernizovat tak, aby se v něm také jeho rodině pohodlně bydlelo. K úpravám a vybavování interiérů byl povolán architekt František Schmoranz.

Zámek měl vedle komfortního příbytku pro rodinu plnit ještě funkci reprezentační i poskytnout místo pro uložení sbírek.

Všude zavládla nádhera a efektní výpravnost. Arcivévoda sídlo vybavil skvostným starožitným nábytkem, kolekcí italských obrazů, gotických plastik, trofejemi, Svatojiřskou sbírkou i Estovskou zbrojnicí, která nemá v Evropě obdoby.

Spolu se zámkem byl koncepčně budován přírodní park a okrasné zahrady.

28. června 1914 byl následních rakouského trůnu arcivévoda František Ferdinand d´Este spolu se svou chotí Žofií zavražděn v Sarajevu. Hned po sarajevském atentátu byly veškeré stavební práce na Konopišti zastaveny. Panství přešlo na arcivévodovy dědice Hohenbergy a po rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1921 přešlo vlastnictví na Československou republiku. Park i zámek byly zpřístupněny veřejnosti.

Za II. světové války bylo Konopiště připojeno k cvičebnímu prostoru SS a na zámku sídlil hlavní štáb. Část vzácných obrazů byla přemístěna do Zemské galerie v Praze , část sbírek převezena do solných dolů u Salzburku a na další místa v Rakousku a Německu.

Po osvobození byly všechny odvlečené předměty vypátrány a navráceny zpět na Konopiště. Po správě Ministerstva zemědělství a lesního hospodářství, Okresního národního výboru v Benešově je od roku 1965 státní zámek Konopiště ve správě Státního památkového ústavu v Praze.