Zámecká zahrada na hradě Pernštejně. Minulost – přítomnost – budoucnost

Autor: Eva ŠKRABALOVÁ

• Citace zdroje dokumentu:
  Eva ŠKRABALOVÁ: Zámecká zahrada na hradě Pernštejně. Minulost – přítomnost – budoucnost
  On-line: http://www.npu.cz/pp/pamatky/mista/P/pernstejn/park080820/
  od 20.8.2008, 14:00 hod.

Památka

• Pernštejn – hrad (NKP)
  :: více o památce

Text je doprovodným výkladem k výstavě, konané na Pernštejně v roce 2008.
:: více o výstavě

Výstava dokumentuje prostřednictvím archivních pramenů, dobové ikonografie a dochovaných architektonických prvků vznik zahradního a parkového areálu hradu Pernštejna a jeho vývoj. Porovnání dnešního stavu unikátní památky s inventářem z roku 1806 je alarmující a tato výstava chce být jedním z kroků k jeho záchraně.

Parková úprava v blízkosti hradu Pernštejna zahrnuje území na jižním svahu hradního kopce a navazující rovinnou část směrem k říčce Nedvědičce, dosud vymezené historickým oplocením, probíhajícím zároveň na hranici pozemkové parcely. V době, kdy park dosáhl svého vrcholu, tedy kolem roku 1805, tvořila jej trojice odlišně komponovaných částí, jež do jisté míry dle dobové zahradní teorie naplňovaly tři různé charaktery sentimentálního parku – část příjemnou, část překvapující (romantickou) a část melancholickou (strašlivou). Tyto části nebyly ve své době striktně oddělovány, ale tvořily jednotný celek, označovaný souhrnně jako vrchnostenská zahrada či "Lustgarten".

Východiskem pro předkládané členění parku byl stavebněhistorický průzkum z roku 2003, který neřeší prostor z hlediska funkčnosti, ale s použitím historického hlediska se snaží více přizpůsobit dělení, platnému v době konstituování zahrad.

Terasová zahrada – barokní osa

Terasová zahrada, označovaná často také jako "barokní osa", je zachována v severojižní ose, klesající ze západní části jižního svahu hradního kopce. Vychází z bazénu v někdejším parteru a je tvořena soustavou teras v trojúhelníkovitě se sbíhající kompozici. Jednotlivé terasové stupně, propojené navzájem systémem více méně symetrických cest a schodišť, jsou vymezeny opěrnými zídkami, uměle zformovány a doplněny architektonickými solitéry, často spojenými s prvkem vody. Postupujeme-li od vrcholu, jsou řazeny takto:

• vstupní brána
• dvě vyhlídkové terasy
• nika ("Niece, Nische")
• bludíště, původně růžový vršek ("Rosenberg")
• kruhový bazén ("Basin")
• terasa s rondely ("Fichtenrundungen")
• lázně, zvané též turecké ("Baadhaus")
• vodní kaskáda ("Cascade")
• velký bazén, též rybník ("Teichel")

Základní koncepce terasové zahrady je ve své podstatě barokní, odpovídá francouzskému typu parku začátku 18. století a její realizaci je možné připsat již Stockhammerům. Forma architektonického vybavení z pohledu formální stylové analýzy však koresponduje spíše s okruhem návrhů, prezentovaných zahradnickými vzorníkovými časopisy od konce 18. do začátku 19. století (např. nika s kanelovaným soklem pro sochu se zbytky klasicistní výzdoby; stavba lázní).

Porovnáme-li nejstarší dochovaný inventář zahrady z roku 1806 se současným stavem, zůstaly, přes silné poškození, všechny prvky terasové zahrady zachovány.

Parter – rovinná část se štěpnicí

Jedná se o plochu pod svahem hradního kopce, jejíž hlavní část tvořila parterová úprava s velkým bazénem (tzv. rybníkem) při úbočí svahu, upomínající na francouzské zahrady. Je patrně pozůstatkem barokního založení (před rokem 1720). Rozsah tehdejšího parteru lze dosud vyvodit z terénní konfigurace na východní straně od bazénu a na základě modelace zachycené ve starších zaměřeních a situačních mapách. Podle dobového vyobrazení F. Richtera z roku 1817 byl původně po obvodu vymezen kamennými zdmi a plocha pravidelně rozčleněna cestami. Pravděpodobně jde o tzv. ideální pohled. Dle inventářů z let 1806 a 1812 byly v návaznosti na osu terasové zahrady symetricky vysázeny ovocné stromy – na svahu pod lázněmi a po obou delších stranách bazénu. Tomuto uspořádání odpovídá i dochovaná severní část obvodové zdi, která končí před vstupem do sklepa poustevny. Další záhonová úprava bývala pravděpodobně před bývalým domkem zahradníka na jižní straně. Kromě mapy stabilního katastru ji potvrzuje i terénní modelace. Podrobnější informace o podobě barokní zahrady a jejím dalším vývoji může přinést archeologický průzkum. Okrasnou zahradu doplňovala kuchyňská zahrada (vedle panského dvora, pokračující pravděpodobně ve svahu podél terasové zahrady) a ovocná zahrada staršího založení s alejí podél domku zahradníka, štěpnice ve východní části a další výsadba ovocných stromů poblíž bažantnice.

Podle inventáře z roku 1806 stály v rovinné části tyto stavby:

• velký bazén (též "Teichel", rybník), který byl vnímán jako součást parteru, ale také jako část terasové osové zahrady, která z něj vychází. Zůstal zachován.
• čínský pavilon ("Chineserhause"), představující v zahradě exotický prvek, byl umístěn poblíž pravidelně řešeného parteru a obklopen ovocnými stromy. Zůstal zachován.
• pavilon u kuželny ("Lusthaus beim Kögelplank), situovaný v jihozápadním rohu zahrady mezi tehdejší hájovnou, u níž stál, a domkem zahradníka. Stál ještě v roce 1964, kdy je označován jako "paví pavilon".
• haltýř ("Fischbehälter") je mezi zahradními stavbami uveden až v roce 1854. Stál poblíž čínského pavilonu a byl napojen na příkop či potrubí, odvádějící vodu z bazénu do potoka. Zůstal zachován.

Přírodně krajinářský park – volně komponovaná část, romantická zahrada

Tato část navazuje na terasovou zahradu a rozšiřuje park pod terasami se skleníky po celém jižním svahu hradního kopce. Sleduje podobu volné přírody a využívá všech možností prudce se svažujícího terénu, jako jsou suťová pole či vystupující skalní stěna s převisy, ale i prvků bývalého obranného systému (dělostřelecký bastion). Základní kompozici tvoří volně rozprostřená síť cest a schodišť, navazujících na komunikace terasové zahrady a lesoparku, rozšířená vyhlídkovými plošinami a odpočívadly. Ty doplňovala řada nepravidelně rozmístěných stylových zahradních stavbiček a památníky se sochařskou výzdobou. Svah byl osázen listnatými stromy, přičemž na jednotlivé solitéry byly navázány stromové průseky. Inventář s z roku 1806 uvádí tyto objekty:

• paraple ("Parable, Paraplui") – otevřená zahradní stavba v podobě deštníku, pravděpodobně umístěná na plošině pod budovou dnešní restaurace. V roce 1854 již není uváděna.
• vodárna? ("Wasserkunstwechsel") – objekt neznámého vzhledu s dřevěnými dvířky opatřenými zámkem, ve kterém byly umístěny mosazné "wechsel" ovládající přívod vody k vodním hříčkám terasové zahrady, byl pravděpodobně umístěn ve svahu poblíž pivovarské brány. Je uváděn ještě v roce 1880. (Tyto objekty stávaly u cesty vedoucí od skleníků, která se napojila na terasovou zahradu, od rondelů se sochami se opět odpojila a pokračovala ve svahu východním směrem, kde stály další stavby.)
• obelisk ("Piramide") – pojatý jako památník Ignaze Schröffla. Svým umístěním na elipsovité plošině, zvýrazněné vysokou půlkruhovou tarasní zdí a otevřené směrem k parteru širokým průsekem v zeleni, se stal dominantou a centrálním bodem celé romantické zahrady. Zůstal zachován.
• tzv. hranice dříví ("Holzstoss") – částečně zděná stavba, imitující hranici dříví, stávala v nižší partii východně od obelisku. V roce 1854 již není uváděna.
• tzv. střelba ku ptáku ("Vogelschußspiel") – lovecká atrakce v podobě dřevěného ptáka na vysoké tyči byla umístěna mezi tzv. hranicí dříví a poustevnou, to znamená pod obeliskem. V roce 1854 již není uváděna.
• bažantnice ("Fasangarten") – kovová voliéra s tzv."Schneckenhausem" (schodištěm?), doplněná kamennými plastikami – sochou skřítka na "divoké" skále, sochou Herkula na podstavci a půlkruhovou lavicí. Její součástí bylo i pět trámových mostků přes vodní příkop. Stávala patrně poblíž dnešní ČOV. Je uváděna ještě v roce 1880.
• poustevna ("Eremitasch") se sklepem a studánkou. Její torzo stojí dodnes nad zdí, ohraničující parter (odkud vede vstup do sklepa), poblíž tureckých lázní. U poustevny bývala vinice.
• kenotaf – tedy památník v podobě náhrobku, který však neobsahuje tělo – byl věnován památce předčasně zesnulého Franze Schröffla v roce 1806, jako sousoší (truchlící manželka s dcerami) zakomponovaného do architektury byl pod skalní převis na východní straně parku umístěn v roce 1807 a není zachycen v žádném inventáři. V minulosti byl vážně poškozen návštěvníky, ale zůstal zachován.
• tzv. smutná alej ("Allee") – završuje romantický park a vede od krytého schodiště kolem hradby k dělostřeleckému bastionu se sochou, odtud pak klesá cesta zpět do parku. Zůstala zachována.

Příhradí

Do tohoto oddílu jsou zařazeny ty části areálu hradu, které tvoří samostatné jednotky, ale historicky, funkčně a místně souvisí s parkovým celkem. Rozkládají se při vnějším obvodu hradního areálu a tvoří jeho nejbližší okolí. Jejich založení a vývoj se odvíjí od rozvoje vrchnostenských zahrad. Existence těchto míst je zaregistrována v dobových inventářích, a to od roku 1806. Jedná se o plochy:

• horní terasa
• tzv. skleníkové terasy
• tzv. Schröfflova zahrádka se vstupem do parku a schodištěm ke skleníkům

Sem patří i lesopark a bývalé úřednické zahrádky. Jejich zpracování však překračuje stanovený rámec této expozice a bude jim věnována pozornost v příštích letech.

Historická ikonografie (foto archiv NPÚ-ÚOP v Brně a elaborát stavebně-historického průzkumu – Lenka Kalábová a Lenka Šabatová, NPÚ-ÚOP v Brně)

		Obr. 1. Zahrada na terasách pod barbakánem, fotografie z přelomu 19. a 20. století
		Obr. 2. Turecké lázně s kaskádou a bazénem, jaro 1964.
		Obr. 3. Pohled na bludiště v roce 1964.
		Obr. 4. Čínský pavilon, současný stav.
		Obr. 5. Interiér čínského pavilonu, současný stav.