Metody operativní dokumentace historických staveb – pracovní seminář v Doksanech

Citace zdroje dokumentu:
Jan SOMMER: Metody operativní dokumentace historických staveb – pracovní seminář v Doksanech
http://www.npu.cz/pp/akce/minuleakce/akce08/cl080928OPDdoksany/
on-line od 7.10.2008, 14:00 hod.

:: info o akci

Informace o výzkumném projektu
Operativní dokumentace historických staveb :: zde.

Akce

pracovní seminář Metody operativní dokumentace historických staveb

Termín

26.9.2008, 9:30-16:30 hod.

Místo konání

Doksany – klášter

Pořadatelé

NPÚ-ÚOP středních Čech v Praze
NPÚ-ÚOP v Ústí nad Labem
NPÚ-ÚP
ve spolupráci s Filozofickou fakultou UJEP v Ústí nad Labem

MOTTO

Poznávání historických staveb různými průzkumnými metodami má sice v činnosti státní památkové péče nepominutelnou pozici, přesto však dosud jsou preferovány průzkumy přípravné (typicky stavebně-historický průzkum, restaurátorských průzkum...) a tzv. záchranné (zejména archeologický výzkum) – bohužel přitom často nedojde k jejich vyhodnocení ve vzájemných či širších vazbách. Zatím jen v malé míře jsou památky zkoumány a zejména dokumentovány přímo v průběhu a v místě stavebních zásahů, ačkoliv v takové situaci bývá možné s vynaložením minimálních prostředků významně prohloubit dosavadní vědomosti. Snahou pořadatelů je rozvinout jednoduše aplikovatelný soubor metod vyhotovení průzkumné dokumentace nálezových situací vypovídajících o konstrukční i vývojové podstatě historických staveb.

Hlavní cíle pořadatelů:

Uskutečnit pracovní seminář ve vybraných místech rozsáhlého areálu zámku v Doksanech. Na několika stanovištích budou demonstrovány postupy při dokumentaci různých typů nálezových situací:

doklady vývoje (navazující stavební konstrukce, souvrství omítek...)
části staveb (zděné i hrázděné konstrukce stěn, omítky včetně armatur, konstrukce stropů i podlah)
ozdobné prvky (dřevěné řezby, kamenické články, štukatury, stavební kování...)
vybavení staveb (okna, dveře...)
řemeslně provedené malířské dekorace
tesařské konstrukce (krovy s detaily spojů či tesařských značek)
V praxi představit přednosti i limity základních užívaných metod:
jednoduchá fotogrammetrie
různé metody jednoduchého proměření půdorysu (pásmo, laserový dálkoměr)
oměřování (prvky, stěny s detaily)
postupy pro exaktní reprodukování stavebních celků i detailů (frotáž, oměření)
fotografie (geometrické i barevné zkreslení snímků)

Nebudou chybět ani některé ukázky speciálních postupů.

Metody budou vzájemně porovnávány z hlediska vhodnosti využití v různých situacích či nároků na pracnost. Budou prezentovány a diskutovány otázky různých stupňů přesnosti i podrobnosti zpracování.

Cílem bylo také navázat na teoretický (přednáškový) odborný metodický den, uspořádaný v minulém roce řešitelským kolektivem projektu pro cyklus akcí pořádaných NPÚ-ÚOP v Brně. (link)

Stručný záznam dojmů účastníka

Akce byla zorganizována vynikajícím způsobem, na čemž měli velkou zásluhu pracovníci středočeského územního odborného pracoviště NPÚ (pod vedením PhDr. Vladislava Razíma, který je vedoucím řešitelem výzkumného projektu OPD), ústeckého pracoviště NPÚ (vedení PhDr. Kamilem Podroužkem, PhD., který taktéž vede výuku obdobně zaměřeného předmětu na ústecké univerzitě), a v neposlední řadě pedagogů a studentů UJEP. Programu se jako přednášející i diskutující účastnili další odborníci, které se ještě pokusím v textu připomenout. Významu akce odpovídala přítomnost předních představitelů zúčastněných institucí – ředitelky NPÚ-ÚOP v Ústí nad Labem Mgr. Evy Balaštíkové a děkanky Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem PhDr. Michaely Hrubé, Ph.D. Specializaci průzkumů památek z Karlovy univerzity v Praze reprezentoval doc. PhDr. Petr Macek. Pedagogy z dalších vysokých škol jsme zaznamenali mezi lektory (např. doc. ing. Michael Rykl z Fakulty architektury ČVUT v Praze). K hladkému průběhu nesporně přispěla i aktivní podpora ze strany paní kastelánky Joskové. Velkým dílem přispěli také zvědaví a vstřícně či tolerantně naladění účastníci.

Přítomné uvítali V. Razím (připomněl, že akce je pořádána v rámci řešení výzkumného projektu a upozornil na její návaznost na loňskou přednáškovou akci v Brně). O krátké slovo pak požádal také ředitelku E. Balaštíkovou a děkanku M. Hrubou.

Rozhodně je na místě vyzdvihnout, že zájem o aktivní zapojení do studia a dokumentace památek je dnes již velmi silný jak na straně části památkářů, tak v řadě škol (často ve spolupráci s odborníky z praxe, což mohou být i projektanti – např. dr. Hrubá mj. připomněla ing. Vinaře), ale i specialisté SHP (někteří pokračují v dokumentaci nálezů na památkách, pro které původně zpracovali standardní SHP – to je jeden z optimálních postupů) či archeologové (cíleně se na OPD podílejí v brněnské firmě Archaia nebo archeologové z pražského pracoviště NPÚ, ale i z dalších institucí).

Mgr. Balaštíková vyjádřila překvapení nad hojnou účastí, i naději, že setkání bude přínosem pro přítomné. Ocenila též možnost prezentovat odborné veřejnosti klášter a zámek v Doksanech, který sice není veřejnosti zpřístupněný, ale vzhledem k jeho stavu a rozsahu doléhají na paní kastelánku Marcelu Joskovou četné náročné úkoly zejména při údržbě staveb a péči o park. (Vyhlídka na nějaké rozsáhlejší komplexní opravy se zatím asi nerýsuje.)

Uvítala v památkové péči posun v přístupu pracovníků NPÚ a zvýšení zájmu o vlastní tvorbu dokumentace a o průzkumy, přesahující nad rámec běžného využití dokumentace v odborné agendě. V rámci ÚOP v Ústí nad Labem je kladen na tuto část práce relativně velký důraz. Velký přínosem pro to je i spolupráce s ústeckou univerzitou, kde je tímto směrem profilována část studia.

Dr. Hrubá (FFUJEP) upřesnila důvody toho, že se fakulta ujala spolupořádání akce, která je jinak především památkářskou záležitostí. Již před lety měl na přístup některých pedagogů značný vliv arch. Flesar, který upozorňoval na to, že je třeba se zabývat výchovou mladé generace jako jedním ze základů možného zvýšení účinnosti ochrany památek, které jsou v severních Čechách obecně ve velmi špatném stavu. Jen lidé s nějakým základem ze školy budou schopní se pro památky více angažovat. Na katedře historie takový obor posléze skutečně vznikl; již 15 let existuje obor původně nazvaný kulturně historická regionalistika. V rámci jeho širokého konceptu se vytvořila specializace věnovaná památkám. V této specializaci jsou již téměř deset let vychováváni absolventi navazujícího magisterského studia se zaměřením na "stavební historii". Mnozí z nich dnes již působí v institucích památkové péče (a zúčastnili se také nyní komentovaného setkání).

Od počátku bylo cílem, aby se obor vyvíjel a byl též těsně spojen s praxí. Proto velmi záleží na kooperaci s aktivními odborníky, na tom, aby praktici vedli výuku, aby studentům byly zadávány bakalářské a magisterské práce tak, aby byly reálně využitelné při ochraně památek.

V průběhu diskusí o tom, co vše má památkář znát a zvládat, dospěli k názoru, že osvojení dokumentační složky práce je mimořádně důležité. Je také třeba se soustředit na ovládnutí moderních technologií, které jsou s pořizováním dokumentace dnes stále více spojeny. Proto byl vedle tradičního oboru akreditován ještě směr "dokumentace památek". Toto studium v letošním akademickém roce probíhá již třetím rokem.

Na tento směr navázali ještě kooperací s geolaboratoří ing. Brůny a vytvořili projekt, který by měl podpořit zamýšlené "centrum pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví". Ministerstvo školství prozatím financování z EU neumožnilo, ale vedení univerzity podpořilo rozvoj v rámci programu "věda a výzkum pro vzdělávání". Z tohoto projektu by mohlo vzniknout zázemí pro podporu skutečně efektivních studijních programů.

Fakulta si dává cíle ve dvou základních liniích – držet krok s ohromným rozvojem digitálních technologií a stále kooperovat s praxí památkové péče. Proto by bylo dobré, kdyby mohli být pracovníci školy i památkáři trvale o pokrocích vzájemně informováni.

Výsledky se zjevně dostavují, jak je vidět již z toho, kolik mladých lidí se zúčastnilo dnešní akce v Doksanech.

Z dalších zúčastněných vysokých škol pak dr. Razím připomněl i Fakultu architektury ČVUT v Praze (arch. Hauserová, doc. Rykl) a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, ze které se zúčastnil doc. dr. Petr Macek – ten přítomné odkázal spíše k diskusím na jednotlivých pracovištích.

PhDr. K. Podroužek, PhD., promluvil o organizační stránce setkání.

Terénní část programu si vyžádala rozdělení účastníků do tří skupin, které postupně přecházely mezi několika základními stanovišti, kterými je provedli velmi dobře vybraní kvalifikovaní lektoři, mezi nimiž nechyběly osvědčené akademické osobnosti, uznávaní specialisté z pracovišť NPÚ či samostatně působící experti, ani mladí pracovníci z NPÚ, známí vynikajícími publikovanými výsledky při detailní dokumentaci stavebních památek.

Asi nejnabitější byl program v opuštěném a do jisté míry chátrajícím objektu v severovýchodním nároží doksanského areálu, kde byly hledány odpovědi na otázky, jak nejlépe a nejproduktivněji dokumentovat objekt, který je "rozkotaný", takže je možné efektivně nahlédnout do jeho "útrob", poznávat a posuzovat jeho strukturu a památkovou podstatu. Před uměleckohistorickým hodnocením byl preferován zájem o stavebně-technické hledisko. Ovšem nad rámec OPD referenti přesahovali důrazem na pokud možno komplexní hodnocení situací ve stavbě. Počínaje od podlah (a např. jejich možné výpovědi o přemísťování příček v interiéru) přes všechny představitelné a pozorovatelné znaky konstrukcí (stopy přemisťování či úprav otvorů, konstrukce rozpadajících se stropů) i pokrývajících je povrchů (doc. Rykl) až po krovy (Mgr. Václavík, který se věnoval typologii krovů a jejich vypovídací schopnosti, a ing. Tomáš Kyncl, který zejména seznámil s vhodnými postupy při stanovení místa a způsobu odběru dendrochronologických vzorků).

Metody časově úsporného pořízení terénní dokumentace stavebních částí.

Na tomto stanovišti se referenti Mgr. Jaroslav Skopec a Bc. Jakub Chaloupka věnovali především naznačení možností efektivního operativního pořízení fotografických snímků použitelných jako podklad pro vytvoření základního nárysu více či méně složitých (a komplexních či detailních) struktur průčelí.

Nejběžnější zaznamenání skutečností na fasádě a jednoduchá fotogrammetrie jsou vysoce efektivní z hlediska spotřeby času v terénu. V diskusích padaly výhrady v tom smyslu, že ofotografování a následné kancelářské zpracování neumožňuje tak spolehlivý kontakt s památkou a její vyhodnocení, jako oměřování a podrobný nákres a popis pořízený v terénu. Tomu bylo oponováno v tom smyslu, že samozřejmě nejde o nějakou vše řešící metodu, ale a) o postup výhodný v případě nutnosti "rychlé reakce" (situace právě zaniká nebo nebude šance se na místo vrátit); b) o velmi operativní možnost doplnit si i časově náročnější kreslení v terénu pomocnou dokumentací (velmi užitečnou např. pro proporční záznam i takových úseků dokumentované situace, které není účelné podrobně zakreslovat, nebo není na jejich zákres čas – např., je-li ve zdivu částečně patrný fragment románského sdruženého okénka, je účelnější podrobit jej podrobnějšímu průzkumu a neutrácet čas na zákres cihel v pozdější zazdívce; z kolmého snímku lze pak tuto méně významnou situaci dokreslit; a naopak je zcela logické, že např. částečně statickými poruchami deformovaný záklenek bude stejně korektnější a přesnější rovněž překreslit z fotografie, a to i v případě, kdy byl detailně analyzován a oměřen). Samozřejmě referenti doporučovali vždy ke "kolmým" snímkům pořizovat i další jednak šikmé, jednak detailní záběry.

Dle možností i potřeby je vhodné se na místo vrátit a v pořízeném nákresu provádět korekce. Pokud to není možné, je třeba ve výsledné "redakci" záznamu odlišit místa, která bylo možné spolehlivě interpretovat, od nejistých. "Podkladový" snímek by měl vždy být obsažen v přílohách elaborátu OPD.

Také na tomto stanovišti se hovořilo o otázkách relací při volbě náročnosti či podrobnosti zpracování. Je třeba vidět, že toto rozhodování stále probíhá velmi individuálně (ale probíhá vždy, byť bylo možné odhadovat, že si někteří diskutující existenci tohoto "problému" nepřipouštějí – je možné, že by stálo za to věnovat mu pozornost jak teoretické rovině, tak nějakými praktickými srovnávacími testy; reálně je nepochybně důležité, aby byly upřednostňovány takové postupy, které poskytují maximální "součin" vynaložené práce a kvality výsledku). Nepochybně rozhoduje individuální odborný zájem (na stejném objektu může někdo dát přednost dokumentaci profilace barokní římsy, jiný zajímavému a dnes již raritnímu zbytku elektrické instalace ze 20. let 20. století). Pro výsledek bude krom významu nálezové situace podstatné, je-li zpracovatel zdatný kreslíř (ale i tak někteří obratní architekti provedou exaktní "technickou" kresbu s bedlivým záznamem stop kamenických nástrojů, jiní vyhotoví graficky efektní kresbu, stínovanou silnými tahy šikmo položené měkké tužky, aniž by hleděli na malou trvanlivost takové dokumentace). Vliv jistě bude mít i panující klima (pokud mrzne, nemusí fungovat ani kreslířova ruka, ani fotografův přístroj), ale také rozpoložení autora (únava). Naprosto rozhodující bude časový faktor (běžně se stává, že k "objevu" nějaké významné situace dojde v momentě, kdy specialista těsně před západem slunka spěchá k domovu a nemá šanci se na místo v nejbližší době vrátit – pak by asi měl poslat HLON!). Někdy se opomíjí skutečnost, že řada na pohled bezprostředně ohrožených nálezových situací buď trvá v daném stavu řadu let (ale není nijak zaručeno, že k zániku či zakrytí omítkou nedojde v té nejméně očekávané chvíli), což někdy vede i k opakované dokumentaci několika zpracovateli (ale jistě takových případů není mnoho; ale jsou!). Z toho hlediska je nejvhodnější operativně komunikovat s příslušnými referenty památkové péče (ale i v takových situacích dochází k opakování aktivit, zejména pokud je referent potřebám OPD zvláště příznivě nakloněný – znám podobné situace i od nadšených investorů, ale to je možná už úplná rarita...). Přínosné by také bylo vytvoření efektivního informačního systému, jak to alespoň v "segmentu" OPD naznačuje trvale aktualizovaná databáze nálezových situací a výsledných elaborátů. Takový otevřený komunikační systém by měl být jedním z cílů rozvoje webu NPÚ.

Ale zpět ke stanovišti.

Nelze vyloučit, že vbrzku dojdou většího rozšíření počítačové programy, které jsou užívány v oborech vícesnímkové fotogrammetrie, případně existují jakou součást některých SW CAD. Rozhodně by to bylo vhodnější, než užívání běžných, byť profesionálních programů pro zpracování fotografií. Rovněž existují SW použitelné pro zpracování stereoskopických snímků, s jejichž užíváním by rozhodně bylo možné počítat i při realizaci OPD.

Doc. Macek se v úvodu odpoledního bloku věnoval výkladu o strategii a postupu analýzy objektu a širších souvislostí vybrané nálezové situace, a to zejména s cílem dopracovat se ke korektnímu komplexnímu hodnocení z hledisek dějin umění či technických principů aj. Na místě ukazoval různé podrobnosti, aby naznačoval, že je třeba v každém případě zvažovat velmi rozličné souvislosti, tedy pokud možno všechny.

Samozřejmě i z hlediska OPD je takový přístup podstatný a výsledek je do jisté míry odrazem kvalifikace, soustředění i určitého typu talentu zpracovatele. Dobovým znakem vývojového stádia oboru pak je, čemu zpracovatel OPD dává přednost, co naopak pomíjí. Trend ke stále větší komplexnosti je však zřejmý.

Ing. arch. Jan Veselý se na svém "pracovišti" věnoval především metodám dokumentace architektonických detailů či konstrukčních prvků stavebního vybavení (např. prezentoval různé základní užívané metody dokumentace barokního kovaného pantu dveří, upozorňoval na specifickou výpověď několika trámů z krovů se stopami tesařských vazeb).

V kapitole "otázky využití digitalizační a jiné techniky" věnoval několik poznámek zkušenostem s obsluhou scannerů či kopírek (přitom by mohlo zaznít i důraznější upozornění a na dosti markantní zkreslování zejména grafický předloh v kopírkách!; spíše překvapivý byl dojem zjevně vyjadřovanými i diskutujícími, že "kopírkami" lze regulérně "měnit měřítko" výkresu – ve skutečnosti to není pravda!; poměrové chyby v řadě procent jsou naopak pravidlem – to si můžete ověřit třeba několikerým překopírováním milimetrového papíru /u kterého také není žádná garance přesnosti!/) a následně se podrobněji věnoval zpracování plánové dokumentace (i s využitím starších podkladů) na základě zvládnutí SW CAD.

Určitým problém je, že praktické užívání těchto programů často vede k poněkud idealizovaným nákresům (pro které je např. typické, že římsy "jsou" vodorovné, nároží svislá, okna pravoúhlá atd.). Na druhé straně má samozřejmě řadu předností (možnost úprav a korekcí, práce s "vrstvami" kót, slohového zařazení apod.) před "ručním" kreslením. Při využití CAD se do značné míry projevuje "generační" problém, kdy produktivního uplatnění počítače jsou schopní většinou mladší absolventi škol. (Proto by bylo na místě se zabývat možnostmi propojování různých grafický podkladů. Zatím totiž, ačkoliv je historické dědictví komplexní a spojité, přístup ke zpracování i archivaci dokumentací je výrazně disparátní.)

Některé výroky mohly vyvolat určité rozpaky (když např. při měření a vynášení půdorysu arch. Veselý varoval před měřením obou diagonál, protože ze zkušenosti prý zjistil, že po měření obou diagonál mu výsledky nikdy nevyjdou – to potvrdilo i několik přítomných; jenže při takovém "řešení" nikdy nemáte jistotu, zda máte změřenou tu "správnější" diagonálu; na základě vlastních zkušeností, asi v něčem odlišných zkušeností bych naopak před takovým zjednodušením varoval; odchylkám je prostě třeba věnovat pozornost; zjistit např., je-li jejich příčinou zakulacení některého koutu nebo některá jiná z mnoha možných nepravidelností). Usuzoval, že jediným řešením je 3D scanování (níže uvádím poznámku k možnému jednoduchému a operativnímu pořízení velmi přesného půdorysu alespoň v rozsahu jedné či několika málo místností pomocí velmi spolehlivého polárního měření).

Arch. Veselý naznačil, že různí zpracovatelé 2D plánů pomocí CAD používají různé rozložení "hladin", barev a dalších odlišujících pomůcek. Z toho plyne, že by za tím účelem mohlo být vhodné vypracovat nějaké sjednocující doporučení, protože by to mohlo usnadnit např. budoucí "napojování" plánů z různých kampaní OPD na jediné památce, zejména pokud by jednotlivé kampaně zajišťovali různí zpracovatelé (z podobného důvodu se logicky dodnes u části zpracovatelů dodržuje metodikou NPÚ /doc. Macek/ předepsaná škála barev pro slohovou/chronologickou analýzu). Jeden z účastníků k tomu vznesl dotaz, zda by arch. Veselý např. své "nastavení" nezpřístupnil na internetu. Arch. Veselý naznačil, že by s tím neměl být problém.

V diskusi se ještě zabýval otázkami souvisejícími např. s tisknutím výkresů v jiném než základním měřítku, neboť u některých programů to vyžaduje korekce "stylů" pro kótování apod.

Věnoval se také využití programů pro zpracování fotodokumentace. Přitom soustředil pozornost i na "měřické" snímky, o kterých se zde na jiných místech zmiňujeme v souvislosti s možným využitím snímků celků či detailů průčelí domů. Základním krokem při pořizování snímku by mělo být umístění pokud možno dvou navzájem kolmých měřítek do záběru. V případě kombinování snímku nějakého detailu s nákresy (či napojování většího množství dílů dokumentace různého druhu) s cílem porovnat snímek s různými typy kresebné dokumentace z hlediska přesnosti i vypovídací dokumentace. Detail (nebo spíše např. celek či část průčelí) lze po úpravě měřítka překreslovat pomocí SW CAD.

Naznačil dále rozdíly (a některá úskalí) nákresů detailů pomocí frotáže, oměřování aj. podmínečně přesných metod.

Pro případ "spojování" "panoramat" (např. "slep" ortogonálních či rektifikovaných snímků průčelí) připouštěl nutnost dílčích deformací s cílem vyloučit "zuby" na linii spojení. Skutečně "přesná práce" by asi měla být dalším stupněm vývoje přesahujícího meze OPD...

Je také otázkou, jak pracovat s nákresy založenými na představě "ortogonálnosti" např. průčelí či půdorysu místností historické stavby. Odchylky od idealizovaného tvaru mají mnohdy vysokou a vlastně často nezastupitelnou vypovídací schopnost. V naprosté většině však nejsme s to provést přesný korektní záznam. Arch. Veselý upozorňoval na pracnost měření teodolitem. Dnes by měly být využívány spíše totální stanice. Osobně jsem kdysi ve snaze získat měřicí přístroj, se kterým bych se mohl samostatně pohybovat a měřit s "finální" přesností alespoň půdorys, do kterého bych mohl provést potřebná vyznačení, vytvořil finančně a organizačně velmi dostupné zařízení, které mohu z hlediska přesnosti a jednoduchosti práce jen doporučit (stručnou informaci najde zde).

S tímto jednoduchým zařízením lze velmi snadno a s celkem únosnou ztrátou času pořídit záznam některých skutečností (včetně těch, které je prakticky nemožné zaznamenat jinak – např. zakřivení zdiva apsidy nebo mírná nepravidelnost půdorysu na pohled rovné zdi. Podotknu ještě, že při navrhování některých ne zcela ortodoxních metod mi jde o pokud možno v zásadě zcela přesný výsledek, případně o takový, který bude přesnější, než běžně dosahovaný; současně musí být metoda rychlejší, než ty obecně užívané.)

Doplňujícím výkladem k práci se SW CAD přispěla Lucie Chotěborská (NPÚ-ÚP). Připomněla výhody pro práci "ve vrstvách", s možností snadného barevného rozlišení analýz atd., oproti "dřívějšímu" (ale mnohými dosud užívanému) barvení anilinovými barvami či pastelkami. Ing. Jan Beránek připomněl hlavní výhodu při libovolné editaci plánů pro nejrůznější využití (např. pro výběr potřebných "hladin" při zpracování plánku k publikaci); dříve vyžadující opakované překreslování (které se také stává zdrojem chyb).

L. Chotěborská považuje za výhodnou i elektronickou archivaci. Je však třeba upozornit na to, že obecně se dosud nepovažuje archivace touto cestou za spolehlivou ani v cizině. Není mi známo, že by v památkovém ústavu existoval nějaký spolehlivý systém obnovy ("migrace") archivovaných dat. Naopak, běžně se poukazuje i na potíže při "oživování" domněle archivovaných dat (tak vyznívají např. četné články z digitalizujících muzeí, knihoven či archivů). Na památkových ústavech však zatím není digitálních dat tolik, aby se nejednalo o neřešitelný problém a hrozily tak veliké ztráty, že je nebude možné oželet...

Značný zájem pochopitelně vyvolala i terénní prezentace metod studia historických postupů kamenického opracování povrchu kvádrů i architektonických článků. Zde Mgr. Michal Panáček s Michalem Cihlou předvedli repliky i originály historických kamenických nástrojů a na kvádrovém průčelí ukazovali stopy, které opracování jednotlivými nástroji na povrchu jemného pískovce zanechává. Naznačili způsoby práce s jednotlivými nástroji. V obrysech osvětlili i základní časové rozložení užívání jednotlivých nástrojů a tedy možnosti orientačního posouzení doby vzniku např. kvádrů.

Několik poznámek na okraj

Opakovaně zaznívaly stesky odborníků na nutnost zajišťovat často s velkými časovými nároky měřické a jiné operace, které by efektivněji měli obstarávat servisní pracovníci – několikrát přitom bylo připomenuto zrušení měřického pracoviště v tehdejším SÚPP (nynějším NPÚ-ÚP) v roce 1993. V roce 2006 jsem se podílel na vypracování a předložení návrhu na obnovení měřického pracoviště, adresovaného Kolegiu generálního ředitele NPÚ. Návrh byl v zásadě přijat, ovšem s tím, že nejprve bude založena pracovní skupina, která by vypracovala rozbor a další požadavky. Z regionálních pracovišť NPÚ byli vybráni vhodní pracovníci (kteří před tím ochotně poskytli připomínky k návrhu v době jeho příprav). Další kroky však nenásledovaly, protože nebylo uskutečněno slibované posílení úseku, ve kterém působím v ÚP, jež by mi umožnilo se dále příslušným krokům věnovat. Snad bude reálné v nějaké snad blízké nebo bohužel vzdálené době na tento záměr navázat, protože je evidentní, že užitečnost výsledků takového "pilotního" pracoviště, vybavovaného aktualizovanými technickými prostředky na úrovni doby, by byla vysoká a nepochybná. Pracoviště by mohlo také koordinovat spolupráci s vysokými školami, zatím závislou více méně na samostatné iniciativě odborných pracovníků NPÚ, asi většinou provozované nad rámec běžné pracovní náplně.

Je zřejmé, že na pracovištích, která v památkové péči s měřickou dokumentací potřebují pracovat, jde o problém velmi závažný – v neposlední řadě se to týká účastníků projektu OPD.

Jde také o to, že by bylo potřebné i pro kancelářské zpracování dat disponovat specialisty, kteří by plány ovládali "promptně", bez určitých omylů (a zdržení), kterým se při "přetržitém" užívání vysoce specializovaného SW nevyhne většina odborníků na SHP či OPD.

Naopak by bylo dokonce výhodné, kdyby specialisté analytici analyzovali a vyhodnocovali a "kresliči" kreslili, když to poněkud zjednoduším.

Několikrát byly diskutovány otázky podrobnosti, volby priorit, detailnosti, komplexnosti či selektivnosti dokumentace pro účely OPD.

Na každé úrovni podrobnosti a přesnosti je možné tyto parametry "zlepšit" (zjemnit, prohloubit...). Z diskusí přítomných to příliš nevyplývalo, ale každý zpracovatel dokumentace a průzkumu nějakým způsobem volí podrobnost a přesnost zpracování. Vždy něco pomine (pro aktuální stav je poměrně typické, že jsou poměrně často prováděny dendrochronologické analýzy, zatímco souběžně jsou naprostou výjimkou odběry vzorků povrchových úprav a jejich stratigrafické průzkumy; minimálně jsou v souvislosti s hodnocením stavebního vývoje zpracovávány např. výsledky restaurátorských průzkumů). Ani např. k provázání různých výzkumů a jejich výsledků nedochází systematicky, ale spíše jen namátkově, úměrně osobní angažovanosti zainteresovaných osob – snad projekt OPD přispěje k pochopení toho, co by stálo za to zvažovat nebo i měnit v širších souvislostech památkové péče. Bohužel zatím zdaleka nejde o systémová řešení v rámci komplexního informačního systému památkové péče.

Výsledky OPD jako součást informačního systému památkové péče. Klíčová slova. Korekce hodnocení památek podle dosažených poznatků.

Pojetí přednášejících bylo různé. Někdy preferovaná komplexní představa přístupu k operativní akci v principu vyžaduje, aby jaksi ve zkratce byl proveden rozbor vývoje památky i její konstrukční či ikonografické podstaty, než zpracovatel rozhodne, kterému elementu se bude věnovat. Nelze však přehlížet ani variantu – v praxi asi neméně častou –, že zpracovatel právě na tyto širší souvislosti do jisté míry resignuje, a to proto, aby maximum času věnoval vlastnímu zpracování dokumentace a průzkumu v terénu, přičemž jaksi počítá s tím, že jeho výsledek se stane součástí komplexu informací o dané památce. Do jisté míry je třeba i jednotlivými kroky směřovat k tomu, aby vypracovávané elaboráty směřovaly k vytvoření systému informací, které budou skládat "mozaiku". Nemá velkou cenu např. opakovat nějaké již dříve provedené uměleckohistorické popisy či povšechné dokumentace. V elaborátu (či v publikaci) je na ně třeba odkázat (pokud starší poznatky dosud nebyly publikovány, asi je také není možné přejít mlčením). Taková představa "adice" výsledků OPD nakonec odpovídá i tomu, jak nejednou akce probíhají a elaboráty z nich vznikají, tedy postupně, typicky v souvislosti s průběhem jednotlivých etap opravy památky, často realizovaných s nemalým časovým odstupem.

S otázkou přístupu k podrobnosti dokumentace a průzkumu souvisí další potíž, zatím málokdy jmenovaná, spočívající v často velmi komplikované cestě k ověření, zda již daná partie památky byla podrobena průzkumu někdy dříve. Např. pokud se jedná o románskou sakrální stavbu, je existence nějaké starší dokumentace vysoce pravděpodobná (pokud nebylo objeveno něco zcela neznámého). Ambicí informačního systému památkové péče by mělo být disponovat plně veřejným elektronickým katalogem, a to co nejdříve, který by mohl být postupně doplňován o více či méně podrobné náhledy. Na tento katalog by z principu měly být navázány ostatní obdobné zdroje informací (typicky katalogy státních archivů, archivů stavebních úřadů, galerií a muzeí atd.; je jedno, zda by některý z nich byl vybrán k zajišťování koordinace; bez takového systému do značné míry nemáme pod kontrolou riziko přehlédnutí starší dokumentace, případně využitelné jako podklad pro doměřování NS).

V průběhu pracovního setkání nakonec převládl výklad lektorů nad diskusí. Asi to bylo prospěšné pro ty účastníky, kteří chtěli získat základní představu o cílech a metodách OPD. Na druhou stranu samotní lektoři, kteří by asi měli i na jiných stanovištích o čem diskutovat, byli vázáni na dané místo. Také jen v omezené míře probíhaly praktické terénní ukázky, i když bylo cenné, že někteří lektoři prezentovali např. na fotogrammetrickém stanovišti reálné výstupy dříve provedeného měření předváděné části stavby. To zřejmě přispělo k utvrzení již dříve probíraného záměru uspořádat v dohledné době praktický seminář, na kterém by několik ochotných zpracovatelů OPD na některé památce provádělo průzkum a dokumentaci koordinovaně, přičemž by se účastníci mohli mnohem důkladněji seznámit s postupy kolegů, diskutovat o přesnosti a pracnosti metod.

Na závěr doksanského setkání využili účastníci pozvání k alespoň zběžné prohlídce interiéru kostela a severní stěny baziliky s románským portálem, ukryté běžným pohledům v předdvoří ženského kláštera. Výklad podal dr. Macek (osobně bych si dovolil některé připomínky k výkladu stavebního vývoje, v zásadě stále v duchu toho, co jsem napsal již před lety do ČP, ale to berte jen jako příspěvek do diskuse – v tomto sešitu se shodu okolností nacházejí i recenze významných publikací z oblasti SHP).

Jako výrazně pozitivní lze na uskutečněném setkání hodnotit několik okolností.

Propagace metody OPD, jejíž zcela nezadatelné postavení v systému poznávání památek dosud zdaleka není mezi odbornými pracovníky památkové péče obecně přijato.

Důležitý impuls i pro vědomí sounáležitosti zpracovatelů OPD při prosazování důležité a v mnoha směrech nenahraditelné metody poznání památkového fondu (přičemž je proces poznávání památek chápán jako hlavní zdroj etablování památkové hodnoty i z právního a administrativního hlediska).

Nepochybným přínosem bylo navázání osobních kontaktů a získání povědomí o specialistech.

Snad krok v diskusích o účelnosti sjednocování metod. Diskutovalo se také o potřebě nějak definovat stupně podrobnosti či přesnosti zpracování.

Intenzivně byla pociťována absence specializovaných geodetů působících přímo v rámci NPÚ.

Výrazným přínosem bylo zjištění velkého pochopení ze strany vysokých škol a ochota podílet se na projektech dokumentace památek včetně OPD. V tom je velký příslib zvýšení produktivity, ale také závazek zařadit i vysokoškolské práce do systému evidence výsledků/elaborátů. Školy by se mohly významněji zapojovat při aplikaci progresivních metod dokumentace, na které nejsou v NPÚ ani technické kapacity, ani důrazná podpora ze strany vedení, ani dostatek odborníků schopných reagovat na aktuální vývojové trendy. Asi by bylo vhodné tyto aktivity koordinovat, ale není jisté, zda ze strany pracovníků NPÚ bude možné k tomu vyhradit dostatek sil. Koncept takové koordinace by mohl být příspěvkem i k trvalému začlenění OPD do systému práce památkářů, případně k zahrnutí OPD mezi takové průzkumy, které jsou požadovány po investorovi zásahů do objektu.

Fotografie (další zaslané snímky případně rádi doplníme)

(jpg; po kliknutí se trochu zvětší; foto autor, není-li uvedeno jinak)

		Zahájení v letním refektáři.

		Doc. Rykl (vpravo; vedle něj ing. Jiří Bláha) upozorňoval na nejdelikátnější detaily konstrukcí i povrchových úprav.
		F. R. Václavík (vpravo) upozorňoval na významné detaily svědčící o typologii i proměnách krovů.
		Ing. Tomáš Kyncl nastínil strategii při volbě nejvhodnějších míst k odběru dendrochronologických vzorků.
		Prezentace postupů operativních metod oměřování a pořizování měřických snímků nálezových situací na fasádě (ale nejen tam).
		Další úsek složitě členěného průčelí, které nelze efektivně dokumentovat jinak než fotograficky. Naznačeny byly podmínky limitující budoucí využitelnost fotografií k měřickým účelům (vkládání měřítek, vlícovací body).
		Posluchači hledají cestu k pochopení a přijetí metod, které relativně jednoduchými způsoby umožní vytvoření výsledků s uspokojivou přesností (mnohdy větší, než daleko "sofistikovanější" postupy).
		Zahájení odpolední části programu obstaral doc. Macek. (foto Vladislav Razím)
		Ing. Veselý seznámil s metodami dokumentace stavebních detailů a se základy využití SW CAD.
		(foto Vladislav Razím)
		Ing. Veselý skutečně zaujal. (foto Vladislav Razím)
		Porovnání pracovních výstupů dokumentace detailů různými metodami (na příkladu barokního dveřního kování).
		Upozornění na specifické znaky tesařských prvků. (foto Vladislav Razím)
		Několik užitečných kapesních pomůcek pro operativní dokumentaci.

		Doc. Macek zaměřil pozornost na celou plejádu stavebních i dekorativních prvků.
		Ukázky detailů kamenického opracování kvádrů. Výklad podává mgr. Panáček (uprostřed s rukou na líci kvádrového zdiva). (foto Vladislav Razím)
		Kamenické nástroje historických i novodobých typů předvádí M. Cihla.
		Závěrečné slovo.
		A ještě skupinové foto...