Mezinárodní sympozium Světelský oltář v kontextu pozdně gotického umění střední Evropy

Autorka: Lucie ERNSTOVÁ, © 2007

Program a další informace o akci.

Sborník (27.1.2009).

V areálu zámku Mikulov na Břeclavsku se ve dnech 20.-21.6.2007 konalo mezinárodní sympozium Světelský oltář v kontextu pozdně gotického umění střední Evropy. Celou akci podpořili Jihomoravský kraj; Římskokatolická farnost Adamov; Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně; firma S: LUKAS s. r. o., Brno a Regionální muzeum v Mikulově. Toto odborné sympozium se uskutečnilo za účelem poznání historie a okolností vzniku unikátního středověkého oltáře, pocházejícího z dolnorakouského cisterciáckého kláštera ve Zwettlu (Světlá), jenž byl od druhé poloviny 19. století součástí vybavení novogotického kostela sv. Barbory v Adamově a v současné době je rozebrán a probíhá jeho restaurování.

Stručná historie oltáře

Pozdně gotický dřevěný oltář zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie nechal zhotovit v letech 1516-1525 Erasmus z Leisser (1512-1545) - opat cisterciáckého kláštera ve Světlé v Dolním Rakousku – při obnově poničeného klášterního chrámu. Oltář byl vysoký asi 17 m a na jeho vzniku se údajně podílelo šest řezbářů, což dokazuje různorodé pojetí jednotlivých výjevů. Roku 1526 obdržel truhlář Andreas řečený Morgenstern z Českých Budějovic od opata Erasma plat za velkou tabuli chóru. To vzbudilo domněnku, že by mohl být autorem celého oltáře. Nyní se však jeví pravděpodobnějším, že zhotovil pouze retabulum či byl jen podnikatelem, který uměleckou zakázku zaštítil.

Podle archivní zprávy byl roku 1730 oltář již pokládán za staromódní. Ke konstatování byla připojena poznámka, že oltář svědčí o velké píli autora, ale současně o jeho malé soudnosti. Z tohoto důvodu byl roku 1732 oltář Nanebevzetí Panny Marie ze svého původního místa odstraněn a "adamovský" korpus byl přemístěn do boční kaple Všech Svatých, křídla a nástavba oltáře byly patrně zničeny (dokumentovány jsou pouze perokresbami z let 1630-1640). Tím byl jeho osud ve Světlé "zpečetěn".

V letech 1852-1854 jej opat Augustin Steininger spolu s oltářem sv. Bernarda prodal za 1 000 zlatých hraběti Samuelu Festeticsovi a ten oba oltáře vzápětí postoupil Alexandrovi z Bensa, který je dopravil do Vídně. Na návrh Centrální památkové komise však dolnorakouské místodržitelství prohlásilo transakci za neplatnou a nařídilo opatovi Steiningerovi, aby oba oltáře odkoupil zpět. V té době již byl oltář Nanebevzetí u vídeňského rámaře a pozlacovače Georga Placha, který jej za 1 200 zlatých zrestauroval. Opat ovšem neměl prostředky na úhradu, proto nabídl oltář sv. Bernarda, jenž se do Světlé vrátil, k dispozici Centrální památkové komisi a místodržitelství tento postup schválilo. Po ukončení restaurátorských prací byl oltář instalován do takzvané Templářské nebo Svatojiřské kaple farního kostela sv. Augustina ve Vídni. Po uhrazení výloh za restaurování (1857) získal mariánský oltář kníže Alois z Liechtensteinu a věnoval jej nově postavenému kostelu sv. Barbory v Adamově.

Po necelých čtyřiceti letech se roku 1891 Stephan Rössler – tehdejší opat kláštera ve Světlé - obrátil na patrona adamovského kostela knížete Jana z Liechtensteinu s prosbou o vrácení oltáře. Kostelní správa ale prohlásila, že "nemůže tuto nejvzácnější ozdobu svého kostela vydati". V té době byl oltář poprvé fotografován a roku 1896 byl očištěn a sanován proti červotoči. Bohužel již v roce 1922 byl znovu napaden červotočem a náklady na opravu byly odhadnuty na 70 000 Kč. Ani dvacáté století nebylo pro osud oltáře Nanebevzetí Panny Marie příliš příznivé. Po další opravě v roce 1943 a opětovném fotografováním Fotoměřickým ústavem z Prahy (vystaveno v Moravském zemském muzeu) byl následujícího roku oltář v obavě před zničením při bombardování demontován a uložen v kryptě Lichtenštejnů v poutním kostele na Vranově u Brna.

Roku 1947 byl oltář napadený červotočem a plísněmi z Vranova dopraven do Brna a v dílně bratří Kotrbů (Karel a Pavel) restaurován. Konzervování probíhalo bez rozebrání jednotlivých sochařských prvků. Nedlouho nato byl však oltář opět napaden a znovu ošetřen až roku 1978, tentokrát adamovskými farníky. Po skoro třiceti letech (2005) postupného chátrání - kdy značná část tohoto unikátního řezbářského díla ležela v krabicích na adamovské faře, protože jednotlivé kusy 3,5 m širokého a 7 m vysokého díla postupně upadávaly - započala firma S:LUKAS s.r.o. z Brna na výzvu farního úřadu v Adamově restaurátorský průzkum oltáře. Následujícího roku byl oltář rozebrán a převezen do Mikulova, kde je až do dnešních dní s využitím příspěvku Ministerstva kultury ČR z Programu restaurování movitých kulturních památek a z prostředků poskytnutých Jihomoravským krajem prováděno jeho restaurování.

Sympozium

Regionální muzeum v Mikulově využilo této mimořádné příležitosti a uspořádalo na zámku výstavu Příběh restaurování Světelského oltáře z Adamova, která představuje některé z demontovaných částí oltáře a do konce října 2007 umožňuje zájemcům prohlédnout si jednotlivé detaily zblízka. Na výstavu navázalo představované sympozium, na němž se sešli badatelé, restaurátoři a další zájemci z řad širší veřejnosti a to jak z České republiky a Slovenska, tak i z Rakouska a Německa.

První blok přenášek se týkal samotného oltáře, jenž je pouze jedním křídlem z původního ještě mohutnějšího oltáře zdobícího chrám cisterciáckého opatství ve Zwettlu. Po přivítání jednotlivých účastníků následovala odborná část sympozia, kterou zahájil prof. PhDr. Miloš STEHLÍK (NPÚ-ÚOP v Brně, FF MU), který se zamýšlel nad úlohou historika umění – znalce v procesu péče o památky. Apeloval na nutnost péče o umělecké památky a jejich zapojení do autentického prostředí a v rámci otázky různých přístupů k hodnotám vyslovil myšlenku, že každý člověk rozhodující o osudu památky potřebuje "sluch k jejímu naslouchání a vyslechnutí", neboť památkář by měl být především mluvčím památky. Ne každý však tento dar má a mnozí ke své práci přistupují s neporozuměním.

Za restaurátorský tým S: LUKAS s. r. o., Brno přednesl příspěvek Světelský oltář po roce 1852 – poznámky a komentáře PhDr. Karel SEVERIN, jenž nastínil dramatické osudy oltáře v době po převozu na naše území.

S další přednáškou Otázky Světelského oltáře – stručný přehled vystoupil prof. Ivo HLOBIL, CSc., z Ústavu dějin umění AV ČR. Podle něj je oltář tvořen třemi zónami: první s dvanácti apoštoly a půlměsícem je expresivní, plná dramatických výrazů. Zdůrazněn je sv. Jan Evangelista, který podle apokryfů dosvědčil Nanebevzetí Panny Marie. Přičemž někteří z apoštolů hledí k Marii a ostatní jsou zahloubáni do vlastních prožitků zázraku. Druhá zóna je samotné Nanebevzetí – Assumptio, které doprovázejí zpívající andělé a dva andělé strážci (sv. Michael a sv. Gabriel). Třetí zóna představuje Nejsvětější Trojici, avšak bez Ducha Svatého. Neobvyklý plaménkový baldachýn pak s největší pravděpodobností znázorňuje nebeskou záři. Dále také rozebírá další symboly použité v oltáři i jeho celkové ladění, které vnímá jako pesimistické.

Dr. Charlotte ZIEGLER z Vídně hovořila na téma Světelský oltář: Řádově historické pořadí ve Zwettlu v první třetině 16. století. Nastínila legendu o zázračném založení kláštera na místě dubu, jakož i samotný život v klášteře. Zabývala se rovněž rozborem kompozice díla.

Mgr. Jiří KAŇA z římskokatolické farnosti v Adamově uvažoval o Pojetí osob Nejsvětější Trojice v duchovním kontextu doby, zaměřil se především na tabernákl – jako prostředí svaté události, jenž se svým vyobrazením vymyká z celkového pojetí oltáře. Toto pojetí považuje za nadčasové.

Po krátké přestávce přítomné vyčerpávajícím způsobem obeznámil s dendrochronoloií Světelského oltáře Ing. Josef KYNCL, který uvedl, že na základě průzkumu byl identifikován nejstarší letokruh z roku 1363 a nejmladší s letopočtem 1441, z čehož vyplývá i datace desky oltáře.

Za pražský restaurátorský tým – ak. mal. Zlatica DOBOŠOVÁ, MgA. Jáchym KREJČA, MgA. Jakub HAMSÍK – seznámil zúčastněné s restaurátorskými zásahy 2006-2007 poslední jmenovaný. Unikátní řezbářské dílo tvořené četnými plastikami světců bylo nutné ošetřit proti dřevomorce, plísním a houbám, a rovněž bylo potřeba vyrobit a na oltáři doplnit některé scházející fragmenty. Bylo nutné zastavit destruktivní vlivy i pozměnit některé chybné interpretace, díky nimž se podoba děl v průběhu let proměňovala. Sochařská díla jsou vytvořena z lipového dřeva a na jejich tvorbě se podílelo více autorů, kteří však nejsou známi. Všichni účastníci sympozia měli možnost jednotlivé části oltáře zhlédnout a díky Mgr. Hamsíkovi (prohlídka výstavy za jeho účasti a výkladu) se s problematikou restaurování oltáře podrobně seznámit.

Další přenášky se už většinou netýkaly přímo Světelského oltáře, ale témat a otázek s ním úzce souvisejících, či možného srovnání:

Dipl.-Rest. Thomas GRÜNEWALD (Waldkirch): Breisach a Niederrotweil – pozorování na oltářích Mistra H. L.;

Mag. Franz HÖRING (Wien): Restaurování oltáře Svaté Krve Kristovy okolo roku 1520 z filiálního kostela Svaté Krve Kristovy v Pulkau, Dolní Rakousko, v roce 2006;

Prof. PhDr. Jaromír HOMOLKA (Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy – Ústav dějin křesťanského umění): Světelský oltář v rámci umění Dunajské školy. Autor oltář rozdělil do tří vrstev: ikonografie; výtvarná vrstva, která nesouhlasí s první vrstvou a realita skrytá v oltáři, jež je nadčasová. Zamýšlel se nad zvláštní ponurostí tohoto sochařského díla a upozornil na dva směry výjevu – pohled vzhůru k nebesům a dolů do nitra člověka. Srovnává dílo s mariánským oltářem Veita Stosse v Krakově.

Z dalších příspěvků bych zmínila ještě Dr. Lothara SCHULTESE (Linz): Světelský oltář a jeho Mistr/ři – bilance;

Prof. Dr. Rainer KAHSNITZ (Berlin-Charlottenburg): Řezbář oltáře v Maueru a Mistr světelský;

Doc. PhDr. Jiří KROPÁČEK (Praha): Světelský oltář – na linii proměn;

Prof. Dr. Hartmut KROHM (Berlin): Monochromní retabula Tilmana Riemenschneidera – kritické zaujetí stanoviska;

Prof. Dr. Artur ROSENAUER (Wien): Hornoitalské stopy a prvky ve Světelském oltáři;

PhDr. Kaliopi CHAMONIKOLA (Brno): Soupeření forem;

Dr. Friedrich KOBLER (Olching): K sochařství Pasova okolo 1520-1530.

Sympozium přineslo výjimečnou sumarizaci poznatků o jedinečném uměleckém díle a středoevropském sochařství na přelomu středověku a novověku vůbec. Světelský oltář patří v České republice k nejznámějším dokladům mistrovského umění středověkých řezbářů a je chloubou nejen kostela sv. Barbory v Adamově či jižní Moravy, ale i celé naší země. Proto si jistě zaslouží mimořádnou péči, které se ji v současnosti dostává.

Oltář bude od srpna 2007 instalován z mikulovského zámku zpět do kostela v Adamově a jeho slavnostní požehnání se uskuteční v neděli 25. listopadu 2007 u příležitosti 150. výročí založení kostela sv. Barbory. Slavností bohoslužbu bude sloužit Monsieur Vojtěch Cikrle, biskup brněnský. V této souvislosti bude k sympoziu vydán rovněž sborník s jednotlivými příspěvky.

Několik informativních snímků restaurovaných detailů
(po kliknutí se obrázek trochu zvětší)

Citace zdroje dokumentu:
Lucie ERNSTOVÁ: Mezinárodní sympozium Světelský oltář v kontextu pozdně gotického umění střední Evropy
On-line: http://www.npu.cz/pp/akce/minuleakce/akce07/akce070625ernstova-svetel-olt-ref
od 25.6.2007