Odborně metodický den v Brně 11.10.2007 – Operativní průzkum a dokumentace památek. Dojmy účastníka

Akce

• Operativní průzkumy a dokumentace historických staveb – 15. Odborně metodický den NPÚ-ÚOP v Brně

Místo konání

• Brno, Moravské zemské muzeum (Ditrichštejnský palác), Zelný trh 299/6

Termín

• 11.10.2007, 10-15 hod.

Pořadatelé

• NPÚ-ÚOP v Brně ve spolupráci s NPÚ-ÚOP středních Čech

Informace pro účastníky

• Vstup volný.

Pozvánka, program a informace pro účastníky (pdf)

Program

• Vladislav RAZÍM:
  Operativní průzkum a dokumentace nemovitých památek (OPD) – obsah pojmu a význam (nejen) pro památkovou péči
• Jiří VARHANÍK:
  OPD a závazné stanovisko orgánu památkové péče
• Petr MACEK:
  OPD a stavebně historický průzkum
• Eva VYLETOVÁ:
  OPD z pohledu památkového architekta NPÚ
• Jan VESELÝ:
  Typické nálezové situace při OPD
• Jan SOMMER:
  Příklady jednoduchých postupů při OPD (teze)

Odborně metodické dny v Brně si již vydobyly vysokou prestiž v kruzích památkářů. Mezinárodního významu dosáhly díky spolupráci pořadatelů na některých tématech s kolegy ze slovenského památkového úřadu. Probíraná témata se většinou týkají aktuálních otázek ochrany památek a metod památkové péče. Nechybějí však ani otázky zkoumání památek, byť se mohou zdát ve chvílích akutního ohrožení řady památek jako podružné. Poznatky o památkách však patří k samotným kořenům památkové péče, základům snah o záchranu památek a jejich předání jako výmluvného pramene budoucím generacím. Samotná památková autenticita se přeci jenom v praxi památkové péče často týká spíše estetických kvalit výsledku "památkového zásahu" – buďto navrácení památky do výzkumem rozpoznané historické podoby, nebo restaurátorským konzervováním pelu patiny věků. Proti tomu nelze nic namítat, protože prostě není možné památky záměrně vystavit zkáze, takže je snad podstatné jen to, aby se výsledku dosahovalo po zralé úvaze, i když to na typ výsledku zřejmě nemá nějaký jednoznačný dopad. Jenže preference aktivit pro záchranu a péči – v zásadě logická – do značné míry zbavuje dokumentační a výzkumnou činnost systematičnosti. Na jedné straně stojí důsledně vedený Ústřední seznam kulturních památek a jiné evidenční nástroje (jak si je pracovně vedou např. některé výkonné orgány), na druhé straně individuálně podněcované průzkumy zejména při opravách (SHP, restaurátorský průzkum, statický průzkum, stavebně-technický průzkum...), avšak mezi těmito informačními systémy není prakticky žádná vazba. V ÚSKP se jen v nikoliv plné míře projevují aktuální poznatky z jednotlivých průzkumů, k čemuž ovšem přispívá to, že tyto průzkumy bývají prováděny "atomizovaně", bez vzájemného propojení (např. poznatky statického či restaurátorského průzkumu jsou jen minimálně využity jako podklad pro upřesnění poznání stavební historie a naopak). Systému státní památkové péče vystačí, když jsou poznatky podkladem pro stanovení památkového záměru nějaké opravy. Po té jsou elaboráty zpravidla archivovány, čímž jsou sice zpřístupněny jak dalšímu výzkumu, tak i využití při budoucích opravách památky, ale jen ve značně omezené míře to lze považovat za začlenění do nějakého informačního systému. V něm by jednak měly být upřesňující poznatky zaneseny do evidenčních údajů ÚSKP jednoduše proto, že to je základní podmínka naplnění jednoho z požadavků památkového zákona, aby totiž památková péče "...vycházela ze současného stavu poznání...", jednak by měly být dohledatelné pro praktické potřeby srovnávání jak při výzkumu, tak v památkové praxi (typicky pro srovnání důsledků aplikace nějakých metod restaurování – takové databáze "referencí" existují na webech v cizině; např. http://www.irbdirekt.de/monudoc/).

Z hlediska zkoumání historie staveb spočívá základní problém v tom, že jednotlivé kroky zkoumání na sebe jen v ojedinělých případech navazují také v čase. V principu tedy bývá ve vybraných případech proveden standardní nedestruktivní SHP, avšak jen zcela namátkově (a dosud velmi výjimečně) pak následuje sledování památky a dokumentace zjištěných skutečností v průběhu opravy. Lze vyzdvihnout dosud stále výjimečné případy, kdy samotný referent NPÚ zajišťuje průzkumné a dokumentační práce v průběhu opravy nebo kontaktuje specialistu, který může takovou dokumentaci provést. Navíc ze souvislostí plyne, že by takové průzkumné a dokumentační práce měly být prováděny bez odkladu, a také zpracovaný elaborát by měl být k dispozici během několika dnů. To vyžaduje určité kapacitní rezervy, které však dosud nejsou v památkové péči k dispozici. Prověřit možnosti praktického provádění OPD, poukázat na příslušné potřeby a rozpracovat metody je cílem výzkumného záměru NPÚ č. 21301, "Vědecký výzkum a aplikace metod operativního zpracovávání stavebněhistorických a uměleckohistorických průzkumů prováděných při obnově kulturních památek a nemovitostí v památkově chráněných územích" (web projektu). Součástí "propagace" těchto dosud opomíjených činností a jejich prosazování do památkové praxe bylo také uspořádání OMD v Brně.

Tomu také odpovídala programová koncepce OMD. Úvodní příspěvky seznámily se souvislostmi OPD (odbornými i právními), další prezentovaly principy zpracování zejména v souvislostech památkové praxe a charakterizovaly základní typologii nálezových situací (v celé škále příkladů od drobných poškození neudržovaných povrchů přes dokumentaci v průběhu oprav až po záznamy zanikajících konstrukcí) a základní metody dokumentace při zpracování "Hlášení o nálezu".

Bezprostředním podnětem k uspořádání OMD totiž bylo vydání letáku, který doporučuje standardní postup nejjednoduššího způsobu, jak formou "Hlášení" předat zprávu o nějakém dílčím zjištění, které by mohlo ujít pozornosti. Touto cestou by se snad mohly informace stát součástí kýženého informačního systému památkové péče.

Z obsahu příspěvků a z podnětů v diskusi snad lze vyvodit několik principů, které by mohly obecně prospět kvalitě práce s informacemi o památkách:

• Zkoumání památek patří k základním úkolů státní památkové péče, neboť vědomosti o památkách jsou nedílnou součástí památkových hodnot (vlastně patří k základům jejich smyslu ve společnosti).
• Zachování poznatků, které je možné specificky získávat v "přechodových stavech" stavebních památek (oprava, rozpad, demolice) má pro památkovou péči prvořadý význam (i když jde zatím o podceňovanou sféru činnosti), protože se jedná o jediný způsob, jak zaznamenat a pro budoucí využití zpracovat informace, které mají hodnotu nenahraditelného historického pramene.
• Způsob zpracování získaných informací by měl zabránit jejich zmizení v příslovečných "šuplících", a naopak směřovat k začlenění do systému informací, pokud možno snadno přístupného aktivním i pasivním uživatelům.
• Soustavné získávání a využívání přesných informací o památkách je základem účinného a respektovaného systému státní památkové péče a zábranou jejího formalismu.
• OPD by měl být chápán jako nedílná součást zkoumání, jehož základem je standardní SHP. Cílovým stavem je nedílný systém informací o památkách. Tak by také měly být chápány průzkumy/výzkumy památek v památkovém zákonu.
• V systému státní památkové péče zatím nejsou vytvářeny dostatečné odborně způsobilé kapacity, specializované na zkoumání a dokumentaci historických staveb. Odborní "garanti" často nevěnují poznávacím činnostem dostatek pozornosti. Ovšem "lidé bez vlastní zvědavosti" těžko mohou vydávat fundovaná odborná vyjádření.
• Odborná vyjádření, ale ani správní rozhodnutí často nevycházejí z aktuálně dosaženého stavu poznání, čímž se dostávají do rozporu s požadavkem památkového zákona. Seriózní znalost "materie" je základem věrohodnosti (autenticity) státní památkové péče.
• Přístup ke zkoumání památek není systematický, z čehož plyne "ideové vyprazdňování" vlastní památkové péče, která v časové a kapacitní tísni zejména hledí plnit stanovené termíny pro vyřízení věci.
• Proces poznávání památek je nekonečný, trvalý úkol – tomu by měl odpovídat přístup státní památkové péče. Dosud se však na tuto podmínku příliš nehledí při stanovování pracovních kapacit.
• Rozhodující část informací o památkách má v rukou NPÚ – měl by k nim přistupovat jako k prvořadému úkolu již od fáze zkoumání až po jejich svědomité obhospodařování a kompletní zpřístupňování.
• Nepominutelným problémem je organizace sběru informací o památkách – to platí i pro specifickou oblast OPD. Nikdy nebudeme schopní zaznamenat všechny nálezové situace. Z toho plyne zodpovědnost při výběru zkoumaných objektů a způsobů dokumentace.
• Velký význam má pochopení ze strany veřejnosti. Lze je účinně získávat srozumitelným poskytováním informací o památkách. Ale také o metodách památkové péče. To je též jeden z cílů vydaného metodického letáku, který by měl také přilákat zasvěcené osoby ke spolupráci při sběru informací o památkách.
• Typickými situacemi pro provedení OPD jsou: probíhající stavební práce, chátrání apod. – dochází při nich k odhalení konstrukční podstaty památky, dokladů jejího vývoje, výtvarných forem apod.
• OPD se převážně věnuje dílčím úsekům staveb. Zpravidla se ovšem provádí v krátkém časovém úseku, daném typicky např. koordinací s postupem stavebních prací. Z toho vychází převažující užívání základních jednoduchých forem dokumentace: text (popis), fotografie, základní oměření.
• Vzhledem k potřebě operativní komunikace jsou základní informace přístupné na webu projektu. Zde jsou uvedeny i kontaktní údaje, s jejichž pomocí může každý oznámit např. probíhající stavební práce, při kterých by mohl být zajištěn OPD.
• Na základě památkového zákona je výkonný orgán státní památkové péče oprávněn stanovit ve svém stanovisku/rozhodnutí, jaké budou prováděny výzkumy/průzkumy, uložit vlastníkovi, zda je má hradit, nebo alespoň strpět. V závazném stanovisku by mělo být uvedeno zdůvodnění. Přitom by se mělo vcházet z vyjádření NPÚ, v němž by mělo být zdůvodněno, proč se některé průzkumy požadují, jiné v určitém případě nutné nejsou.
• S ohledem na potřebu rozhodovat na základě aktuálního stavu poznání by měla být průběžná dokumentace památkového fondu samozřejmostí – ale k tomu je zatím daleko.
• Jak v praxi dosáhnout, aby dokumentační práce mohly být prováděny i během stavby? Ze strany zpracovatele je třeba počítat se značným časovým tlakem (odtud také "operativní" průzkum a dokumentace). Provedení OPD nelze ukládat vlastníkovi, avšak výkonný orgán by mu měl stanovit povinnost OPD strpět (§ 14, odst. 3 PZ).
• Určitý problém nastává při "nečekaných/náhodných nálezech". Lze nalezení nějakých dokladů minulého vývoje u historické stavby považovat ze nepředvídatelné? Asi těžko.
• Pokud možno by se mělo prosazovat, aby OPD zajišťoval zpracovatel předběžného standardního SHP. Kvalitní SHP již obsahuje přehled míst, která potenciálně mají být zkoumána dalšími metodami nebo sledována v průběhu stavebních zásahů. Z hlediska památkové péče je ovšem přínosné rovněž provádění OPD památkovým architektem.
• Základní hlediska pro posouzení přínosu OPD:
  pro poznání
  pro provádění obnovy
  ve vazbě na další průzkumy (dendrochronologie, SHP, restaurátorský průzkum...)
• Samostatné provádění OPD v průběhu památkového zásahu má zásadní význam pro památkového architekta. Poskytuje spolehlivější základ jeho obhajobě památkového stanoviska.
• Lze tedy říci, že optimální je zajistit realizaci OPD
  zpracovatelem SHP
  památkovým architektem
  specialistou na zpracování OPD
• Pro OPD by měly být využity – pokud možno v přímé kooperaci v terénu – statické sondáže, restaurátorské průzkumy, archeologické výzkumy...
• Poznatky by měly být pokud možno operativně předávány k archivaci.
• Propagace a osvěta. Prezentace poznatků z průzkumů před veřejností by neměla být opomíjena, neboť je v zásadě shoda v tom, že to zvyšuje vnímavost veřejnosti k hodnotám památek, a v důsledku toho i pochopení pro smysl omezení, která z požadavků ochrany vyplývají.

(Některé příspěvky budou publikovány; záměrem redakce je, aby se tak stalo na tomto webu.)

Jan SOMMER, 2007

Srov. též referát o akci na archiabrno.org.

Jan SOMMER: Odborně metodický den v Brně 11.10.2007 – Operativní průzkum a dokumentace památek. Dojmy účastníka
http://www.npu.cz/pp/akce/minuleakce/akce07/akce071016OMDBrno-OPD/
na webu Národního památkového ústavu on-line od 16.10.2007