MONUDAT
- databáze, inventáře, evidence v památkové péči

Inventarizace kulturních památek a jejich prvků – otázky využití v památkové péči

Seminář NPÚ, konaný dne 2.11.2004 v Praze

Jednání zahájil PhDr. Josef Štulc, hlavní konzervátor NPÚ. Poděkoval pracovníkům Národního technického muzea, reprezentovaným Bc. Karlem Ksandrem, náměstkem ředitele NTM, za poskytnutí jednacího sálu. Ve svém stručném souhrnném vystoupení vyzdvihl význam výzkumů a dokumentace památek. Podtrhl potřebu pojímat různé metody zkoumání v jednom systému, v němž se metody volí dle charakteru konkrétního objektu. Poukázal na vazbu konceptu dokumentace prvků památek vůči připravované metodice tzv. záchranného průzkumu stavebních památek (ZSHP). Podnětem pro práce na metodice je vědomí velkých informačních ztrát, k nimž dosud ve velké míře dochází při opravách a změnách historických staveb. Standardní SHP vzešel z průkopnické metodiky SÚRPMO. Byl ovšem do značné míry "ušit na míru" práce v jednolitém kolektivu odborníků, dodržujících vysoké standardy práce. V posledních letech je stále více pociťována potřeba tuto metodu doplnit nějakým postupem, který by zlepšil vyhlídky na zachování informací z průběhu oprav. V SÚRPMO se takové doplňkové dokumentace rovněž prováděly, avšak šlo spíše o ojedinělé akce, realizované většinou z iniciativy samotných zpracovatelů SHP. Dr. Štulc dále oprávněně zdůraznil nutnost následného zpracování a vyhodnocení dat a syntetizace poznatků. Jako bohatý zdroj podnětů pro detailní studium staveb vyzdvihl knihu Jiřího Škabrady Konstrukce historických staveb.

Program a cíle jednání se pokusil shrnout ing. Jan Sommer (autor této zprávy – omlouvá se za stylistickou nesourodost refrátu!). Odvolal se na celkem obsáhlé předběžné informace a vyjádření vlastních názorů na specializované webové stránce semináře. Rovněž připomněl tam publikovaný koncept obsahu "maximalistického" formuláře pro popis památek a jejich prvků, z něhož by bylo možno podle konkrétní potřeby vybírat "kolonky", což by ovšem umožnilo i různě specificky redukovaná data vzájemně propojovat. Shrnul podněty, které jej vedly k vytvoření návrhu formuláře; mezi nimi zdůraznil snahu v odborné diskusi návrh prověřit jak s cílem výsledek využít jako podklad pro práci při dokumentaci památek, tak jej stanovit jako základ zamýšlené edice detailních dokumentací prvků staveb. Navrhl také ke zvážení možnost využít návrh při tvorbě tolik potřebné databáze, přičemž poukázal na fakt, že návrh respektuje mezinárodně uznávané standardy (Object ID aj.).

Stručně zmínil to, že záměr vybudovat databázi detailních zjištění zejména z oprav památek publikoval již před rokem 1989 arch. Chudárek, a že v souladu s tím bylo již tehdy zahájené budování systému MonumIS. Po roce 1989 byl vybudován zejména systém evidence kulturních památek a Státní archeologický seznam, avšak zatím jde většinou o shromažďování údajů sloužících administrativě, takže odborné detaily zatím zůstaly stranou. Existující systémy tak zatím měly samostatnou genezi a za současného stavu nejsou vzájemně propojitelné. Nemožnost využívat vytvářená data operativně je pociťována jako vážná komplikace, neboť mimoděk vede k tomu, že další vznikající systémy jsou opět separátní.

Je třeba zvažovat i uspořádání dat s ohledem na potřebu jejich zpřístupňování na webu. S několka výjimkami v zásadě všechny informace mají být veřejně přístupné co nejsnadnějším způsobem. Publikace na webu vyžaduje stanovení odborného uspořádání obsahu a datových formátů, jež by přitom měly být schopné vazeb na mezinárodní systémy – dosud ovšem neexistující (to je, bohužel, velký rozdíl oproti sférám knihovníků a archivářů, kde příslušné standardy existují). Z hlediska památkového fondu bylo velmi mnoho následováníhodné práce vykonáno ve Francii, kde byla v letošním roce zprovozněna nadřazená databáze, propojující již velice rozsáhlé inventáře několika typů (stavby, muzejní sbírky, mobiliáře ve stavbách, fotodokumentace).

Od úvodního setkání není možné očekávat úplné vyřešení všech problémů. Poukázal však na některé důležité směry dalších snah. Upozornil např. na to, že rozvinutý systém databáze by mohl být oporou průběžné preventivní péče, kdyby při periodických prohlídkách sledoval stav památek a tak zachycoval poruchy dříve než po jejich nebezpečném rozvinutí. Vyjádřil naději, že na výsledky semináře snad bude možné navázat tím spíše, že se v památkové péči připravují velké projekty, orientované na průzkumy a dokumentace památek; operativní evidence výsledků a jejich zpřístupňování nejen tiskem, ale i na webu by mělo být samozřejmostí.

První odborný příspěvek dodal dr. Vratislav Nejedlý (NPÚ-ÚP) se svými kolegy. Informoval o systému evidence památek, užívaném při inventarizaci a výzkumu světeckých sloupů. Jako historik logicky naznačil kořeny evidenčních systémů. Upozornil na fakt, že již v roce 1850, na samém počátku úřední ochrany památek v Rakousko-Uhersku, byl vytvořen dotazník, jehož položky charakterizovaly památku, její hodnoty a stav způsobem, který obstojí dodnes; proto se také stal zhruba o století později základem Evidenčních listů kulturních památek ve smyslu českých (nejprve československých) památkových zákonů. Při výzkumu světeckých sloupů byl formulář Evidenčního listu zvolen za základ struktury prezentované databáze. Ta má velice promyšlenou stavbu. Dr. Nejedlý uvedl i některé zkušenosti z terénní práce.

V následující diskusi se hovořilo zejména o vztahu získaných dat k úřední evidenci památek, neboť dr. Nejedlý uváděl, že se v zásadě spokojuje s uvedením globálních souřadnic, získaných pomocí "turistické" stanice GPS. Dr. Varhaník (MK ČR) poukazoval na to, že v podobných projektech by měly být závazně uváděny i údaje o příslušnosti ke katastrálnímu pozemku a údaj o případné památkové ochraně. Dr. Nejedlý podotýkal, že uvedení souřadnic je nejsnadnějším vodítkem pro vyhledávání v datech i v terénu. K podpoře tohoto postupu se vyjádřilo několik přítomných, neboť jsou souřadnice jediným způsobem lokalizace, který se nemůže změnit, a v dohledné době bude možné (s využitím GIS) k souřadnicím stanovit další údaje. Jediným problémem pak bude pravděpodobná nepřesnost nyní stanovených souřadnic (používaný přístroj GPS může pracovat s chybou asi do 2 m).

Velký zájem vyvolal příspěvek Bc. Karla Ksandra (NTM) o inventarizaci prvků na příkladu rostlin na zahradě i v objektu vily Tugendhat v Brně. Celá průzkumová dokumentace je neobyčejně rozsáhlá. Čas na ni byl paradoxně získán tím, že se stále odkládá výběr dodavatele restaurátorských prací. V budoucnu se zřejmě stane dalším stupněm v impozantních dokumentačních a inventarizačních pracích, jež začaly z iniciativy Pavla Jerie (nynějšího konzervátora NPÚ-ÚP) již před lety při rekonstrukci Obecního domu v Praze a rozvíjely se pak např. při restaurátorské obnově Müllerovy vily ve Střešovicích (Praha 6). K. Ksandr zejména zdůrazňoval potřebu komplexního přístupu a spolupráce řady specialistů z různých oblastí. Přesto však rozsáhlé práce se skvělými výsledky zatím probíhají bez náležité podpory kompetentních institucí. Je zřejmé, že výsledky dokumentace by měly být publikovány s ohledem jak na význam materiálu, tak na vzorovou koncepci inventarizace. [To ostatně platí též např. pro Müllerovu vilu architekta Adolfa Loose. Právě takové důkladné inventáře prvků vynikajících staveb svým významem daleko přesahují účel samotné realizace opravy. Měly by se stát široce přístupným studijním materiálem. Obsahově nijak nezaostávají za výsledky cílených vědeckých prací. Ilustrují tak právě i potřebu směřovat ke komplexnímu systému evidence katalogů všeho druhu. Toho by bylo možné alespoň částečně docílit tím, že by byl zpracován a zájemcům nabídnut do značné míry jednotný způsob uspořádání dat.]

Arch. Jan Pešta (NPÚ-ÚOP středních Čech) se zabýval přednostmi strukturovaného uspořádání standardního SHP. Poukázal na známou skutečnost, že nestrukturované elaboráty tradičního typu jsou špatně přehledné. Jak pro památkáře, tak pro projektanta je značně obtížné vyhledat údaje k nějaké části budovy nebo jejímu prvku. Proto si stanovil systém striktního strukturování, v němž jsou všechny součásti objektu identifikovány jednotným způsobem jak v obrazových přílohách, tak v textu. Tím, že jsou důsledně uváděny všechny prvky, odpadá problém s případně diskutabilním výsledkem výběru "hodnotných", jak jej požaduje dosavadní metodika. [Pisatel tohoto záznamu ve svých elaborátech SHP postupoval do jisté míry podobně, když prvky sepsal do tabulky; přitom zvolil i možnost rozdílné podrobnosti zpracování tím, že do elaborátů jako přílohy včlenil listy prvků v systému MONUDET, jak to bylo uvedeno v předběžných informacích o semináři na adrese http://sweb.cz/monudat/. Návrhem odstupňované podrobnosti zpracování částí objektu se již zabýval několikrát, naposledy na letošní konferenci Dějiny staveb v Nečtinách.]

J. Pešta se tak dopracoval k systému obdobnému německé metodice "Raumbuchu". Zdá se, že podobné řešení se bude muset přinejmenším jako varianta objevit i v budoucím novém vydání metodiky standardního SHP.

Tabelární zpracování navíc velice dobře vyhovuje rutinní praxi v projekčních kancelářích, takže dramaticky zvyšuje vyhlídky na to, že informace z průzkumu budou optimálně respektovány.

J. Pešta dále nabídl k nahlédnutí elaborát inventarizace barokních oken, jak ji provádí ing. Alfréd Schubert (za spolupráce arch. Jana Adámka a dalších). Také tento příklad však ukazuje, že k dohodě na některých jednotících postupech by mělo dojít co nejdříve!

Ing. Jan Vinař (MURUS) předvedl senzačně propracované systémy inventarizace prvků vynikajících památek, jejichž opravy ve svém ateliéru projektuje. Předložil řadu elaborátů také v listinné podobě. Struktura dat je v zásadě vždy shodná, avšak formu zpracování podřizují okolnostem konkrétní akce. Vysoce funkční systém propojuje informace o souvislostech prvků, o jejich stavu, o způsobu ošetření atd. Pro metodiku inventarizace je důležitá vazba na projekt. Je třeba zvolit přehledný systém značení částí a prvků. [Autor tohoto textu soudí, že jednotný systém značení by se rovněž měl objevit v příští metodice SHP. Je tomu tak i v "Raumbuchu". Při návrhu by se ovšem mělo vycházet pokud možno ze stejného postupu, jaký vyhovuje projektantům, aby jej bylo možné v dalších krocích převzít, a obejít se tak bez vlastně zbytečných převodních tabulek.]

J. Vinař připomněl i problém se stárnutím SW – nejde jen o fyzické stárnutí CD, o kterém se zatím spíše hypoteticky mluví, ale též o nutnost i po letech disponovat příslušným SW! [Naše památková péče se bohužel tímto problémem zatím příliš nezabývá. Přitom např. ve velkých knihovnách a archivech se již počítá s technikou i kapacitou na to, aby bylo možné všechny záznamy co 5 let aktualizovat.]

Ing. Václav Jandáček (statik, zástupce ČKAIT) se rozhodl zabývat otázkami dokumentace spíše z pohledu uživatele. Nejprve upozornil na záměr ČKAIT zahájit od roku 2005 vydávání edice MONUDET, která zatím byla realizována jen v malém rozsahu na základě soukromé iniciativy. ČKAIT chce tímto způsobem vyjít vstříc i zřejmé potřebě podobných materiálií na straně památkářů.

Zdůraznil, že při přestavbách stále mizí velké množství hodnotných prvků památek bez zájmu a v neposlední řadě i bez provedení jakékoliv dokumentace. Pokud se dokumentace provádí, nevěnuje se pozornost prvkům momentálně považovaným za méně hodnotné. Pro ilustraci svých slov fyzicky předložil několik kovových prvků, zachráněných ze staveb 19. a 20. století (komínová dvířka, větrací mřížky aj.).

Poukázal důrazně i na problémy, které v současné době pronásledují toho, kdo chce vyhledávat a využívat již existující dokumentaci. Státní instituce (včetně pracovišť NPÚ) komplikují přístup k dokumentaci až do té míry, že zájemce odrazují. Uživatele "vítají" např. otázkami typu "k čemu žádanou dokumentaci potřebujete", požadují nesmyslná potvrzení (např. od majitele objektu). Přístup k informacím nemá být komplikován. Vyloučeny by měly být jen věci určené k utajení dle zákona a ty, které by přímo ohrožovaly soukromý i veřejný zájem (např. sbírky zlatých uměleckých předmětů apod., dokumentace zabezpečovacích systémů, atd.). Blokování přístupu je popřením samotného smyslu vytváření dokumentace. Dokumentace by ovšem měla být chráněna proti fyzickému poškozování tím, že bude v "náhledové" kvalitě zpřístupněna na webu. Lze souhlasit s názorem V. Jandáčka, že vlastně každý duplikát poskytnutý komukoliv a uložený kdekoliv zvyšuje naději na zachování informace v případě zničení originálního nosiče (typicky lze připomenout katastrofální záplavy z roku 2001).

V diskusi se rozvinula debata ohledně často uváděného tvrzení správců dat, že jejich blokováním chrání autorská práva, nebo že by dokonce poskytnutím dokumentace či její kopie porušovali autorská práva. Vcelku se došlo ke shodě v tom, že nic takového není pravda, protože porušení práv by se dopustil teprve uživatel, který by začal dokumentaci veřejně šířit bez souhlasu autora (či jiného majitele práv – tím může být i sama zapůjčující instituce, ale ta je určena k tomu, aby dokumentaci zpřístupnila; k ochraně práva podle autorského zákona musí využít jiné cesty!).

Dr. Jan Frolík (ArÚ AV ČR) seznámil přítomné s konceptem tzv. formulářové archeologie. Poukázal na to, že v archeologii je tradičně dramaticky jiná situace oproti SHP, jelikož na většině výzkumů a zpracování výsledků pracují i desítky lidí. Tomu odpovídá i množství a detailnost dokumentace. Velké objemy dat ovšem vyžadují důsledný a kapacitní systém správy. Využití formulářů je k tomu spolehlivou cestou. Umožňuje doplňování dat do "mezer", které zůstaly v předchozích etapách zkoumání. [Je zřejmé, že tato úvaha by měla být sledována i při zkoumání staveb.] Z formulářů jsou údaje snadno převáděny do databází. K identifikaci vlastností jsou důsledně užívána klíčová slova. Formulářová archeologie se dnes přednáší již prakticky na všech našich vysokých školách, což dává dobré předpoklady pro budoucí sjednocení postupů i dat. To je ovšem také rozdíl oproti SHP, kde je metodika realizace prakticky nezávazná a traduje se spíše napodobováním, což má mj. vliv i na nestandardnost podoby "dat".

Bohužel nenásledoval přihlášený příspěvek dr. Michala Trymla (NPÚ-ÚOP v hl. m. Praze), který měl ilustrovat komplexní systém správy dat v pražské archeologii.

Marek Peška a Peter Kováčik (Archaia Brno) seznámili s rozvinutou metodou dokumentace a správy dat z archeologických výzkumů a stavebně-historických průzkumů, jak je firma Archaia aplikuje na svých výzkumech. Rozsáhlá databáze je užívána ve vazbě na SW CAD. Opět podtrhli zkušenost, že SHP jsou dosud stále zpracovávány způsobem, který vylučuje unifikaci dat. Vyjádřili lítost nad zánikem praktických rutin průzkumu, zavedených dříve v SÚRPMO, jež se bohužel po likvidaci příslušných pracovišť této instituce nepodařilo adekvátně rozvíjet. "Materiál" archeologického výzkumu i stavebně-historického průzkumu je prakticky shodný, ale výsledky jsou zcela nespojité. Je však pravdou, že postupy zkoumání nejsou zcela shodné. Archeologie je vlastně řízená a dokumentovaná demontáž památky s vysoce propracovanými metodami, kdežto stavebně-historický průzkum užívá jen více či méně povrchní prohlídku, jejíž výsledky dosti volně zaznamenává. Je velikým nedostatkem, že nejsou v praxi náležitě prosazovány a realizovány záchranné SHP. Stavba nebo její části jsou demontovány (může jít třeba jen o průrazy drobných otvorů ve zdivu), aniž by byl proveden náležitý záznam. Ten by navíc měl být proveden důsledně unifikovaným systémem.

SW byl v posledních letech značně rozvinut v souvislosti s rozsáhlým výzkumem na náměstí Republiky v Praze. V současné době se připravuje propojení s průzkumem a dokumentací staveb.

S uvedeným souvisí i dramatický rozdíl v celostátní evidenci "materiálu". Archeologové disponují Státním archeologickým seznamem (bohužel na semináři nezazněl příspěvek nemocného Petra Vachůta z NPÚ-ÚP, který měl seznámit se SAS), kdežto srovnatelná evidence staveb neexistuje.

Inventarizace staveb a jejich částí by měla být "pokryta" samostatnou metodikou.

Pokud budou data na CD, je v nějaké instituci nutno garantovat aktualizaci dat pro budoucí časy.

Kvalitě metod prospívá počet realizací. Počty SHP v poslední době dramaticky klesají. Památková péče nedokáže tuto nutnou podmínku prosazovat. Je stále běžnější, že archeologický výzkum proběhne, kdežto dokumentace stavby provedena není.

V diskusi se hovořilo mj. i o tom, že je nutné prosazovat záchranné SHP např. i při upuštění od ochrany památek a jejich demolici.

Ing. Zdeněk Lenhart (Moravské zemské muzeum Brno) zaujal propracovaným systémem programu pro správu dat muzeí DEMUS, přizpůsobitelným prakticky jakýmkoliv potřebám od drobného lokálního ústavu až po Národní muzeum. Seznámil s aktuálními přípravami na vytvoření Centra pro rozvoj informačních technologií v muzejnictví.

Arch. Zuzana Syrová a arch. Jiří Syrový (NPÚ-ÚP) předložili grandiózní výsledky několikaletého projektu, zaměřeného na využití geodetických dat (GIS) při identifikaci památek. Objasnili uspořádání dat i vlastnosti geodatabáze. Na praktických výsledcích ukázali senzační možnosti. [Otázky snad vyvolává jen další praktické využití výsledků, neboť "naplnění" daty pro území celé ČR by vyžadovalo zatím asi nedosažitelné kapacity.] V praxi má být systém aplikován zejména pro zpracování výsledků probíhající reidentifikace památkového fondu.

Ing. Martin Lazák (NPÚ-ÚP) ve stručnosti přehledně seznámil s vlastnostmi systému pro evidenci památek MonumIS, který slouží pro administrativu státní památkové péče, ale je postupně doplňován o moduly, které mj. mohou obsahovat libovolné údaje o prvcích památek, o výsledcích výzkumů, obrazovou dokumentaci atd.; to vše v prakticky neomezeném rozsahu. Tento gigantický systém by zřejmě potřeboval větší publicitu, a možná i drobné korekce k usnadnění přístupu zpravodajů a pro vyhledání informací.

Ing. Jindřich Hodač (ČVUT Praha) seznámil s vývojem a budoucími možnostmi prostorového informačního systému památky. Digitální model objektu je propojen s údaji o vlastnostech libovolného počtu prvků a s jejich dokumentací. Zatím ovšem není sledována vazba na "vyšší" systémy evidence památek [snad by stálo za to v budoucnu i toto hledisko zvážit]. Perspektivní myšlenka by v budoucnu mohla poskytnout praktické výsledky např. správám památkových objektů, ale možná i pro zkoumání staveb a přehlednou inventarizaci jejich prvků.

http://lfgm.fsv.cvut.cz/~hodac/publikace.htm

Z časových důvodů bohužel již nemohl zaznít připravený příspěvek arch. Víta Jesenského (ANOTACE), věnovaný obecným otázkám a problémům správy dat při zkoumání staveb a využívání informací o památkách v institucích státní památkové péče. Autorovi se za organizační pochybení opět i touto cestou omlouvám!

Kromě již zmíněných neuskutečněných referátů nezazněl ještě příspěvek o zajímavém konceptu dokumentace prvků staveb a jejich příslušenství realizovaném na Fakultě architektury z podnětu prof. Bohumila Fanty. Studenti vytvářejí detailní nákresy některých součástí příslušenství zejména eklektických činžovních domů v pražském Karlíně a na Smíchově (vchodové dveře, zábradlí schodišť, obrazce leptané do okenních skel,...). Detaily jsou často kresleny v měřítku 1:1, nákresy jsou doplněny fotodokumentací, stručnou charakteristikou objektu a věcnými údaji v úpravě, která respektuje navrhovaný formulář MONUDET (ten je tím také ověřován v praxi). Osobně jsem přesvědčen, že se jedná o zásadně významný příspěvek k šíření vědomí o významu detailů mezi budoucími projektanty (ovšem se jedná o typ výuky užívaný již po desítky let, ale přizpůsobení navrhovanému standardu je velice přínosné). V době projednávání příspěvku na semináři dokonce došlo k dohodě mezi prof. Fantou a prof. Škabradou ohledně vkládání údajů získaných studenty v obou oborech do společné databáze. Snad se v budoucnu podaří údaje o dokumentaci připojit i do nějaké centrální evidence památkové péče (prospělo vy to všem!). Význam takové úvahy je podtrhován tím, že od doby zpracování některých detailních dokumentačních listů zaznamenaný prvek již zanikl...

Bohužel odpadl také příspěvek Rudolfa Krajíce a Jiřího Šindeláře (Husitské muzeum v Táboře) o komplexním systému dokumentace archeologických a SHP.

Lze říci, že program semináře i průběh jednání jasně ukázal na některé rezervy ve vztahu státní památkové péče k vytváření a správě dokumentace o stavebních památkách. Jasně se ukázala některá nebezpečí zejména ve smyslu úniku dat tím, že nejsou zpracovávány záchranné SHP, jakož i při správě dokumentace, která je často poznamenána velkým rizikem, že nebude v případě potřeby operativně k dispozici. V každém případě se potvrdilo, že souběžně probíhá řada pozoruhodných aktivit ať už v rámci vědeckých výzkumných projektů, nebo při tvorbě ambiciózních komplexních informačních systémů, přičemž však nelze přehlédnout absenci trendu ke sjednocování "formátů" dat tak, aby se jednotlivé zdroje informací a informační systémy sčítaly a mohly být užívány ve vzájemné vazbě. Zavládla shoda v tom, že taková koordinační aktivita je očekávána od institucí státní památkové péče.

Ukázalo se rovněž, že debata zpracovatelů dokumentace vedená v široké škále oborů (od historiků umění a staveb přes archeology až po informatiky) je vysoce účinná. Dosud bylo vcelku běžné, že tvůrci a správci dat vystupovali v jakési služebné pozici vůči jednotlivým odbornostem při studiu a ochraně památek.

Samozřejmě se nepodařilo zvolené téma probrat v celé šíři nyní kladených otázek, ani dojít k nějakému přelomu v dosavadních postupech. Ale jasně se ukázalo, že v takových specializovaných setkáních má smysl pokračovat. Věřme, že k tomu skutečně dojde. Vždyť i v rámci ICOMOS existuje specializovaná sekce pro dokumentaci (CIPA).

Dokumentaci lze považovat za jeden ze základních úkolů státní památkové péče. Poznávání památek a uchovávání informací o nich je jedním z nepominutelných atributů kulturní společnosti. Vztah k památkám nelze redukovat na korektní metodiku oprav. Tlumočení vědomostí o památkách směrem k veřejnosti má velký význam při získávání angažovanosti lidí ve prospěch ochrany, ale je také samo o sobě zcela základním smyslem existence památek. Památky jsou ve společnosti zakotveny tak pevně, jak jsou poznány (samozřejmě tato úměra neplatí plošně v každém případě).

Dr. J. Štulc předběžně přislíbil publikování příspěvků v časopisu Zprávy památkové péče.

Na semináři byly předloženy a přijaty souhrnné závěry, které zde předkládám v zatímní pracovní podobě. Po dalším projednání budou teprve uvedeny v definitivním znění!

• Dokumentaci historických staveb dosud není věnována náležitá pozornost, např. ve srovnání s archeologickými výzkumy, ačkoliv jde jen o různé metody zkoumání navazujících částí stejných věcí – staveb.
• K prosazování požadavků na dokumentaci památek v náležité míře je nutné vyžadovat příslušné změny v budoucích návrzích Památkového zákona. Je nanejvýš potřebné, aby tyto změny v Památkovém zákonu, ale i v praxi provádění průzkumů, prosazovala státní památková péče.
• Je naléhavě žádoucí, aby byl vytvořen jednotný systém zpracování dat při průzkumech památek a data byla spravována v jednotné databázi. Dosud i v rámci památkové péče vznikají izolované databáze. Je nutné prosazovat provázání existujících systémů a usilovat o to, aby nově vznikající data měla jednotnou podobu, kterou je třeba stanovit.
• Spravované databáze je nutné maximálně zpřístupnit odborné i laické veřejnosti, neboť to prospěje efektivitě snah o ochranu památek.
• Předložené příspěvky jasně ukázaly, že v řadě sfér činnosti existují vynikající výsledky, na něž je nutné navazovat při dalších krocích, jejichž odkládáním je ohrožena informační základna památkové péče. Je však potřebné, aby existující stav byl důkladně vyhodnocen, poněvadž by bylo ztrátou, kdyby případné kroky nenavazovaly na již dosažené stupně vývoje.
• Všem, kdo se zabývají dokumentací a zkoumáním památek, se adresuje výzva k všemožné vzájemné spolupráci, zejména pak k urychlenému hledání jednotných řešení a k omezení izolovaných aktivit.