Vánoční povídka o památkovém čertovi Bourelesovi
Nechtěl jsem letos psát zhola nic, ale když jsem kdesi četl o nejpopulárnějších postavách
Vánoc v České republice, píši přec. Pořadí Vánočních figur je jasné: Čert, Libuška Šafránková, Ježíšek, Karel Gott a snad jen to, že Santa Klaus je docela na chvostě, stav věcí trochu polepšuje.
A teď už slíbený vánoční příběh o památkovém čertovi Bourelesovi.
V rámci reorganizace pekla se Lucifer rozhodl, že každý obor lidského hemžení bude mít svého čerta, nebo čertů několik. Více čertů potřebovaly obory trochu problematické a tak největší skupinu měli politici, obchodníci s ojetými auty a právníci. Na památkovou péči pak zbyl čert Boureles, který sice mnoho vtipné kaše nesnědl, ale i v pekle mají dojem, že památková péče není středem jejich zájmu. Když Boureles slyšel, o jaký se má obor starat, byl mírně překvapený. O věci samozřejmě nevěděl nic, ale služba je služba a to platí i v pekle. Boureles mnoho rozumu nepobral, ale také se nepřetrhl, a tak se vloudil do úřadů, které měly na památkovou péči dbát. Posedával v komínech a větrácích a poslouchal co se v úřadech probírá. A že toho bylo dost, šla mu hlava kolem. Co osobnost, to názor, na jednu věc ne názory dva, ale deset a výsledky, tu dobré, tu špatné. Oni čerti mají trochu takovou vojenskou hlavu , která spíše poslouchá, než přemýšlí a tak Boureles nevěděl. Zašel sice k čertům, kteří mají na starosti policajty, ale ti mu moc neporadili a když poradili, tak jen to, že pro zjištění nepravostí je nejlepší práskač, tedy dnes demokratický oznamovatel. Moderní metodou je i nastražený provokatér, kterému se našeptá a on udělá práci, a hřích je hned na stole. Nejjednodušší to bude s práskačem, myslel si Boureles a tak začal pátrat, kdo by jím mohl být. Nejlépe by to bylo, kdyby jím bylo nějaké stěžovací sdružení . Takové sdružení se ale těžko hledá, a tak začal Boureles pátrat v novinách. A našel, protože se v Praze opravuje prastarý most a ten stěžovatele přitahuje, ale jak z nich udělat práskače, Boureles nevěděl.
Až našel jednoho šikovného ctižádostivce, který by chtěl také trochu do politiky a momentálně nevěděl jak. A tomu čert z kamen našeptal: podej trestní oznámení. A on podal a tak měl Boureles první případ, nejen hřích na straně úřadu, ale i hřích toho, kdo takovým způsobem práská. Za to je v pekle dva a půl bodu a to se ocení. Bourelesovi náramně stouplo sebevědomí a chtěl to rozjet ve velkém stylu. Věděl, že na velkém úřadě je seznam lidí, kteří památky opravují a musí mít k tomu povolení, obecně se jim říká restaurátoři, a někteří mají také tu a tam mají nějaký hříšek, asi ne moc velký, ale vzhledem k tomu, že jich je hodně, budou pro čerta další body. Tady se to ale zlomilo a to díky tomu, že Boureles nedával ve škole moc pozor a spletl si restaurátory s restauratéry, a začal podle adresáře navštěvovat ty druhé. To byla však chyba, restaurátéři hostinští a nálevníci měli svojí čertovskou skupinu, která převlečená za hosty děla svoji práci důkladně, a body za hříchy se jen sypaly. A když se jim v rajonu objevil přitroublý památkový čert Boureles, byl to střet zájmů, který peklo ještě nezažilo. Bourelese vedení pekla okamžitě odvolalo a tak teď památková péče čerta nemá a když ho nemá musí si ho vymyslet. A co není, je horší než to, co je, a tak se čert hledá pod každou židlí a za každým rohem a na památky padá sníh, stromy jsou ojíněné a tak je i v památkové péči vánoční nálada, aby tahle povídačka byla vánoční povídkou.
Reagovat
