Odborný seminář archeologů NPÚ "Archeologie v NPÚ – ano, ale jak?"

Již v době přípravy ratifikace Úmluvy o ochraně archeologického dědictví Evropy, tzv. Maltské konvence, bylo zřejmé, že půjde o dokument, který zásadním způsobem pozmění celá desetiletí prosazovanou koncepci archeologické památkové péče, jejímž hlavním zájmem byl kvalifikovaně provedený archeologický výzkum.

Nyní jsme v situaci, kdy je Maltská konvence již pět let součástí českého právního systému, což je dostatečně dlouhá doba na to, abychom se mohli seriózně zabývat tím, do jaké míry se pod vlivem ducha Maltské konvence změnily postoje odborné a nepřímo i laické veřejnosti ke způsobu ochrany archeologického památkového fondu.

Z tohoto důvodu jsme se rozhodli uspořádat seminář na téma

Archeologie v Národním památkovém ústavu – ano, ale jak? – Péče o archeologické dědictví České republiky 5 let od přistoupení ČR k Úmluvě o ochraně archeologického dědictví Evropy, tzv. Maltské konvenci.

Seminář proběhl 3.11.2005 na ústředním pracovišti NPÚ v Praze, pod laskavou záštitou hlavního konzervátora NPÚ PhDr. Josefa Štulce a za účasti většiny archeologů působících v NPÚ a rovněž i zástupců oddělení historického urbanismu a architektury NPÚ.

Seminář byl organizován s cílem zahájit celooborovou rozpravu o současných prioritách a cílech archeologické památkové péče (dále jen APP) a o možnostech, které se v oblasti péče o archeologické dědictví České republiky nabízejí v rámci Národního památkového ústavu. Proto byli kolegové z jednotlivých odborných pracovišť požádáni o zpracování příspěvku, z něhož by bylo zřejmé, jakým způsobem jsou v daném regionu uváděny do praxe ideje Maltské konvence, jaké jsou zkušenosti s jejím dodržováním a také jak sama archeologická pracoviště přispívají k aktivní ochraně archeologických nalezišť a rovněž k aktivní ochraně a údržbě nemovitých a movitých archeologických nálezů "nejlépe na původním místě" (článek IV, odst. ii Maltské konvence).

K této problematice odozněly následující příspěvky:

Jančo, M.:
Péče o archeologické dědictví v NPÚ. Poznámky a připomínky
Stránská, R - Vitula, P.:
Možnosti ochrany archeologického dědictví na plošně chráněných územích a nemovitých kulturních památkách na území v působnosti NPÚ ÚOP Brno
Zezula, M. a kolektiv:
Několik poznámek k ochraně archeologického dědictví v historických jádrech měst Moravskoslezského kraje
Kalferstová, J.:
Archeologická památková péče a současná legislativa
Šulcová, J.:
Pardubicko a Královéhradecko. Možnosti ochrany archeologického dědictví
Dragoun, Z. a kol.:
Ochrana archeologického dědictví v Praze
Lodrová, M.:
Problémy ochrany archeologického dědictví z pohledu NPÚ ÚOP v Plzni
Sokol, P.:
Poznámky k archeologii v NPÚ a Maltské konvenci
Neustupný, Z.:
Lesy ČR a péče o archeologické dědictví ČR
Dehnerová, H.:
Několik poznámek k archeologické památkové péči na Olomoucku
V rámci diskuse byl připojen ještě příspěvek
Solař, M.:
Několik poznámek k archeologické památkové péči v NPÚ z pohledu referenta oddělení historického urbanismu a architektury

Regionální archeologická komise Moravskoslezského kraje

Původně monotematický seminář byl rozšířen o problematiku regionálních archeologických komisí (dále jen RAK), které jsou sice neoficiální, nicméně zcela nezastupitelnou součástí struktury péče o archeologické dědictví. S tím větším politováním se u přítomných archeologů setkaly informace přednesené Mgr. Michalem Zezulou, vedoucím archeologického oddělení NPÚ ÚOP v Ostravě, který ve svém vstupu přiblížil situaci na Moravě, přesněji řečeno v Moravskoslezském kraji, kde rozpuštění RAK vedlo k faktickému kolapsu zdejšího doposud fungujícího systému koordinace archeologické památkové péče.

Následnou rozsáhlou diskusi vyvolala listina s názvem "Statut regionální archeologické komise" vypracovaná zástupci Archeologického ústavu AV ČR v Brně. Přítomní archeologové se shodli, že předložený "Statut…", jde ve svých požadavcích a navržených postupech nad rámec zákona, neboť v něm Archeologický ústav vystupuje v pozici, kterou mu zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, nepřiznává. Dle stávajícího znění citovaného zákona Archeologickému ústavu AV ČR role dozorovacího ani metodicky nadřízeného subjektu nepřísluší. Archeologický ústav Akademie věd ČR je subjektem, který shromažďuje informace významné z hlediska ochrany zájmů archeologického dědictví a území s archeologickými nálezy. Vzhledem k tomu, že pro řádnou ochranu tohoto dědictví je nutné, aby se na těchto poznatcích mohly podílet všechny oprávněné subjekty, nelze akceptovat ani ArÚ Brno požadované omezení práva užívat tyto poznatky pouze na členy RAK Moravskoslezského kraje. Zasedání regionální archeologické komise Moravskoslezského kraje se tedy mají právo účastnit i zástupci ústředního pracoviště NPÚ, jakož i zástupci každé odborné organizace, která je v daném regionu oprávněná k provádění záchranných archeologických výzkumů (dále jen ZAV).

Názory vyslovené v rámci diskuse o výše zmíněném "Statutu…" byly potvrzeny právním rozkladem Ministerstva kultury ČR čj. 14789/2005-OPP/P ze dne 27. října 2005, který označil postup obsažený v listině "Statut regionální archeologické komise" za nelegální.

Závěry ze semináře

Regionální archeologické komise na Moravě a ve Slezsku

V otázce návrhu nového statutu Regionální archeologické komise na Moravě a ve Slezsku se postoj archeologů NPÚ plně shoduje se závěry obsaženými v právním rozkladu Ministerstva kultury ČR:
Archeologický ústav AV ČR dle stávajícího znění památkového zákona nedisponuje žádným právně podloženým nárokem vystupovat vůči ostatním oprávněným organizacím v roli dozorovacího či jinak nadřízeného orgánu a stejně tak nemá právo omezovat ostatní organizace v přístupu k informacím o archeologickém dědictví nebo jim bránit ve spoluúčasti na práci RAK, mají-li oprávnění v daném regionu provádět ZAV.

Ochrana a záchrana archeologického dědictví České republiky

Účastníci semináře se shodli na následujícím:

Prioritou archeologické památkové péče by měla být především aktivní ochrana území s archeologickými nálezy, stejně tak movitých a nemovitých archeologických nálezů, které jsou integrální součástí objektů a území vykazujících památkové hodnoty, a tím i spolunositelem jejich historických hodnot.
Pojmem aktivní ochrana je přitom myšlena preference těch zákonných postupů, které zajistí nedotknutelnost archeologických souvrství na původním místě, před postupy, které povedou k jejich likvidaci, byť prováděné záchranným archeologickým výzkumem.
V tomto ohledu je nutné v maximální možné míře respektovat požadavky a postupy zakotvené v Maltské konvenci, což mimo jiné předpokládá prosazovaní požadavků APP již v procesu územního plánování, tedy při tvorbě a aktualizaci územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.
Výše uvedeného lze dosáhnout pouze prostřednictvím výkonných orgánů státní památkové péče, případně výkonných orgánů rozhodujících v řízení vedeném dle stavebního zákona, a na základě spolupráce s nimi.
Dalším nutným předpokladem prosazení požadavků APP je výrazné zkvalitnění komunikace mezi odděleními archeologie a odděleními historického urbanismu a architektury v rámci NPÚ. Zde se jako prozatím nedostačující jeví účast archeologů NPÚ při předprojektových přípravách, kdy se vytvářejí limity pro využití a zároveň ochranu památkových hodnot objektů a území. Archeologové jsou často přizváni až v okamžiku, kdy je projekt de facto hotov a pokud je v něm ochrana archeologického dědictví vůbec zohledněna, tak pouze ve formě záchranného archeologického výzkumu.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že každý zásah do území vykazujícího památkové hodnoty by měl být posuzován komplexně, tedy z hlediska ochrany architektonických, archeologických, ale i krajinných a urbanistických hodnot. Nemělo by v žádném případě docházet k situaci, kdy kupříkladu referenti oddělení historického urbanismu a architektury neberou v potaz dopad navrhovaných projektů na archeologické dědictví a na druhé straně archeologové nezohledňují dopad umístění určitého typu staveb pod stávající úroveň terénu na výslednou urbanistickou podobu dotčeného místa.
Archeologové se zároveň zasazují o to, aby v případech nálezů součástí archeologického dědictví, kupříkladu torzální architektury profánních nebo sakrálních staveb a jejich souborů, byla upřednostněna jejich konzervace a prezentace na původním místě, byť za cenu úpravy projektové dokumentace. Z hlediska ochrany archeologického dědictví je neakceptovatelné, aby docházelo k likvidaci v mnoha případech mimořádně cenné torzální architektury – např. Praha, Tábor a další.
Poznatky prezentované v rámci jednotlivých příspěvků potvrdily skutečnost, že vedení soupisu archeologického dědictví (Maltská konvence, čl. 2, odst. i) spolu s podrobnou identifikací území s archeologickými nálezy umožňují včasné rozpoznání míst, která by měla být v budoucnu chráněna před narušením stavební činností, nebo i stavbou nevyvolaným archeologickým výzkumem.
Základní informace poskytuje Státní archeologický seznam České republiky, základní vrstva s UAN I, II a IV a k ní připojené datové zdroje ODAN ČR (Obrazová dokumentace archeologických nalezišť ČR), VAL ČR (Významná archeologická naleziště ČR), Přehledy výzkumů na Moravě a ADČ (Archeologická databáze Čech), kterou v letech 2006-2011 kromě aktualizace (Maltská konvence, čl. 7, odst. i) doplní vrstva prezentovaných nemovitých a movitých archeologických nálezů in situ (na místě). Státní archeologický seznam České republiky byl vytvořen v rámci úkolu "dokončit identifikaci území s archeologickými nálezy v České republice a vybudovat specializovaný ústřední seznam Koncepce účinnější péče o památkový fond v České republice do roku 2005" (Usnesení vlády České republiky č. 278/1998).
Evidence území s hodnotnými archeologickými terény v historických městských jádrech doposud systematicky řešena nebyla. Na některých pracovištích NPÚ jsou území se zachovalými archeologickými situacemi různými způsoby evidována, nejlépe zpracovaná je v tomto ohledu digitální mapa stavu archeologických terénů v Pražské památkové rezervaci, vytvořená pracovníky NPÚ ÚOP v hlavním městě Praze. Takto připravený materiál se jeví jako ideální výchozí stav při prosazování ochrany archeologického dědictví na území městských jader.
Výše zmíněný soupis archeologického dědictví a s ním spojená podrobná identifikace území s archeologickými nálezy přitom vytvářejí velmi kvalitní základnu k realizaci plošné ochrany nejcennějších území s archeologickými nálezy, a to formou vytváření archeologických rezervací, které by měly zajistit uchování hmotných pramenů pro studium v blízké či vzdálenější budoucnosti, a to i tam, kde nejsou jejich pozůstatky viditelné na povrchu (Maltská konvence, čl. 2, odst. iii; čl. 4, odst. i).
Na semináři se přítomní archeologové shodli, že díky rozsahu terénního archeologického výzkumu, který proběhl v 2. polovině 20. století v jádrech většiny historických měst a městeček, je k dispozici dostatek informací, kterých – budou-li odpovídajícím způsobem zpracovány – lze využít pro vymezení památkově nejcennějších území.
V tomto ohledu je ale třeba zdůraznit nutnost především finančního zajištění postexkavační fáze archeologického výzkumu, v rámci které by mělo dojít ke zpracovávání výsledků terénního archeologického výzkumu do podoby zprávy o archeologické akci, nálezové zprávy a výsledné publikace (Maltská konvence, čl. 7, odst. ii).
V případě, že je stavebníkem fyzická osoba a stavební činnost se dotýká území, které je "územím s archeologickými nálezy", lze terénní archeologický výzkum financovat z "Programu podpory záchranných archeologických výzkumů" (PPZAV). Ministerstvem kultury České republiky původně vyčleněná částka 10 miliónů Kč, která se ukázala jako nedostačující, byla v roce 2005 snížena na 9 miliónů Kč a následně znovu snížena na 5 miliónů Kč (snižování příspěvku na záchranný archeologický výzkum je přitom v přímém rozporu s čl. 6, odst. ii Maltské konvence). Pokud nebudou finanční zdroje PPZAV výrazně navýšeny, nebude možné – např. v případě výstavby kolonie rodinných domků – zajistit ani terénní část archeologického výzkumu. Nulové financování postexkavační fáze, která by měla vyústit minimálně do nálezové zprávy, je přitom v rozporu s čl. 5, odst. iib Maltské konvence a konečně i se zákonem o státní památkové péči. Vedle toho samozřejmě dlouhodobě nezpracované a odborně nepublikované nálezy představují z hlediska funkční ochrany a péče o archeologické dědictví ztrátu, která není vyvážena původně předpokládaným poznáním.
Seminář archeologů neřešil otázku vlastnictví movitých archeologických nálezů. Vlastnictví movitých archeologických nálezů upravuje § 23a zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění. Ten definuje, kdo je vlastníkem archeologických nálezů získaných archeologickým výzkumem a kde budou movité archeologické nálezy uloženy, neřeší však vlastnictví nálezů získaných z naleziště ležícího na území několika krajů a okresů, případně získaných v rámci archeologického výzkumu současně prováděného oprávněnými organizacemi zřizovanými státem, krajem a obcí.
Již v době přípravy znění § 23a, a to v rámci novelizace zákona o rozpočtovém určení daní (nyní zákon č. 1/2005 Sb.), upozornil Národní památkový ústav dopisem generálního ředitele doc. PhDr. Jiřího T. Kotalíka, CSc. (čj. 4435/2004 ze dne 14. 6. 2004) na problémy, které uvedení § 23a zákona 20/1987 Sb., o státní památkové péči, do praxe vyvolá. Vzhledem k tomu, že uvažovaná dílčí změna platného památkového zákona, pokud jde o vlastnictví archeologických nálezů, byla koncepčně odsouhlasena příslušným usnesením vlády České republiky, bylo Národnímu památkovému ústavu dopisem ministra kultury Pavla Dostála ze dne 9. 8. 2004 uloženo ihned pozastavit jakékoliv kroky vedoucí k vypuštění připravované novelizace.
Vzhledem k tomu, že ukládání vlastnictví archeologických nálezů upravuje zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, není v kompetenci NPÚ ÚP řešit vlastnictví a ukládaní archeologických nálezů jinak, než citovaný zákon předepisuje. V této souvislosti je však třeba konstatovat, že Národní památkový ústav není v současné době personálně, prostorově ani svým rozpočtem připraven na trvalé přechovávání movitých archeologických nálezů, které byly ze svého původního místa přemístěny (v rozporu s čl. 4, odst. iii Maltské konvence).
Seminář archeologů potvrdil nutnost komunikace jednotlivých archeologických pracovišť. I když současná technika umožňuje pomocí e-mailu rychlou komunikaci, společná diskuse v rámci setkání jednou ročně je pro prodiskutování problémů a upozornění na nová zjištění více než nutná a zároveň přinášející pozitivní výsledky a zjištění.

Strategické kroky nutné k prosazení zájmů APP

Intenzívní ochrana archeologického dědictví realizovaná na bázi aktivní a všestranné spolupráce s výkonnými orgány památkové péče, které na základě přenesené působnosti fungují při obcích s rozšířenou působností a při krajských úřadech, jakož i s orgány zajišťujícími výkon státní správy v oblasti územního plánování a stavebního řádu.
S výše uvedeným souvisí i potřeba aktivní účasti archeologů NPÚ v procesu tvorby a aktualizace územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.
V rámci správních řízení vedených dle § 14 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, je třeba – způsobem respektujícím zákon – preferovat projekty a postupy, které v maximální možné míře šetří archeologické terény. Zde je nutné vycházet z faktu, že ani sebekvalitněji provedený archeologický výzkum neposkytuje adekvátní náhradu za likvidaci archeologických souvrství a následnou ztrátu historického pramene.
Jedním z předpokladů dosažení stavu nastíněného v předchozím bodě je výrazné zkvalitnění vzájemné komunikace a spolupráce odborů a oddělení péče o archeologické dědictví a odborů a oddělení péče o památkový fond.
Vedení a aktualizace soupisu archeologického dědictví – SAS ČR.
Aktivní ochrana nejcennějších území s archeologickými nálezy in situ, definovaných na základě poznatků získaných archeologickým výzkumem, s možností rozšíření počtu chráněných ploch dle aktuálních zjištění.
Podávání návrhů na prohlášení nejcennějších území s archeologickými nálezy za kulturní památky.
Zpracování a publikace výsledků archeologických výzkumů a prezentace výsledků archeologických výzkumů a získaných poznatků veřejnosti.
Veřejně přístupná prezentace nemovitých archeologických nálezů odkrytých v rámci záchranného archeologického výzkumu a podpora jejich začlenění do staveb, jejichž realizace vedla k objevu těchto nemovitých nálezů – markantní zejména u torzální architektury.
Důrazná výzva směrovaná ke zřizovateli NPÚ, tj. Ministerstvu kultury České republiky, k navýšení materiálních zdrojů pro preventivní archeologii, tedy zejména Program podpory záchranných archeologických výzkumů.

Příští odborný seminář archeologů by se měl konat v roce 2006 v NPÚ ÚOP v hlavním městě Praze.

Citace zdroje dokumentu:
Milan JANČO:
Odborný seminář archeologů NPÚ "Archeologie v NPÚ - ano, ale jak?"
online: http://www.npu.cz/pp/dokum/ppclanky/ppcl05/ppcl051201/
od 1.12.2005