K současnému stavu a ochraně archeologických nemovitých kulturních památek

Obsahem tohoto příspěvku je shrnutí dosavadních poznatků o stavu archeologických nemovitých kulturních památek (pozn. 1), a to na příkladu západních Čech, kde se od roku 2001 podařilo v tomto směru zmapovat situaci v 6 okresech: Plzeň - město, Plzeň - sever, Plzeň - jih, Cheb, Sokolov, Karlovy Vary, tedy užší Plzeňsko a celý Karlovarský kraj s celkovým počtem 162 sledovaných lokalit (viz tabulka 1).

Tabulka 1.

území	počet
Plzeň - město	7
Plzeň - sever	38
Plzeň - jih	30
Cheb	38
Sokolov	9
Karlovy Vary	40
celkem	162

Ačkoli archeologické nemovité kulturní památky představují pouze zlomek obsáhlého fondu archeologických nalezišť, poskytují dostatečný obraz o stavu všech nemovitých památek archeologické povahy, od kterých se v tomto směru nijak neliší.

Hodnocení památek se dotýká:

věcného a územního vymezení
ověření názvů z terminologického hlediska
aktualizace popisu, údajů a fotodokumentace
současného stavu

Na sledovaném území se vyskytují mezi nemovitými kulturními památkami tyto druhy památek:

hradní zříceniny
hradiště
mohyly
plochá pohřebiště
rovinná sídliště
výšinná sídliště
tvrziště
sejpy
zaniklá středověká ves

Nejpočetněji jsou mezi archeologickými nemovitými kulturními památkami zastoupeny hradní zříceniny, hradiště a v mohylových oblastech i mohylová pohřebiště, tedy památky v terénu výrazné a nápadné a současně ty, které se nejvíce v minulosti staly předmětem badatelského zájmu.

V charakteru a skladbě těchto památek jsou pozorovatelné rozdíly mezi geografickými oblastmi dané jak rozdílným výskytem jednotlivých památek v důsledku historického vývoje, tak i způsobem, jakým se památky do seznamu kulturních památek dostávaly. Plzeňsko je územím bohatým na archeologické nemovité kulturní památky (viz tabulka 2), přičemž další značný počet nemovitých památek srovnatelné hodnoty dosud nemá statut památky kulturní. Část Karlovarského kraje (Sokolovsko) je opačným příkladem území s výrazně menším počtem archeologických lokalit, jejichž hodnota a charakter odpovídá významu kulturní památky, Chebsko se vyznačuje vyšším počtem problematických památek z hlediska významu i prostorového vymezení, Karlovarsko pak řadou lokalit, u nichž je pravděpodobné, že jde pouze o památky předpokládané nebo i smyšlené.

Tabulka 2. Zastoupení jednotlivých druhů archeologických nemovitých kulturních památek na Plzeňsku. (pozn. 3)

	Plzeň - sever	Plzeň - město	Plzeň - jih
mohylová pohřebiště	10	2	6
hradiště	11	2	7
výšinná sídliště	3	1	4
rovinné sídliště	1	-	-
hradní zříceniny	13	1	8
tvrziště	3	2	4
zaniklé středověké vsi	-	-	1
sejpy	-	-	2
Celkem	41	7	32

Jako příklad nesystémového vzniku archeologických nemovitých kulturních památek a jejich stavu může sloužit Chebsko, kde je evidováno 38 archeologických nemovitých kulturních památek (viz tabulka 3).

Chebsko je tak ve srovnání s dosud zpracovaným územím oblastí výjimečnou, neboť polovinu lokalit tvoří prehistorická rovinná sídliště či nemohylová pohřebiště, která pro Plzeňsko ani ostatní části Karlovarského kraje nejsou jako nemovité kulturní památky vedeny (viz tabulka 3). Podle úrovně podkladů se zdá, že v minulosti získaly tyto lokality statut kulturní památky na základě povrchních a nedostatečných údajů. Povaze těchto lokalit i způsobu, jakým se ocitly mezi kulturními památkami, odpovídá mnohdy i jejich územní nejednoznačnost. U těchto památek nelze stanovit přesný územní rozsah ani jednotlivé parcely (např. pravěká rovinná sídliště a případně pohřebiště Cetnov, Dřenice, Dolní Lomany, Horní Lomany, Františkovy Lázně, Krapice - obr. 1, Mostov, Žírovice - obr. 2 ad.), už v důsledku vágního územního vymezení památky v minulosti, někdy dokonce nelze zjistit i samotnou polohu lokality. Situaci u většiny těchto lokalit komplikuje i jejich současný stav - výrazné pozměnění reliéfu a zničení podstatných částí lokalit. Často jsou v prostoru těchto památek, u nichž jakékoli zemní práce ničí jejich existenci, oraná pole nebo dřívější či současné pískovny. Ze zmíněných důvodů se nepodařilo vůbec lokalizovat několik památek.

Právě plošně velkých památek bez v terénu znatelných hranic, jakými sídliště a pohřebiště jsou, se problém špatného územního vymezení týká především. Jejich přesná lokalizace a přesné stanovení rozsahu bez přesného zaměření jsou často obtížné, obvykle z důvodů nepřehledného terénu, špatného stavu zachování památky a především v důsledku toho, že rovinná sídliště či plochá pohřebiště jsou památkami, jejichž rozsah není evidentní na základě terénních reliktů, jako je tomu u ostatních druhů památek.V případě Chebska se k tomuto přidává ještě závažnější důvod - kulturní památkou se rovinná sídliště stala obvykle pouze na základě staršího náhodného nálezu, který nevypovídal nic nejen o míře dochování památky, ale i o jejím rozsahu. Nálezy keramiky či kamenných nástrojů, často učiněné ve 30. letech 20. století ať již náhodou nebo drobnějším průzkumem, nemohou umožnit odpovědné stanovení hranic památky, což je ovšem v případě nemovitých kulturních památek základní podmínka související s jejich evidencí a ochranou.

Rovinná sídliště a pohřebiště jsou proto z hlediska prostorové identifikace nejproblematičtější skupinou. Jejich rozsah nelze bez plošného či rozsáhlého předstihového archeologického výzkumu nebo případně povrchového průzkumu spolehlivě určit. Ochrana takovýchto v terénu neprojevujících se památek, ke kterým chybí prostorové údaje, je pak značně problematická. V případě budoucích památek podobného charakteru bude nutné se těchto nedostatků vyvarovat, aby nešlo jen o další ukázku vztažení ochrany na památky, aniž by tyto památky byly prostorově přesně určeny.

Tabulka 3. Srovnání početního zastoupení jednotlivých druhů archeologických nemovitých kulturních památek na Plzeňsku a Chebsku.

	Plzeňsko	Chebsko
hradní zříceniny	22	7
hradiště	20
mohylová pohřebiště	18	2
tvrziště	9	7
výšinná sídliště	8
sejpy	2
zaniklé středověké vsi	1
rovinná sídliště	1	17
plochá pohřebiště		2
zřícenina tvrze		1
raně středověké opevnění		1
raně novověké vojenské opevnění		1
celkem	81	38

O některých památkách chybí jakékoli údaje, tyto památky je pak navíc nutné pracně hledat v širokém prostoru, neboť jejich starší zakreslení na parcelní či jiné mapě má značnou odchylku od její skutečné polohy a tato lokalizace byla provedena bez znalosti situace v terénu (např. tvrziště původně situované na k.ú. Prameny na Chebsku, které se ve skutečnosti nachází téměř 2 km daleko na k.ú. Mariánské Lázně, podobným případem nedostatečné a až do nedávné doby mylné lokalizace je zaniklá středověká ves u Ždírce na jižním Plzeňsku, viz pozn. 2).

Jinou problematickou skupinou památek jsou takové, které jsou sice památkami kulturními, ale jejich skutečná existence není potvrzena či může být s úspěchem zpochybněna. Jde o některé památky na Karlovarsku, které se do seznamu archeologických lokalit dostaly (a následně byly v 60. letech 20.- století zapsány jako kulturní památky) bez dostatečných či jakýchkoli spolehlivých podkladů, zřejmě někdy jen na základě domněnek a charakteru lokality. Jde např. o hradiště tvrziště Burgstadt u Vojkovic - obr. 3, hradiště Stará Role u Karlových Varů, Prachomety, Březina - obr. 4, Hroznětín, tvrziště Čichalov, v Teplé, jedno z tvrzišť v Rankovicích, středověký val s příkopy u Hájku ale také tvrziště ve Výhledech na Chebsku - obr. 5)

Na stavu památek se podílí značný počet faktorů, především:

*	samovolná postupná destrukce - týká se především hradních zřícenin (např. Kynžvart na Chebsku - obr. 6 a 7, Hartenštejn na Karlovarsku)
*	staré výzkumy - zejména u mohyl (obr. 8)
*	polní a lesní orba - vede k výraznému poškození či zániku především pohřebišť, sídlišť a zaniklých vsí (např. Chrást a Vochov na severním Plzeňsku či Horní Lomany na Chebsku, obr. 9-12)
*	vedení cest - poškození mohylových náspů a valů (např. mohylník Roupov na jižním Plzeňsku, tvrziště ve Skočicích na jižním Plzeňsku, hradiště Vladař u Žlutic, obr. 13 a 14)
*	terénní úpravy - postihují zejména tvrziště (např. Údrč na Karlovarsku - obr. 15)
*	vojenské zemní práce (např. zřícenina hradu Jírov - obr. 16 či tvrziště Kostelní Horka v prostoru Vojenského újezdu Hradiště)
*	skládky - příkopy tvrzišť či dříve prozkoumané mohyly s vybraným středem (např. tvrziště Prohořský hrádek na Karlovarsku - obr. 17 a 18 či mohylník Roupov na jižním Plzeňsku)
*	lesní školky - viz lesní orba, rovněž znepřehlednění celé lokality
*	těžba dřeva - ohrožení zejména mohylníků a hradišť (obr. 19 a 20), v souvislosti s transportem dřeva dochází k průrazům valů hradišť (např. NKP slovanské hradiště Bezemín na Tachovsku)
*	zřizování zahrádek a chat, zástavba - zásahy do ploch hradišť, jejich valů a příkopů (např. Hradiště v Plzni - obr. 21, Koryta na severním Plzeňsku - obr. 22, zřícenina hradu v Dolní Bělé na severním Plzeňsku - obr. 23, Hradec na jižním Plzeňsku - obr. 24 a 25, vojenský tábor Betlém u Teplé na Karlovarsku - obr. 26 a 27, tvrziště Boučí u Sokolova - obr. 28)
*	lomy a pískovny - ohrožení hradišť a hradních zřícenin (např. Okrouhlé Hradiště na Tachovsku, prehistorická sídliště Dřenice I - obr. 29, Dolní Lomany a Mostov na Chebsku nebo hradiště a zřícenina hradu "Liškův hrad" u Mítova na jižním Plzeňsku, kde se v posledních desetiletích již několikrát, naštěstí neúspěšně, objevily snahy o zrušení ochrany a o odtěžení dotčeného prostoru)
*	získávání stavebního materiálu - zánik hradních zřícenin
*	hledání pokladů a cenných nálezů - poškozování hradních zřícenin, hradišť (Vladař na Žluticku, Starý Plzenec - Hůrka, zřícenina hradu Kynžvart na Chebsku) a mohyl
*	záměry a činnost některých soukromých vlastníků - zejména u hradních zřícenin, kde v důsledku nevhodných stavebních a terénních zásahů dochází ke snižování hodnoty památky

Úbytek památek způsobený některými z výše uvedených faktorů se projevil již v 19. století, pak až zejména v průběhu 2. poloviny 20. století. U několika památek bylo zjištěno jejich poškozování terénními či stavebními úpravami hraničící někdy až se zánikem památky (především mohylníků, v menší míře i rovinných sídlišť a tvrzišť). Alarmující bohužel je, že k tomuto výraznému poškození či faktickému zániku došlo především až v posledních 20 - 40 letech.

Ohledně současného využití prostoru některých památek lze vnímat cosi jako jejich "druhý život", kdy trvání těchto památek po zániku jejich původní funkce není z dlouhodobého hlediska stabilní a relativně neměnné, ale kdy se stávají součástí aktivně využívaného prostoru. Jde zejména o některá tvrziště, na nichž byl vybudován obytný dům (Boučí - obr. 28, Těšovice u Sokolova), zřízena zahrada využívající jako zahradní prvky zbytky terénních reliktů památky (tvrziště Hájek - obr. 35), zříceniny hradů či rovinná sídliště, na nichž byl vytvořen park k rekreaci obyvatel (plocha bývalých hradů v Kynšperku nad Ohří nebo Jáchymově, část lázeňského parku ve Františkových Lázních na ploše pravěkého sídliště - obr. 32) či to jsou areály památek s výraznými terénními hranicemi, které určily i rozsah a způsob současné zástavby a její účel (raně novověký vojenský tábor Betlém u Teplé, jehož areál určil vzhled současné chatové a rekreační zástavby - obr. 26).

Na základě terénních pozorování se jako základní optimální povrchové úpravy archeologických nemovitých památek jeví:

*	zatravnění - na odlesněných památkách, zejména hradních zříceninách a hradištích, vyniknou skutečné rozměry a dispozice památky, zabrání se polní orbě (obr. 30 a 31)
*	sad a les - vhodné pro tvrziště (obr. 33 a 34), hradiště a mohyly pro zamezení terénním úpravám (nesmí jít o hospodářský les)
*	zbavení náletového porostu - u hradních zřícenin
*	ponechání či vykácení stromů - v závislosti na tom, zda jde o valy a příkopy, kde mají kořenové systémy vzrostlých stromů zpevňující účinek, či zda jde o fragmenty zdiva, kde se projevují účinky opačné, obr. 36-41)
*	dosypání poškozených částí terénních reliktů a navýšení úrovně ničené plochy památky pro omezení eroze a dalšího poškozování - týká se zejména mohylových náspů, valů, ploch hradišť nebo tvrzišť ničených průjezdem těžké techniky

Až na řídké výjimky (některé hradní zříceniny, tvrziště a hradiště) nejsou, ve shodě s obecným stavem, na nejvýznamnějších nemovitých kulturních památkách informační tabule, které by podávaly základní informace o lokalitě a jejím významu, dosud chybí označení, která by přímo v terénu upozorňovala alespoň na přítomnost památky a její ochranu podle platného zákona o památkové péči. Tak, kdy tato informační tabule jsou, souvisí jejich osazení vždy se snahou o prezentaci památky a o oživení většího povědomí o dané památce. Cíleně prezentovanými památkami jsou především šibenice v Bečově nad Teplou4 na Karlovarsku, kde byla po předchozím archeologickém výzkumu vybudována i naučná stezka - obr. 42, odkryté a konzervované relikty tvrze v Dalovicích na Karlovarsku - obr. 43 či po starším výzkumu ponechaná konstrukce mohyly na pohřebišti u Horních Loman na Chebsku - obr. 44. Ačkoli by prezentace vybraných památek (ne nutně prozkoumaných a tedy z archeologického hlediska znehodnocených) měla být přirozenou součástí památkové péče, jde zatím pouze o výjimky.

Z několikaletého mapování stavu archeologických nemovitých kulturních památek vyplývá několik skupin poznatků:

U řady památek jsou nutné výrazné změny v popisu a hodnocení památky (viz dále) i konstatování zhoršení stavu či zániku památek, ze středověkých památek se to týká především tvrzišť či jejich zázemí (např. Kunčin Hrádek v Plzni či Šebíkov u Trojan na severním Plzeňsku). Poznání památky i celkové situace komplikuje v některých případech zanedbanost lokality (náletové porosty). Naopak účinnost ochrany tohoto druhu nemovitých památek zvyšuje současná ochrana lokality jako přírodní památky či rezervace (týká se zejména hradišť) - ochrana lokality z přírodního hlediska má dosud větší vážnost než z důvodů památkových. Památky nejsou v terénu označeny.
Názvy památek jsou nesprávné a nesystematicky užívané. Často je tak potřebné i přehodnocení jejich názvu, aby odborně a věcně odpovídaly podstatě památek a současnému odbornému názvosloví. Zejména jde o časté nahrazení chybných názvů z původně uváděné tvrze na hrad (např. Angerbach u Kožlan na severním Plzeňsku), z tvrze na tvrziště či z hradiště na zříceninu hradu. Jde o důsledek neexistence podrobného hesláře, termíny užívané v systému památkové péče nezohledňují archeologickou problematiku a jsou někdy nesmyslné (např. neznalost termínu tvrziště). Pravděpodobně byly tyto starší hesláře tvořeny bez účasti archeologů.
Problematické je dosavadní územní vymezení - byla zjištěna částečná příslušnost památek i na jiné než uváděné katastry i jiný územní rozsah památky. K řadě památek (a to i již zaniklých) není dosud jejich geodetické zaměření - chybí informace o přesné lokalizaci a charakteru lokality.
S předchozím souvisí i prostorově nedostatečná ochrana, zejména u hradních zřícenin, kdy nejsou někdy zahrnuty do památkové ochrany části opevnění, předhradí a hospodářské zázemí (např. Lopata na jižním Plzeňsku, obr. 45, Krašov na severním Plzeňsku). V některých případech je kulturní památkou např. tvrziště (Šebíkov u Trojan na severním Plzeňsku), ale ne již zaniklá ves a antropogenní krajinné prvky, které s tvrzí tvořily jeden celek.
V některých případech je výsledkem konstatování, že ochrana lokality jako kulturní památky ztratila význam. Jde o sporné lokality (tvrziště, mohylová či rovinná pohřebiště, hradiště, rovinná sídliště, především na území Karlovarského kraje), která jsou pouze předpokládaná, ale nedoložená, nebo v případě, že existovala, již zničená. Zároveň je patrný v minulosti uplatňovaný nesystematický přístup, absence jednotných kriterií a regionálně odlišná hlediska při výběru lokalit vhodných k získání statutu kulturní památky.
Nedostatečná, až katastrofální je informovanost vlastníků památek či uživatelů pozemků (zemědělské půdy, lesů), na kterých se nemovité kulturní památky nacházejí, případně jsou ignorována omezení, která s ochranou kulturní památky souvisí. Samotný statut kulturní památky k její úspěšné ochraně v terénu nestačí. Není možné se spokojit pouze z formálními opatřeními, jakým je prohlášení za kulturní památku, a doufat, že od té doby bude o ní adekvátně postaráno. Je třeba prosazovat uplatňování památkové ochrany, starat se o vzhled a stav památky. Z uvedeného vyplývá námět na činnost památkové archeologie a nutnost systematičtější a jednoznačné informovanosti především ze strany výkonných orgánů památkové péče a rovněž i potřeba efektivnějších a důslednějších postihů.
Ohledně celkového zachování nemovitých kulturních památek archeologické povahy lze rozlišit několik základních skupin:
a) Lokality velmi sporné, u nichž jsou na místě pochybnosti o existenci památky, a to kdykoli v minulosti (zejména domnělá a smyšlená tvrziště či hradiště). Těchto lokalit existuje mezi kulturními památkami zřejmě nezanedbatelný počet.
b) Památky kdysi sice existující, ale už v době získání statutu kulturní památky zničené a znehodnocené. Opět jde o nemalý počet takovýchto památek.
c) Památky existující, ať již ničené nebo bez poškození, které jsou svou podstatou i třeba i stavem adekvátní tomu, že jde o kulturní památky.
d) Památky, které nejsou dosud památkami kulturními, ale jejichž stav a význam by tomu odpovídal mnohem více než u mnohých památek kulturních (obr. 46-48).

Z těchto poznatků vyplývají do budoucna dvě možné tendence nakládání s archeologickými nemovitými kulturními památkami:

Důslednější péče o stav památky v terénu včetně prokazatelného označení památky, dostupnosti jednoznačných informací o památce, o možném postihu za její porušení na příslušném místním úřadu a důsledné vymáhání adekvátního postihu. Podmínkou úspěšnosti takovéhoto přístupu je neopomíjení archeologických památek a jejich problematiky ze strany samotných odborných i když nearcheologických pracovníků památkové péče a vzdělaní a poučení úředníci, kteří si budou vědomi významu hodnot, jež mají chránit.
Dosavadní způsob spočívající na toleranci k neudržování památek, jejich ponechávání v zanedbaném a zpustlém stavu a bez označení, že jde o kulturní památku, někdy se zdůvodněním, že nízké povědomí o památce je pro ni samu lepší (často je užíván argument, že v důsledku většího povědomí o památce dojde k jejímu cílenému narušení ze strany např. hledačů pokladů) a že případné označení lokality by nemělo dlouhé trvání. Pak se ovšem nelze divit (i v důsledku zmatečných informací o památce, přezíravému postoji místních úředníků a nedůsledným postihům včetně neadekvátně nízkých pokut) opovrhování památkami a jejich ochranou ze strany veřejnosti. Řada lokalit tak zanikne či ztratí značnou část svého významu při polních, lesních či stavebních pracích. Ztráty jsou v tomto případě značně vetší než v případě nelegálních výkopů či jiných zásahů do památky.

Shrnutí

Obsahem tohoto příspěvku je shrnutí dosavadních poznatků o stavu archeologických nemovitých kulturních památek a to na příkladu Karlovarského kraje a Plzeňska, kde se v posledních 4 letech podařilo zmapovat kolem 160 lokalit v 6 okresech. Tyto památky poskytují reprezentativní vzorek stavu všech archeologických nemovitých památek, tedy nejen památek kulturních.

Hodnocení památek se dotýká:

jednoznačného věcného a územního vymezení,
ověření názvů z terminologického hlediska,
ověřování a aktualizace popisu,
údajů a fotodokumentace,
současného stavu.

Na stavu památek se podílí značný počet faktorů, především jsou to

staré výzkumy,
polní a lesní orba,
lesní školky,
těžba dřeva,
zřizování skládek, zahrádek a chat,
lomy,
získávání stavebního materiálu,
hledání pokladů a cenných nálezů
a rovněž i záměry a činnost některých soukromých vlastníků.

K výraznému poškození či faktickému zániku řady památek došlo přitom především až v posledních 20 - 40 letech.

Na základě terénních pozorování se jako základní optimální povrchové úpravy archeologických nemovitých památek jeví:

zatravnění,
sad a les,
zbavení náletového porostu,
ponechání či vykácení stromů,
dosypání poškozených částí terénních reliktů
a navýšení úrovně ničené plochy památky a to podle konkrétního typu a potřeb lokality.

Mezi poznatky o stavu památek patří zjištění

zanedbaného stavu a nízkého stupně dochování řady památek či přímo jejich zániku nebo dokonce sporné existence i v minulosti,
dosavadního nesprávného využívání názvosloví jednotlivých druhů památek,
nedostatečně přesné lokalizace a prostorové dokumentace,
nezahrnutí některých částí lokalit do rozsahu památky,
nedostatečné ochrany v terénu a špatné informovanosti vlastníků či uživatelů.

Na základě těchto poznatků je možné mezi kulturními památkami archeologické povahy rozlišit několik skupin podle jejich věrohodnosti a adekvátnosti památkové ochrany a do budoucna pak uvažovat o dvou základních tendencích v přístupu k těmto památkám - důsledněji uplatňované ochraně i postihu a lepší informovanosti nebo (jako často dosud) toleranci k neudržování památek, neúčinných postizích a s tím spojené absenci respektu k těmto památkám.

P. SOKOL, NPÚ-ÚOP v Plzni, 2005

Poznámky

(Nemovitou) kulturní památkou podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, je (nemovitá) věc nebo soubor (nemovitých) věcí, prohlášené rozhodnutím Ministerstva kultury, které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické, nebo mající přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem.
Jediná lokalita tohoto druhu byla zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek jako mohylové pohřebiště (Myť u Ždírce na jižním Plzeňsku) a teprve posléze znovu interpretována jako zaniklá středověká ves.
Zastoupení jednotlivých druhů památek nemusí odpovídat počtu lokalit uvedenému v tabulce 1. Na jedné lokalitě se může vyskytovat více druhů památek, např. hradiště a hradní zřícenina, výšinné sídliště a hradní zřícenina.
Podrobněji k výzkumu šibenice a její prezentaci Sokol 2003a, 2003b.

Literatura

PRINC, M., 1999: Archeologické nálezy, kulturní památky a jejich ochrana, in: Beneš, A. - Michálek, J. - Zavřel, P.: Archeologické nemovité památky okresu České Budějovice, Díl I. Soupis a studie, České Budějovice, 197-204.

SOKOL, P., 2003a: Naučná stezka Bečov nad Teplou - Šibeniční vrch, in: Výroční zpráva Státního památkového ústavu v Plzni za rok 2002, Plzeň, 65.

SOKOL, P., 2003b: Šibenice v Bečově nad Teplou a archeologie popravišť, Archeologické rozhledy LV/4, 736-766.

SOKOL, P., 2004: Archeologické nemovité kulturní památky v okrese Plzeň - jih, in: Jižní Plzeňsko II, Plzeň, 51-80.

SOKOL, P. - WIZOVSKÝ, T., 2002: Archeologické nemovité kulturní památky na Plzeňsku, Sborník Západočeského muzea v Plzni, řada Historie XVI, Plzeň, 195-207.

Citace zdroje dokumentu:
P. SOKOL:
K současnému stavu a ochraně archeologických nemovitých kulturních památek
online: http://www.npu.cz/pp/dokum/ppclanky/ppcl05/ppcl021221/
od 4.1.2005

Obrázky

(všechny fotografie autor):

1.
Krapice, okr. CH - pravděpodobná část prehistorického sídliště. Stav v roce 2004.

2.
Žírovice, CH, současný vzhled a využití sídliště a pohřebiště ze střední doby kamenné a mladší doby bronzové. Foto autor 2003.

3.
Vojkovice, okr. KV - údajné, dosud neprokázané hradiště, již s památkovou ochranou. Stav v roce 2004.

4.
Březina, okr. KV - poloha údajného hradiště, již s památkovou ochranou. Stav v roce 2005.

5.
Výhledy, okr. CH - údajné tvrziště (vyvýšenina uprostřed). Stav v roce 2003.

6.
Lázně Kynžvart, CH, pozvolná destrukce čelní hradby hradu Kynžvart. Foto autor 2003.

7.
Lázně Kynžvart, CH, zřícenina hradu Kynžvart, odpadávající lícové zdivo nárožní bašty. Foto autor 2003.

8.
Plzeň - Červený hrádek, okr. PM - mohyla se středovým vkopem, pozůstatkem staršího výzkumu. Stav v roce 2002.

9.
Horní Lomany, okr. CH - jižní část prehistorického sídliště narušovaná orbou. Stav v roce 2003.

10.
Chrást, okr. PS - lesní orbou porušení objekty zaniklé středověké vesnice, dosud bez památkové ochrany. Stav v roce 2004.

11.
Vochov, okr. PS - plán mohylového pohřebiště před jeho zánikem.

12.
Vochov, okr. PS - současný vzhled plochy mohylového pohřebiště. Stav v roce 2001.

13.
Skočice, okr. PJ - cestou narušený val tvrziště, v pozadí cedule upozorňující na ochranu lokality ještě podle zákona č. z roku 1958. Stav v roce 2002.

14.
Záhořice, okr. KV - hradiště Vladař, protnutí vnějšího valového opevnění cestou. Stav v roce 2005.

15.
Údrč, KV, plocha tvrziště změněná terénními úpravami, rybníček je pozůstatkem příkopu. Foto autor 2005.

16.
Jírov, okr. KV - část plochy zaniklého hradu poškozená vojenskými okopy. Stav v roce 2005.

17.
Prohoř, okr. KV - skládka na okraji příkopu tvrziště. Stav v roce 2005.

18.
Prohoř, KV, Vlevo mezi stromy tvrziště, vpravo místo zaniklého dvora, ze kterého zbyla jen ruina jedné budovy. Foto autor 2005.

19.
Lipno, okr. PS - lesními pracemi poškozovaný val hradiště. Stav v roce 2001.

20.
Kbel - Malinec, okr. PJ - porušený plášť mohyly. Stav v roce 2002.

21.
Plzeň - Hradiště, okr. PM - zahrádky v příkopu hradiště. Stav v roce 2001.

22.
Koryta, okr. PS - chata ve valu hradiště. Stav v roce 2001.

23.
Dolní Bělá, okr. PS - zástavba na předhradí zříceniny hradu. Stav v roce 2001.

24.
Hradec, okr. PJ - zástavba v prostoru hradiště (vpravo). Stav v roce 2003.

25.
Hradec, okr. PJ - val hradiště protnutý železniční tratí. Foto autor 2003.

26.
Teplá, okr. KV - zástavba plochy raně novověkého vojenského opevnění. Stav v roce 2004.

27.
Teplá, KV, zástavba chat kolem a na valu raně novověkého vojenského opevnění u rybníka Betlém. Foto autor 2004.

28.
Boučí, okr. SO - domek postavený na tvrzišti. Stav v roce 2002.

29.
Dřenice, okr. CH - pískovnou odtěžená severní část prehistorického sídliště. Stav v roce 2003.

30.
Plzeň - Litice, okr. PM - hradní zřícenina zbavená náletové zeleně a zatravněná. Stav v roce 2001.

31.
Rankovice, okr. KV - zatravněná plocha tvrziště a okolí. Stav v roce 2004.

32.
Františkovy Lázně, okr. CH - prehistorické sídliště jako současný lázeňský park. Stav v roce 2003.

33.
Štědrá, okr. KV - sad na ploše tvrziště. Stav v roce 2005.

34.
Týn, SO, sad na ploše tvrziště. Foto autor 2002.

35.
Hájek, okr. KV - relikty tvrziště jako součást zahrady. Stav v roce 2004.

36.
Hořehledy, okr. PJ - vzrostlé stromy zpevňující svah příkopu tvrziště. Stav v roce 2002.

37.
Hradský Dvůr, okr. KV - zřícenina hradu Nevděk. Svah valu zpevněný stromy. Stav v roce 2004.

38.
Kostelní Horka, okr. KV - stromy zpevňující val tvrziště. Stav v roce 2005.

39.
Vrtba, okr. PS - stromy zpevňující svahy valu a příkopu hradní zříceniny. Stav v roce 2001.

40.
Vrtba, okr. PS - stromy narušující relikty zdiva hradní zříceniny. Stav v roce 2001.

41.
Lázně Kynžvart, CH, relikty kruhové nárožní bašty poškozované kořeny stromů. Foto autor 2003.

42.
Bečov nad Teplou, KV, prezentace reliktů šibenice po jejich odkrytí. Foto autor 2004.

43.
Dalovice, KV, odkryté zbytky zdiva tvrze upravené pro prezentaci. Foto autor 2004.

44.
Horní Lomany, CH, mohylové pohřebiště z mladší doby bronzové, kamenný věnec a jádro mohyly - forma prezentace památky po výzkumu. Foto autor 2003.

45.
Milínov, okr. PJ - těleso původního dobře dochovaného úseku přístupové cesty do hradu Lopata, nezahrnuté do rozsahu kulturní památky. Stav v roce 2003.

46.
Spankov, okr. PS - výrazně dochované středověké sejpy, poškozované v části plochy lesními pracemi. Lokalita není kulturní památkou. Stav v roce 2004.

47.
Štěnovice, okr. PJ - terénní úpravy příkopu a valu hradiště bez památkové ochrany. Stav v roce 2003.

48.
Jírov, okr. KV - výrazně dochované tvrziště ve vojenském prostoru, dosud bez památkové ochrany. Stav v roce 2005.