Zpřístupněné památky ve správě ÚOP v Telči

Barokní komplex v Jaroměřicích je řazen k nejmohutnějším zámeckým stavbám 1. poloviny 18. století u nás i v Evropě. Řadí se mezi nejnavštěvovanější památky Vysočiny. Současnou podobu mu, přestavbou stávajícího renesančního zámku a připojením parteru ve francouzském stylu, vtiskl architekt Jan Prandtauer. Na parter v 19. století navázal anglický park.

Založení hradu je datováno na počátek 14. století. Charakterizují jej dvojice hradních paláců a monumentálních obytných věží. V interiérech je možné obdivovat množství pozdně gotických prvků. Výjimečná je hradní kaple sv. Vavřince se zachovanými figurálními klenebními konzolami z 1. čtvrtiny 14. století.

Renesanční zámek byl budován Žerotíny v letech 1565–1578. Pozdější přestavby, Werdenberků v 70. letech 17. století a Haugwitzů v 60. letech 18. století, se dotkly pouze interiérů. V roce 1946 byl zámek přebudován na letní sídlo prezidenta Beneše. Dnes zde mj. najdeme unikátní kolekci tapisérií či bohatou zámeckou knihovnu.

Telčský zámek patří mezi klenoty moravské renesanční zámecké architektury. Jeho přitažlivost je tím větší, že se díky citlivému přístupu majitelů k dědictví minulosti zachovaly ve velmi dobrém stavu původní interiéry. Mnohé z nich jsou reprezentativními příklady zásahu italského umění do našeho území, případně jeho proměn v prostředí severně od Alp. Zámecká instalace nabízí v základním prohlídkovém okruhu návštěvu honosných renesančních sálů s dřevěnými kazetovými stropy.  Od roku 1994 je návštěvníkům přístupná i druhá prohlídková trasa. Vede obytnými místnostmi, které poslední majitelé Liechtensteini-Podstaští užívali do roku 1945. Je tedy autentickým dokladem šlechtického bydlení. V zámku je také galerie, v níž jsou vystaveny obrazy českého moderního malíře Jana Zrzavého. Před arkádovou chodbou vedoucí do galerie se rozkládá nevelká okrasná francouzská zahrada. Zámek „za hradbami“ pak obklopuje rozlehlý přírodně krajinářský park s klasicistním skleníkem.

V souvislosti s výstavbou vodního díla Želivka v letech 1963 - 1980 bylo zrušeno, vysídleno a zbořeno městečko Zahrádka u Ledče nad Sázavou. Kostel sv. Víta je od roku 1975 nevyužívaný. Investor stavby požádal rovněž o upuštění od památkové ochrany kostela, aby kostel mohl být zbořen. Na základě průzkumů provedených v letech 1975 - 1977 však bylo rozhodnuto o jeho zachování a využití jako památníku zátopové oblasti. Byly provedeny práce ke stavebnímu zajištění kostela a zpracován a částečně realizován projekt zřízení památníku. K jeho dokončení však vlivem společensko-politických změn nedošlo. Od roku 2001 se v kostele 2x ročně konají setkání rodáků a přátel zaniklého městečka pořádané občanským sdružením Přátelé Zahrádky za laskavého svolení Národního památkového ústavu zastupujícího stát, který je vlastníkem kostela a Povodí Vltavy, které obhospodařuje vodárenskou nádrž.

Architekt zde vytvořil zralé nadčasové dílo bez jakýchkoliv dobových konvenčních prvků. Kostel je postaven na půdorysu pěticípé hvězdy, symbolu, jemuž je připisováno mnoho významů vztahujících se k osobě Jana Nepomuckého, ale i k dalším souvislostem. Umělecké ztvárnění interiéru je v souladu s architekturou a i zde je patrný Santiniho duch. Provedení sochařské výzdoby se ujal Jan Pavel Čechpauer z Chrudimi, dokončil ji Ignác Rohrbach, který převzal po Čechpauerově smrti jeho dílnu. Výjimečné hodnoty poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře byly oceněny v roce 1994, kdy byla tato památka zapsána na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO.