Zpřístupněné památky ve správě ÚOP v Josefově

Zámek Hrádek u Nechanic byl postaven jako reprezentační a letní sídlo hraběcího rodu Harrachů v letech 1837–1857 Františkem Arnoštem hrabětem z Harrachu. Jako předloha pro stavbu romantického zámku posloužil projekt vypracovaný anglickým architektem Edwardem Bucktonem Lambem ve stylu tudorské gotiky. Současná zámecká expozice je ukázkou bydlení šlechty ve 2. polovině 19. století v původním historickém zařízení.

Barokní komplex v údolí řeky Labe založil hrabě František Antonín Špork. Stavba Kuksu byla zahájena roku 1692 Giovanni Battistou Aliprandim. Na levém břehu byla vybudována lázeňská část, na pravém břehu byl postaven hospital s kostelem Nejsvětější Trojice a hraběcí hrobkou. Prostor před průčelím kostela a hospitalu zdobí sochy Ctností a Neřestí z dílny Matyáše Bernarda Brauna.

Raně gotický hrad založený v polovině 13. století. Na přelomu 16. a 17. stol. provedeny úpravy v renesančním a raně barokním slohu. Roku 1634 získal Náchod O. Piccolomini, který zde soustředil cenné zařízení. Z barokních interiérů zámku nutno, kromě kaple s náročnou plastickou dekorací, připomenout především Španělský sál s oslavnou nástropní freskou a bohatou štukovou výzdobou. Události třicetileté války zde připomíná rozměrné plátno Pietra Snayerse s výjevem bitvy u Thionville a olejomalba mírového banketu.

Renesanční zámek nad údolím Zlatého potoka stavěl na základech gotického hradu český šlechtický rod Trčků z Lípy v 2. polovině 16. století. V 17. století zámek získali Colloredové, kteří upravili nejen interiéry zámku, ale také hospodářsky využívané údolí v krajinářský park s romantickými stavbami. Mezi nejatraktivnější části zámeckých sbírek patří kolekce zbraní a obrazárna s díly benátských a neapolských mistrů 16.–18. století.

Zámek, Staré bělidlo a Rudrův mlýn jsou známy osobou spisovatelky Boženy Němcové a jejím dílem Babička, stejně tak postavou paní kněžny - vévodkyně Kateřiny Vilemíny Zaháňské. Původní tvrz přestavěna na barokní letohrádek. V letech 1825–1826 byla budova zámku vévodkyní Kateřinou Vilemínou Zaháňskou, včetně křídla pro služebnictvo přestavěna empírově. V horním patře zámku jsou soustředěny pozoruhodné obrazové kolekce, grafika, sklo, porcelán, nábytkové sestavy a další předměty z 19. století a v přízemí se nacházejí nověji instalované salóny.

Šlechtický hrad bergfritového typu byl založen ve 2. pol. 13. století příslušníky rodu erbu třmene, z nichž nejvýznamnější Tas nechal na přelomu 13. a 14. století vybavit palác náročnými architektonickými prvky (žebrová klenba sálu, kaple, kružbová okna). Další dostavby a přestavby proběhly ve 14. a v 1. pol. 15. století (východní křídlo, kuchyně). Hrad nabyl podobu bergfritové dispozice s parkánem a předhradím chráněným dalším okruhem hradby a valem na přístupové severní straně. Hrad zanikl záměrnou demolicí v r. 1447 a v letech 1972-1984 byl odkryt archeologickým výzkumem vedeným PhDr. Antonínem Hejnou CSc. z Archeologického ústavu ČSAV v Praze. Složitý proces záchrany architektury hradu je dlouhodobým problémem české památkové péče.