Národní památkový ústav

Předchůdci Národního památkového ústavu jsou kontinuálně od roku 1958 Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, vzniklý ze zákona 22/1958 Sb. a Krajská střediska státní památkové péče a ochrany přírody. Po odluce oboru ochrany přírody a jeho přechodu z resortu kultury do působnosti ministerstva životního prostředí se v roce 1991 příslušně zkrátil název SÚPP a po zániku KNV přešly krajské organizace do působnosti ministerstva kultury (pražská až v roce 2001), a to pod názvy Památkový ústav, později, od roku 2001, Státní památkový ústav.

Národní památkový ústav, který je odbornou organizací státní památkové péče podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, vznikl splynutím dosavadních odborných organizací státní památkové péče k 1.1.2003.

Pracoviště při vzniku NPÚ a původní samostatné ústavy před rokem 2003

Další vývoj základního členění Národního památkového ústavu

Pracoviště NPÚ vznikla 1.1.2003 z původních samostatných ústavů. Viz předchozí přehled s původními názvy kurzívou. Z úvodního setu pracovišť zaniklo pracoviště na státním hradě Bouzov, které vplynulo v roce 2004 do olomouckého pracoviště a v roce 2006 i pracoviště na Sychrově, zahrnuté do nového pracoviště v Liberci.

Síť pracovišť NPÚ byla postupně doplňována a v cílovém stavu odpovídá krajskému členění. V roce 2006 přibylo územní odborné pracoviště v Lokti (od 1.7.2006, pro Karlovarský kraj, se zahájením plné činnosti od 1.1.2007) a územní odborné pracoviště v Liberci (od 2.2.2006, pro Liberecký kraj) a v Kroměříži (od 2.2.2006, pro Zlínský kraj). Od 1.1.2008 působí územní odborné pracoviště v Josefově (pro Královéhradecký kraj) a územní odborné pracoviště v Telči (pro kraj Vysočina).