1. Usedlost č. e. 46, Lovečkovice, okr. Litoměřice

https://pamatkovykatalog.cz/usedlost-24906840

Areál usedlosti č. e. 46 se nachází v jižní části obce Lovečkovice. Dům je v přízemí zděný, v patře roubený, ve střední části je pak zapuštěná pavláčka, která je oboustranně přístupná dveřmi z patra domu.  V západní části byl dům rozšířen o přístavek chlévů, který je dnes zobytněn. Západně od domu, v jeho těsné blízkosti, stojí zděná průjezdní stodola s velkými bedněnými vraty.

První nalezená zmínka o usedlosti v matrice je z roku 1825, na mapě Stabilního katastru z roku 1843 je již zakreslen celý areál, který měl původně dvě stodoly – větší stodola v západní části areálu byla ve druhé polovině 20. století zbořena kvůli stavbě komunikace.  Po vysídlení původních německých majitelů po roce 1945 (rodina Schwartz) získala usedlost včetně pozemků paní Albína Horskijová ze Znojma. V té době došlo k přestavbě chlévů na obytné místnosti. Od roku 1970 je ve vlastnictví současných majitelů.

Dům č. e. 46 je hodnotným a autenticky dochovaným příkladem patrového roubeného domu z první poloviny 19. století. V kontextu obce Lovečkovice, která byla poznamenána mimo jiné demolicí původní roubené zástavby a výstavbou bytových domů, je tento objekt v okolí jeden z nejstarších dochovaných příkladů zástavby. K autentickým konstrukcím a detailům patří například klenby v přízemí, roubené stěny patra, stěny z nepálených cihel (vepřovic) v patře domu, kde byla použita hrázděná konstrukce či bedněný štít domu. Průjezdná stodola postavená z cihelného, hladce omítnutého zdiva s pilíři je hodnotnou ukázkou lidového stavitelství a je nedílnou součástí areálu dokládající dřívější hospodářské zázemí usedlosti. Návrh na zapsání podali majitelé objektu.

2. Dům č. p. 16, Roudnice nad Labem, okr. Litoměřice

https://pamatkovykatalog.cz/dum-24733993

Neobarokní řadový dvoupatrový dům č. p. 16 v jihovýchodní části Karlova náměstí v Roudnici nad Labem byl postaven roku 1898. Na jeho místě stál původně barokní dům, který si pro sebe a svou rodinu postavil architekt roudnického zámku Antonio Porta. Tento dům byl na sklonku 19. století zcela stržen a nahrazen stávající novostavbou. Z původního Portova domu zůstal vstupní portál datovaný rokem 1668, který byl ve druhé polovině 20. století přenesen do Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, kde rámuje hlavní vstup.

Stavitelem domu č. p. 16 byl František Brodský, prováděcí projekt vypracoval jeho syn Jan. Pro stavební rozkvět Roudnice na přelomu 19. a 20. století bylo typické historizující a často národnostně zabarvené pojetí. Velkou zásluhu na tom měl stavební odbor, který vedl architekt Alois. O. Samohrd a po něm právě Jan Brodský, jejichž realizace se objevovaly v lukrativních lokalitách města.

Dům se do dnešní doby dochoval v autentickém stavu včetně zajímavých uměleckořemeslných prvků (novobarokní fasáda, původní výplně oken a dveří s rekonstruovatelnou původní výmalbou ve vestibulu a dlažba, litinové zábradlí zakončené stylizovaným drakem). Značná část dochovaných konstrukcí a materiálů je z doby výstavby. Minimální zásahy byly provedeny i v dispozici domu. Pozdější úpravy v interiérech bytů byly prováděny citlivě a nekonfliktně aktualizovaly nároky na bydlení do starších konstrukcí, aniž by došlo k jejich znehodnocení. Dům tak dokládá stavitelské kvality a zručnost uměleckořemeslné produkce z konce 19. století. Návrh na prohlášení podali majitelé.

3. Areál vily č. p. 1257, Žatec, okr. Louny

https://pamatkovykatalog.cz/vila-23512737

Areál tvořený vilou č. p. 1257 a skladem chmele č. p. 753 byl v roce 1913 postaven pro obchodní firmu Epstein, Mendl & Grube. Tato firma je uváděna v seznamu obchodníků s chmelem již v roce 1889, v roce 1938 však byla zrušena a vymazána z rejstříku. Autory projektu byli žatečtí architekti Wilhelm Fuchs a Hildebert Kolbe.

Město Žatec bylo již od středověku centrem celého chmelařského regionu, kde se spojovaly všechny následující procesy spojené s dalším zpracováním, konzervací, certifikací a obchodem s chmelem. Areál vily č. p. 1257 se nachází na území městské památkové zóny, která je typická zejména svou urbanistickou strukturou představovanou výrobními objekty zasazenými do běžné předměstské obytné zástavby, kterou tvoří jak velké hospodářské statky, tak i menší objekty zemědělského charakteru a současně i rozlehlé obytné vily žateckých podnikatelů. Takováto úzká provázanost reprezentativní vily majitele chmelařských provozů s výrobním či skladovacím objektem je zcela jedinečnou charakteristikou řady objektů Horního (Pražského) předměstí v Žatci. Kombinace industriálních a obytných funkcí v rámci jednotlivých vlastnických celků dává této části Žatce neopakovatelnou atmosféru podnikatelského prostředí druhé poloviny 19. století a počátku 20. století. Tyto vily jsou typicky velmi reprezentativními stavbami, jejichž honosnost a kvalita provedení odráží dostatek financí plynoucích z obchodování s chmelem. Vily doplňují drobné zahradní stavby, součástí původního architektonického řešení jsou i ploty a dlažba. Celý areál chmelařských staveb vzniklý jako celek je cenným, autenticky dochovaným příkladem chmelařských staveb, které spoluvytvářely historii města Žatce a jeho charakter. Předmětný areál představuje nedílnou součást této kulturní urbanizované krajiny, navržené k zápisu na Seznam světového dědictví pod názvem „Žatec a krajina žateckého chmele“ dokládající vliv pěstování chmele na prostředí v historických, technologických a vědeckých souvislostech.

4. Usedlost č. p. 19, Stekník, okr. Louny

https://pamatkovykatalog.cz/usedlost-23504606

Základ zemědělské usedlosti byl dán na konci 18. století, ze kterého pochází jádro domu č. p. 19. Sousední výměnek byl přistavěn kolem poloviny 19. století a na počátku 20. století byl rozšířen o hospodářské patro. Ve stejné době proběhla také přestavba domu č. p. 19 a byly rozšířeny a přistavěny ostatní hospodářské objekty. Úprava zahradních teras pochází z poslední třetiny 19. století.

Usedlost je začleněna do jihozápadní fronty návsi a jako taková je nezbytnou součástí vesnické památkové zóny. Hmotově i dispozičně respektuje tradiční historickou zkušenost a je dokladem citlivé proměny usedlosti 18. a 19. století na moderní usedlost první poloviny 20. století. Úprava fasád dokládá posun ke zdobnosti reflektující secesní motivy městských průčelí. Pozoruhodným architektonickým prvkem jsou také zahradní terasy, které jsou společně s terasami okolních usedlostí řešeny v návaznosti na zahradní architekturu zámku Stekník.

5. Sušárna chmele, Trnovany, okr. Louny

https://pamatkovykatalog.cz/susarna-chmele-18065585

Sušárna chmele č. p. 8 je situována na jižním okraji Trnovan po jižní straně silnice ze Žatce do Loun. Dvoupatrová stavba je zděná z lomového opukového kamene, který je kombinovaný s pohledovým cihelným zdivem, v třípatrovém rizalitu je umístěný dvojitý hvozd. Díky náročnému neogotickému ztvárnění fasád jde o jednu z nejkrásnějších sušáren stojících v tradiční chmelařské lokalitě bezprostředně navazující na město Žatec. Pěstování chmele je v této oblasti v písemných pramenech zmiňováno již ve 14. století. Dnešní sušárna č. p. 8 stojí nepochybně na základech starší stavby, na snímcích stabilního katastru je zachycena stavba přibližně stejného rozsahu. Tento předpoklad potvrzuje také vyrytá ozdobná datace na severním sloupku podpírajícím průvlak stropních trámů sušárny s daty 1807 a 1907. Právě přestavba v roce 1907 dala stavbě současnou podobu. Rok 1807 by se pak mohl vztahovat k vzniku původní budovy. Velmi zajímavá je výmalba interiéru šmolkovými nátěry, jejichž cílem bylo zabránění vletu hmyzu do interiéru, a která se v sušárnách sice objevuje často, ale většinou jen lokálně na vnitřních špaletách oken. Rodina Hassmannů, která sušárnu na počátku 20. století vlastnila, patřila k nejvýznamnějším pěstitelům chmele, její rodinné chmelové známky jsou součástí kabinetu Regionálního muzea v Žatci.

Sušárna se sousedním mlýnem je v soukromých rukou a prochází postupnou rekonstrukcí.

6. Chmelařské muzeum, Žatec, okr. Louny

https://pamatkovykatalog.cz/chmelarske-muzeum-25091896

Sklad a balírna chmele Heinricha Melzera s technologickým zařízením a sklad chmele firmy Pfister a Wüstl s komínem slouží v současné době jako Chmelařské muzeum. To se nachází se na spojnici náměstí Prokopa Velkého a Prokopa Malého v Žatci.

Areál dnešního Chmelařského muzea vznikal postupně na konci 19. století v několika etapách, v rozmezí asi dvaceti let a za různých majitelů. Objekty sloužily až do roku 1995 jako sklady a balírny chmele. Z dnes stojících domů vznikly jako první objekty č. p. 306, 1952 a starší část domu č. p. 305, které se na nejstarších nalezených stavebních plánech z roku 1881 objevují již jako postavené. V roce 1890 již stálo třetí křídlo domu č. p. 305. Okolo roku 1898 bylo dostavěno i třetí nároží a po roce 1900 byly budovy směrem do náměstí Prokopa Velkého propojeny úzkým křídlem. Tím vznikl půdorys uzavřeného trojúhelníku.

Podle výpisu z katastru nemovitostí byl areál až do konfiskace v roce 1945 rozdělen na dvě samostatné části ve vlastnictví různých majitelů. Domy č. p. 1952 a 305 patřily od roku 1881 rodině Melzerů. V roce 1939 je zabrala Německá říše. Posledními soukromými majiteli byli v roce 1943 Fritz Roth a Alois Kaiser. Ostatní objekty koupili v roce 1882 Leonhard a Francizska Hahnovi. Od roku 1885 až do konfiskace v roce 1945 patřili firmě Pfister a Wüstl.

V obou firmách probíhal v podstatě stejný výrobní proces: skladování sušeného chmele od pěstitelů, kontrola kvality, síření, lisování a ukládání chmele do vývozních balení. Obě části proto měly vlastní sklady, sirnou komoru a balírnu. V nárožním objektu se zachoval původní balotový lis od firmy J. W. Spaeth z roku 1880. Jedna ze sirných komor se dochovala ve výborném stavu, v nezjištěném období byl ale zbořen její komín.

Všechny objekty patřily od roku 1950 Ústředí pro hospodaření se zemědělskými výrobky a od roku 1954 Výkupnímu skladu chmele. V 50. letech 20. století vyhořel jeden z nárožních domů směrem do náměstí Prokopa Velkého. Po jeho odstranění zde byly vystaveny garáže. V roce 1961 je uváděn jako majitel celého areálu podnik Chmelařství. Nástupnickou organizací se v roce 1991 stalo Chmelařství, družstvo Žatec, které je zřizovatelem Chmelařského muzea. V roce 1997 byla otevřena expozice Chmelařského muzea, mezi lety 2006–2007 byla provedena celková rekonstrukce.

Tradice a pěstování chmele na Žatecku je známá již od středověku. Nicméně největšího rozmachu po stránce pěstitelské a především technologické bylo v Žatci dosaženo na konci 19. století, kdy se město stalo světově významným centrem chmelařství a pivovarnictví (1860 – vznik chmelového trhu, 1884 – založení Známkovny žateckého chmele). Všechny objekty se do současnosti dochovaly s velkou mírou autenticity – jak ve hmotě, tak v provedení fasád a rovněž s řadou prvků původního vybavení v interiéru. Jde o hodnotný a dobře zachovaný soubor staveb charakteru technické památky, spojený s významnou žateckou chmelařskou tradicí. Jeho současné využití jako expozice Chmelařského muzea je příkladem vhodného nového využití zajímavých technických staveb v souladu s jejich původním účelem.