Rok 1918 nepřinesl pouze samostatnost, ale ukončil i pětileté útrapy milionů obyvatel. Již v průběhu války začala vznikat pietní místa nejen na hřbitovech, která připomínala oběti válečné vřavy, jež často nemohly být důstojně pohřbeny v domovině. Osudy alespoň některých lip svobody i pomníků padlým představila výstava Památná místa Královéhradeckého kraje.

Příběhy dalších památníků, které se budovaly v oblastech českých, německých i smíšených, přiblíží povídání ve Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové. V Královéhradeckém kraji se pomníků, památníků a pamětních desek dochovalo téměř šest set. Především v česky mluvících oblastech se lidé zbavovali všech upomínek na zaniklou monarchii. Památku vojáků, kteří většinou bojovali v uniformě habsburské monarchie, tak připomínají pomníky s národní symbolikou – lvem či lípou – sokolskými nebo legionářskými atributy. V oblastech německých se tento trend tak naplno neprojevoval. Pomníky nesly často atributy zaniklé monarchie. I tato částečná podobnost s uniformami německé armády mohla vést k jejich likvidaci po 2. světové válce. Někdy jsou osudy pomníků velmi podobné osudům jejich tvůrců.