Bolevecké máje byly velkolepou oslavou lásky a mládí.

Svatodušní svátky se slaví v neděli 50 dní po Velikonoích na Boží hod Svatodušní. Jsou zakončením velikonočního liturgického období a po nich už přicházel čas práce – sena, žně, mlácení a dalších činností, spojených s chodem hospodářství.

Zábava ale už počala v předvečer v sobotu. Mládenci tajně vnikali do dvorů svých milých dívek a odnášeli jim zapomenuté vědra a kádě na velkou hromadu u kašny na návsi. Děvčata ale časo jakoby omylem nechávala vědra venku, aby je pak mohla s radostí najít na společné hromadě. Znáte to: „Co se škádlívá, to se rádo mívá.“ Ostatní v noci tajně vysypávali cestičky mezi staveními zamilovaných bílým vápnem nebo popelem a o to zajímavější bylo nedělní ráno, kdy se každý běžel podívat, odkud a kam cestičky vedou. Zamilovaní mládenci také u vrat své vyvolené stavěli menší májky, aby tak vyjádřili svou náklonost.

V neděli se mládenci, kterým se během Májí přezdívalo „řádníci“, pustili do přípravy májek. Ta největší stávala „na vsi“. Tak se říkalo prostoru před statky U Matoušů a U Dolejšů, kde terén vytvořil přirozený amfiteátr a kde se odehrávalo mnoho společných oslav. Dvě menší pak vztyčili před starou hospodou U Kabátů dole při silnici na Plasy (Dnes už bohužel nestojí, ale je to zhruba v místech božích muk při zastávce MHD.) a „na Besedě“, což naopak bylo nahoře při kašně a obecním rybníčku. O kmen hlavní májky „na vsi“ se opřely žebříky, které se pokryly smrkovým chvojím a vytvořily tak „boudu“, která se stala dějištěm hlavní části Májí.

V pondělí v poledne se „řádníci“ s králem a muzikou potkali v hospodě U Kabátů, kde domluvili celý průběh odpoledne. Z hospody vyrazili průvodem v čele s králem, který nesl menší májku, zasazenou v hrnci, a s písařem, který na koni zásoboval průvod pivem z hospody. Nejdříve zamířili do Malého Bolevce a pak se vraceli na náves a obcházeli stavení po stavení. První vstupoval do dvora král s májkou a pozdravil hospodáře, ale hlavně všechna děvčata, ať selská nebo služebná. Každá se totiž musela vyplatit, „aby májka neuschla, neb se musí stále zalévati pivem a kapsy už jsou prázdný“. Když do hrnce s májkou přihodila pár mincí, spustila muzika a řádníci vzali děvčata k tanci.

Odpoledne pak svolal tlampač všechny řádníky na koních do dvora U Šteklů v horní části návsi (dnes Západočeského muzea), kde se seřadili a přizvali do průvodu i tlampače a kata v červeném oděvu se špičatou čepicí. Samozřejmě s muzikou vyrazili návsí dolů až před statek U Matoušů k „boudě“. Tam už na ně čekali všicí ostatní a král je náležitě uvítal a celou záležitost patřičně uvedl společně s tlampačem. Ostatní řádníci mezitím postavili šibenici, na kterou pověsili za nohu žábu. Po tomto úvodu započaly verše o každé svobodné dívce ve vsi, např.: „U těch Matoušů je zásep krytá, jejich dceruška jen rozkvétá.“ nebo „U kondrátů se u vozu kola točí, že spanilost dcerušky pozvedne mládencům oči.“ Po děvčatech si vzali do pusy ale i sedláky a začali: „U Matoušů lipka, pod lípou kolíbka, v té kolíbce šátek, písničky začátek...“, ale nebylo to vždy lichotivé: „U Šenkyříků v dolíku, mají to jak v hnojníku.“ Celou průpovídku pak zakončili slovy „Na kapličce zvonec, písničky je konec.“

Následovala poprava pověšené žáby, kterou král odsoudil za to, že mu hodila klobouk do rybníka. Kat se ale jakoby čtyřikrát netrefil, až prostě žábě hlavu ukousl. Brzy se ale ukázalo, že žáa byla cukrová a o zbytek sladkého těla se popraly přihlížející děti. Večer se pak zakončil jako obvykle v hospodě až do noci.

Bolevecké Máje byly vyhlášené po celém regionu a svého vrcholu dosáhly na přelomu 20. a 30. let 20. století, kdy je organizoval Václav Salcman, zvaný „Dolejšík“. Jeho syn dělal písaře a byl tak šikovný, že prý když obstarával pivo průvodu, dokázal na koni vjet do hospody až přímo k výčepu. Koář Martin Pešek pak dělal tlampače a verše o děvčatech i sedlácích sám vymýšlel a aktualizoval. Poslední bolevecké Máje se konaly v roce 1958.